Mustang

Turecká dráma, ako víno, podotýkam, že občas som si pripadal, že pijem čúčo. Nepamätám si, kedy naposledy som videl tureckú produkciu, fakt neviem, ak nepočítam, že občas zaregistrujem šialeného Sultána, viac - menej, táto krajina produkuje debilné seriály, ktorými zásobuje, napríklad i slovenských divákov, bažiacich po vymývaní mozgov. Nastala zmena, ale myslím, že odteraz sa asi len ťažko roztrhne vrece s kvalitnými tureckými drámami, to skôr sa dostanem k tureckému medu. Aj tak nepohrdnem návštevou do tejto atypickej komunity, kde platia prísne pravidlá, pociťujú to i sestry, žijúce s babkou a strýkom v dome, na ktorom budú čoskoro dávať mreže na okná, aby týmto dospievajúcim dievčatám kazili životy. Z nevinnej hry so spolužiakmi, vznikne veľká nafúknutá bublina, počas ktorej sa im radikálne zmenia doterajšie bezstarostné momenty ich existencie, na rad prichádza - vydávanie sa, rebelantské dievčatá, ale nebudú všetky po vôli s touto klasickou tradíciou, nie sú rady, za to, čo musia praktikovať, alebo, ako sa k nim ich perverzný strýko - správa... Ony mi liezli dlhú chvíľu na nervy, pokiaľ som si na ne zvykol, od jedného výstrelu, sa moje vnímanie zlepšilo, vidieť, ako to funguje v tureckých domácnostiach, nie je nič, čo by ma hlbšie zaujímalo, v tomto prípade, sa mi zdá, že sa dlho pohybujem v začarovanom kruhu, z ktorého sa mi podarí - vymaniť sa. Sľubný debut, režisérky Deniz Gamze Ergüven, ktorá by mohla v budúcnosti sa posunúť o krok vpred, smerom k žiarivej režisérskej budúcnosti + výborné herecké výkony - piatich sestier, predznamenáva, že sa tu bude čosi nezvyčajné odohrávať... Som zvedavý, kedy najbližšie znovu zamierim do Turecka, na dovolenku, skôr nie, ako áno, do filmu, určite, ale musí byť dobrý, aby som mu dal šancu... PS : Perfektný nápad s ručnou kamerou sa u mňa osvedčil, pôsobivejšie, viac sa človek dokáže vcítiť do pocitu postáv. (22.06.2016)

Nepochopitelně přeživší středověké téma představené optikou novověkého liberálního filmu, který sladce zpřístupňuje svou sociokritickou látku i zcela neznalým obyvatelům křesťanského západu. Hezky natočeno, bez zbytečných příkras a sentimentu, na druhou stranu ale s až zarážejícím emocionálním odstupem a v některých chvílích stylem, který více než umělecky zatížené festivalové drama (viz úvod na pláži) připomíná lacinější vzdělávací polodokument. Ale co mi vadí spíše, a proč také nedávám ani shovívavé čtyři hvězdičky, je skutečnost, že scénář nedokázal navázat takřka jakýkoli pozitivní vztah mezi mnou a hlavními hrdinkami - zatímco jsem totiž kroutil hlavou nad tím, jak zastarale a diktátorsky může být stále nakládáno s nevinnými svobodnými lidmi, jejich konkrétní osud mi byl zároveň tak nějak úplně ukradený. A tak by to být nemělo, obzvlášť u podobně laděného snímku... 70% (05.01.2016)

Klasickej festivalovej stinker - přepálená forma, absence jakékoli jemnější finesy, dvojrozměrné postavy, nucené zvraty, neobratné změny tónu vyprávění, ke konci nesnesitelně rozbředlé a ubulené... přiopomíná to pokus dojmout cilizované Evropany krutými tradicemi rurálního Turecka, které je tu vylíčeno z velké části jako agresivní (incestní) vězení. Neříkám, že v tom není racionální základ, ale tomu filmu se nedá absolutně věřit. Vyděračské festivalové HLPéčko se všemi neduhy... #kviff2015 (07.07.2015)

Tak tohle mě nijak neoslovilo. Že to mají muslimské holky těžké ví asi každý a že to na puberťačky doléhá občas o něco víc je taky fakt. Ale já si nemůžu pomoct, mě připadalo, že tady se těm holkám zase tak moc neděje. Tím nemyslím, že by bylo chování strýce, babičky a vlastně celé tamní společnosti z našeho pohledu přijatelné, ale pro potřeby filmu by to přeci jen chtělo tohle téma zpracovat intenzivněji. Holky hrály dobře, to zase jo, ale jinak to za mnoho nestojí. 30% (30.12.2015)

Líbivý festivalový art, který musí průměrný západní divák z principu zbožňovat - 5 krásných holek úpí pod despotickou nadvládou autoritativní rodiny a konzervativních tradic, které jejich vyhlídky na emancipaci západního střihu eliminují na nulu. Každý jim logicky musí držet palce, a kupříkladu ve scéně, kdy je po novomanželské dvojici po jejich první milostné zkušenosti vyžadováno zakrvácené prostěradlo (jako důkaz toho, že se dívka vdávala jako panna), člověk jen otáčí oči v sloup, v jak beznadějně středověkých poměrech je tamější společnost zaseklá. Ne že by to byl vyloženě špatný film, to vůbec ne - osobně bych si dokázal odmyslet i to, že mě příšerně nebavil - ale co mi osobně přijde hrozné, je můj neochvějný názor, že Mustang je dokonalá vykrádačka filmu Smrt panen. Ale naprosto se vším - v obou filmech drží přísná rodinka pěkně doma pod zámkem svých 5 nezbedných dcerek, které by se tolik chtěly dostat ven - oba filmy se sice liší lokacemi i časovým zasazením děje, ale jinak jsou v podstatě jak přes kopírák, a osobně jsem byl z té podobnosti naprosto zděšen - a znechucen. Kdyby aspoň bylo řečeno, že je to remake... ale i tak bych to nebral. Protože jako by nestačilo to dokonalé vykradení Sofie Coppoly, je třeba ještě zmínit, že se v Mustangovi objevuje hudba Warrene Ellise z filmu Zabití Jesseho Jamese zbabělcem Robertem Fordem. Jak obecně nejsem příznivcem toho, aby se stejná hudba "recyklovala" v různých filmech, tak zde mám chuť se vyloženě ptát, jestli je v Mustangovi vůbec něco původního. A současně se ztotožňuji s výtkami předchozích komentářů k formálním nedostatkům filmu, jako je nedostatečné vykreslení psychologie postav sester či nevěrohodné zvraty děje. Za mě spíše zklamání, přecházející až ve znechucenost kvůli zmíněné podobnosti se Smrtí panen - nevěřím, že se jedná o náhodnou podobnost, režisérka (ročník 1978) žije od r. 1980 ve Francii, kde Smrt panen běžela v kinech, když jí bylo 22 let. Za sebe nemám problém napsat, že Mustang se měl zarazit ještě před jeho natáčením, a že nechápu, jaký má smysl přivádět na svět takovéto filmové klony. (17.03.2016)