Zloději času

Fantazii se sice meze nekladou, ale tady by to sneslo nějaká omezení. Terry Gilliam se sice umí vyřádit a nápady jako útlocitný Robin Hood, Bůh jako starší ouřada (v podání kdysi asi známého herce) nebo obr s lodí na hlavě jsou hodně dobré, ale ve dvouhodinovém filmu zaniknou. Takže je to film pro pár úsměvů a nic víc. (02.07.2014)

23.5.2010 ~ Surrealistická bláznivá podívaná, v té době zřejmě oprávněně, ne zcela svéprávného Gilliama. Tohle vyžaduje takovou dávku představivosti, že bych jí nebyl kdy schopen ani pod vlivem psychotropních látek. ~ Terry je zvláštní režisér. Ať natočí co natočí, nikdy to není úplně normální a koukatelné pro všechny. A je jedno, jestli jde o 12 opic nebo Imaginárium Dr. Parnasse. Ovšem ačkoliv mi tyhle dva filmy nijak zvláštní problém nedělají, 'Zloději času' jsou už i na mě trochu moc. ~ Ve filmu sledujeme malého Kevina, hltajícího historickou knížku, a jeho rodiče, hltající přiblblé pořady v televizi. Když jde malý Kevin spát (Kevin spát, Kevin spát... lalala), probouzí se chlapcova představivost, která dovolí vstoupit do pokoje skrze skříň tlupě trpajzlíků (liliputi, v americké filmové kultuře mají nějaké záhadné postavení, které jim dovoluje se vyskytovat v mnoha filmech, což osobně nechápu). Trpajzlíci ale nejsou ledajací trpajzlíci, ale pomocníci Nejvyšší Bytosti, která stvořila svět a vůbec to všechno okolo. A to včetně Dobra a Zla. Trpajzlíci ovšem Nejvyšší Bytosti ukradli mapu, pomocí níž dokáží cestovat časem. A Kevin jde s nimi. ~ Ocitají se tak díky tomu v několika různých časových období, která jsou rádoby komediálně šmrncnutá, ale působí to spíše trapně (zakomplexovaný idiot Napoleon, imbecilní Robin Hood apod. - ovšem třeba takoví byli, neznal jsem je, mě do postele skřeti skříní nelezou). Do cesty se jim ale staví Zlo, které si dělá zálusk na mapu s cílem přetvořit tak svět k obrazu svému. A na naší prťavé partě je mu v tom zabránit. ~ Terry by se ale měl asi léčit. Pohybuje se na velmi tenké hranici mezi geniálním vizionářstvím a bláznovstvím. Zloději času jsou natolik přetažení za vlasy a z dnešního pohledu i tak "nehezky" a nezajímavě vytvoření a zpracovaní, že jsem to nemohl přejít bez občasného přetočení vpřed. Terry, to, že se ti jako malému klukovi něco zdálo zajímavé, ještě neznamená, že to musíš v dospělosti (fyzické) zfilmovávat. Chápu, že to v deseti letech tak pitomě nevyznívalo, ale teď...? (21.03.2013)

Jak si Terry Gilliam představuje rodinný film? No rozhodně jinak než já... Teda podku to měl bejt rodinný film, alemísty to tak vyloženě vypadalo. Každopádně - z mého pohledu velice nešikovně míchá až Arabelovskou střelenost se střeleností Gilliamovskou a bez jasnějšího klíče prokladá infantilní momenty s momenty naprosto dospělými, nekorektními a čas od času Gilliamovskými (až Pythonovskými - viz. podivná televizní soutěž). Výsledný tvar ale nedrží pohromadě, není zábavný a místy spíše otravný (ač uznávám, že dabing taky hodně zabíjí). V podstatě jediným plusem je tak Sean Connery jako král Agamemnón.. Protože Connery prostě neumí být špatný. Gilliam bohužel opět (po Krajině přílivu, kterou jsem viděl dřív) dokazuje, že ano.. (24.07.2009)

Dost nesourodý snímek, který kolísá od čistě montyphytonovského humoru, přes dobrodružnou fantasy, až k satirickému odsouzení konzumního způsobu života. Ale světe div se - ono to docela funguje (snad až na tu karikaturu Napoleona - ta je taková "novácká"). Tedy pokud přistoupíte na hru a ponoříte se do ní, jako se dítě ponoří do Člověče nezlob se! Pozorujte ho chvíli - to jeho soustředění je klíč k Terrymu. (01.08.2009)

Je to hodně šílené a nekonzistentní, bohužel nádech Monty Pythons je jen v některých drobnostech, např. Robin Hood nebo Napoleon. Jinak je to spíš jízda od ničeho k ničemu s podivným koncem, a ač se tomu zajímavost nedá upřít, je to pro mě jen průměr. Ale aslespoň jsem si doplnil další, pro mě neznámý film téhle partičky. (20.10.2016)