To nie si ty

Zdravý člověk si jen těžko představí, jak se žije někomu s nemocí jako je ASL. Dokud jsme totiž mladí a fit, tak nám naše tělo přijde fajn - v ničem nás totiž neomezuje, naopak pomáhá realizovat naše vize, vynáší nás na hory, umožňuje nám se dotýkat druhých lidí, ale především být soběstační. V momentě, kdy se ovšem s tou tělesnou schránkou něco stane, se pro nás stává spíš vězením, znemožňujícím naší duši naplňovat své představy a přání a dokonce někdy i formulovat své myšlenky jako v pozdějším stádiu ASL u Kate. Nejhorší nemoci jsou podle mě ty, kdy si je člověk plně uvědomuje, ale není schopen s tím něco dělat, tj. kdy je mentálně v pořádku, ale fyzicky není. To musí být strašné utrpení. Dny proležené v posteli, kdy víte, že jste svým nejbližším na obtíž, že kvůli vám nemůžou nebo ani nechtějí prožít plnohodnotný život, že se vzdávají spousty věcí, že se i na vás začínají dívat jinak - se soucitem, lítostí, smutkem, což vám ještě více ubližuje. Jak když ten obraz sebe sama, který jste měli vytvořený a jak se vnímáte vy sami, najednou nevidí nikdo jiný, protože je uvězněný v tom ošklivém nepohyblivém těle. Musí to být neskutečně frustrující a to nejen pro stranu pacienta, ale i jeho okolí, které zase nemůže dělat nic jiného, než buď odejít od milovaného člověka nebo zůstat a sledovat jeho postupný úpadek a mizení (alespoň projevů) té osoby, kterou znali a měli rádi s tím, že prakticky jen čekají, než zemře a nemohou s tím absolutně nic udělat. Naprostá bezmoc. Asi nemusím dodávat, proč mě takový film zasáhl, podobně jako dříve Still Alice či Theory of everything. Navíc kdo může říct, že zrovna nás něco takového nepotká? O důvod navíc, proč si naplno vážit každého dne, kdy jsme zdraví a nebrat to samozřejmě. (28.08.2015)

Filmy o nemoci, handicapu nebo jiné nepřízni osudu jsou vděčným tématem a beze sporu je to příležitost pro herce zazářit, oslnit a případně také odnést si domů nějakou tu plešatou sošku. V poslední době se to podařilo například Julianne Moore ve Still Alice nebo Eddie Redmaynovi v Theory Of Everything. Nikoliv Hilary velkohubce (pardon, nedalo mi to) Swank. Sice párkrát předvedla, že není špatná herečka, ale do takového filmu jí scházelo dostatečné charisma na to, aby jej utáhla sama. You're not you totiž stojí a padá na jejím výkonu, který byl natolik nevěrohodný, že se mi v absolutně nevhodných chvílích chtělo smát. Ne každý herec zvládne zahrát takovou nemoc bez toho, aniž by působil směšně. Jediný, kdo ze mě vyždíval nějaké emoce byla překvapivě Emmy Rossum, kterou jsem až doposud nikde nepostřehla. Dvě hvězdičky za ní. Druhé Intouchables se ale bohužel nekonalo. (19.02.2015)

You are not you, I am not me, and this film is not as good as it could be. Americká obdoba francúzskych Intouchables, akurát som ženami v hlavných úlohách a bez potrebnej sily. Trocha to pripomenie aj nedávnu Still Alice s vynikajúcou Julianne Moore, no You Are Not You nepojednáva o Alzheimerovej chorobe, ale o ALS (amyotrofická laterálna skleróza) a Hilary Swank, aj keď vynikajúca herečka, v tejto úlohe nijako zvlášť nežiari. Hlavným problémom je skratovitý scenár, zbytočne veľa pátosu a prvoplánového hrania na city. Mám pocit, že všetci prácu na tomto filme vzali len z pocitu, že by mohli mieriť na Oscarové nominácie, no s priemerným režisérom to nevyšlo a film upadol do zabudnutia. Všetko je tu totiž také štandardné, že to nemá veľmi čím nadchnúť. Je to síce silný príbeh o zákernej chorobe, takže film pravdepodobne nikoho neurazí, ale s lepším režijným vedením tu mohol byť klenot. Takto vznikla len po všetkých stránkach štandardná dráma, ktorá je v samotnom závere síce dostatočne silná a dojemná, ale predošlé minúty až príliš okato brnká na city diváka a nemá na to dostatočné prostriedky – ani nápaditý scenár, ani nijako nápaditú réžiu a v podstate ani nijaké zvlášť skvelé herecké výkony (prepáč, Hilary!). CELKOVO: 3* (6/10) (29.04.2015)

Emmy Rossum má veľký talent a hlavne sa cíti dobre v rolách zanedbaných dievčat zo sociálne slabších vrstiev. V tomto filme jednoznačne dáva dole i paralyzovanú Hilary Swank. Príbeh je však nepravdepodobný, hlavne by nikdy takáto osoba nemohla byť prijatá za opatrovateľku. S filmami o smrteľných chorobách sa v poslednom čase roztrhlo vrece. Avšak len máloktorý ide za svojim cieľom bez umelého tlačenia na divákove slzy. Ani tu sa to nepodarilo. Film je tak predvídateľný a preemotizovaný. (19.06.2017)

Neskutečný výkon Hilarty Swank zdobí tenhle snímek. Nedaleko za ní zůstává i Emmy Rossum, ale Hilary je prostě úchvatná ve své tragické roli žena umírající na ALS. Tady alespoň vidíte, co má vlastně podpořit Ice Bucket Challenge. Film sám o sobě má jasný děj, který je nalajnovaný a snaží se diváka dostat tragickým osudem. Nebýt výborných hereček a upozornění na tuhle strašnou nemoc, asi to jako umělecké dílo nemá moc význam. (24.10.2014)