Strach a hnus v Las Vegas

Ten hnus jsem tam vnímal dostatečně, ale strach (např. o hlavní postavy) se u mě nekonal žádný. Oba hlavní hrdinové mi byli totálně protivní a představovali přesně tu skupinu lidí, jaké se v reálném životě vyhýbám co největším obloukem. A o čem že tahle šílenost byla? Mám pocit, že o nic víc, než jeden velký a zcela samoúčelně zpracovaný drogový trip tam nešlo. Pár objevujících se dokumentárních vložek na téma hippies a protestů v 60. letech dávají vzpomenout na tehdejší mládež, která chtěla hlásat mír, lásku a duševní svobodu, ale nakonec ve víru té svobody skončila hlavně u drog, ale i případná výpověď v tomto směru je tak povrchní a onen pokus o kritičtější reflexi tak nevýrazně nahodilý, že o sebezajímavějším pohledu na problém nemůže být řeč. Musím ale uznat, že jak mě zcela neoslovil obsah, forma byla na tom lépe a první třetina filmu mě skutečně bavila originálními výtvarními nápady, na kterých si Terry Gilliam dal záležet a které krásně ladily se svižným tempem filmu. Jenže pak už mu zřejmě buď nápady ubývaly, nebo film se zasekl v tom předlouhém tripu a stával se mi stále protivnějším natolik, že i ta výtvarní stránka mě pomalu přestávala upoutávat. Viděl jsem 6 Gilliamových filmů a díky zajímavému zážitku z první třetiny Strachu a hnusu v Las Vegas mi vychází, že tenhle patří k té lepší polovině z nich. Moje hodnocení a dojmy mi však opět potvrzují, že Terry Gilliam zkrátka není režisér pro mě a jeho tvorba se obvykle pohybuje na jiné vlně, než jsem schopen docenit. [40%] (09.07.2022)

Kolem roku 2000 se natočila celá řada skvělých filmů s drogovou tematikou (Trainspotting z r. 1996, Acid House z r. 1998, Requiem za sen z r. 2000, Kokain z r. 2001...), a Gilliamův "Strach a hnus v Las Vegas" z r. 1998 je z nich možná nejbláznivější a neoriginálnější. Takhle zběsilou, spontánní a živelnou podívanou jsem naposledy zažil u Jacksonova "kultovního" dílka "Meet the Feebles" z r. 1989, které však nad Gilliamem vítězí jak vtipem, tak brutální záplavou tvůrčí invence po celou stopáž. "Strach a hnus v Las Vegas" měl být podle mě ještě zběsilejší a psychedeličtější, pak by to bylo na maximální hodnocení. Takto místy filmu přece jen někdy dochází dech a občas trochu nudí. Depp je zde fantastický a z fleku bych mu dal za jeho roli Oscara. A v neposlední řadě musím filmu přičíst k dobru skvělý soundtrack s dobovou muzikou. (01.05.2011)

Šílenost, která bohužel pro mě potvrzuje úpadek kvality filmů Terryho Gilliama. Možná až moc se snaží jet proti hollywoodu až v některých místech je jeho extrémni odpor proti mainstreamu hlavní důvod šílených nápadů, do kterých se až nutí. Dva manící, kteří sebou vezou opravdu slušnou hromadu drog a omamných látek se vydávají na cestu do Las Vegas na jejich největši drogovou seanci v životě. Nuda a nuda kam se podíváš. Bohužel. (26.07.2006)

Strach a hnus v Las Vegas, rež. Terryho Gilliama - vnímam čiste teoreticky, ako nebezpečne návykový, s určitou predstavou tohoto pôvodného „púštneho mesta” , ako jedného gigantického obchodného CENTRA pod jednou STRECHOU, v ktorom sa neustále zoskupujú skupiny závislých ľudí, od nasledujúcich pod-kategórií, t.j. úvodného, klasického gamblerstva (patologického hráčstva), kde by človek mohol kľudne utratiť všetky svoje úspory, a ešte by si navrch aj napožičiaval, cez postupujúci extrémny alkoholizmus, až po spadajúce psychedelické drogy, kedy sa dostávate až na samotné dno ! Našich dvoch postáv sa bezprostredne týka najmä ich brutálne výstredné, nekontrolované excesové drogové opojenie, ktorému kompletne podľahli už v Los Angeles, aby sa to v Las Vegas iba ešte viac potvrdilo a prehĺbilo. Johnny Depp je neuveriteľne stotožnený s originálnym Hunterom, že akoby mu z oka vypadol. Je to SILA, čo zo seba dostal. Zručne mu sekunduje pribratý Benicio Del Toro, ale na tohto, voľakedy univerzálneho herca, skrátka nestačí ! Možnosť vidieť niekoľkých zaujímavých hercov v menších roličkách, čo vôbec nie je na škodu veci. Oko diváka poteší napríklad sekvencia s Cameron Diaz vo výťahu. Gilliam nakrúca nebezpečný road-movie, ktorý podľa mňa patrí pod akýkoľvek zámok, a je na zvážení každého p. diváka, či si trúfa sledovať dvoch tot. magorov... ? (10.03.2019)

Co k tomu napsat. Je to strašně zvláštní snímek (co bychom také od Gilliama čekali?) s podivnou výpravou, uhozeným příběhem a zřejmě nejsjetějšími antihrdinami v dějinách filmu. Depp a Del Toro měli za svou kariéru již hodně rozporuplných a svérázných postav, ale žádná z nich rozhodně není tak specifická a šílená jako zde přítomní Raoul Duke a Dr. Gonzo, kteří se bez debat stali drogovými titány filmového průmyslu. A právě jim dvěma může Gilliam děkovat za to, že je jeho "poučný a hlubokomyslný" projekt alespoň zčásti koukatelný a místy zábavný- jejich herecké kreace jsou totiž nezapomenutelné, ať už jsou sebevíc přehnané a nevěrohodné. Jinak je to pouze afektovaná honba za stylovostí, které ale schází kvalitní zápletka a skutečné emoce. ... S odřenýma ušima za 3*. (05.07.2013)