Statočné srdce

Historický film není mým oblíbeným žánrem, a pokud nějaký upoutá mou pozornost, tak se tak většinou stane díky kultovnímu statusu, hereckému obsazení či hudbě. To je i případ Statečného srdce. Nesmírně a s velkým očekáváním jsem se těšila hlavně na hudbu Jamese Hornera. Ta se také stala prvotním důvodem mých slz, které se mi při sledování draly do očí. Měla jsem pocit, že v tomto případě tvořila hudební stránka snad více než polovinu jeho celkových kvalit, stejně jako se zapříčinila na mém výsledném dojmu z tohoto oceňovaného snímku. Nebýt těch magických Hornerových melodií, bylo by pro mě Statečné srdce jen lehce nadprůměrným dílem. Mel Gibson je výborný, stejně jako jeho režie a výprava, ale příběh sám o sobě není zase tolik jedinečný. Když v úvodu filmu malá holčička utrhla kytičku a nesla ji malému Willu Wallacemu, do toho začaly hrát ty úžasné tóny, do očí se mi vlily slzy a byla jsem dojata na nejvyšší míru. Hornerova hudba dokáže divy:) (10.11.2010)

To, co domorodec často prožívá v případě, že si oblíbené téma jeho země zvolil muž či žena, kteří je pojednají po svém a často velmi volně, se při pohledu zvnějšku nezřídka mění v pominutelnou maličkost, pokud je to ovšem divákem - i velmi poučeným divákem! - tohoto typu vůbec zaznamenáno. V případě STATEČNÉHO SRDCE vznikla strhující epopej o důležitém zlomovém dějinném okamžiku stále existující skotské identity. Pokud by Wallace neuspěl, anglická nadvláda nad Irskem by přišla o 300-500 let dříve s průvodními negativními dopady pro skotskou skutečnost někdejší současnou. Dynastie Bruceovců a Stuartovců posunuly tento mezník hluboko do XVII. století a spoluzasloužily o významný podíl na současném přelomovém stavu srbské národní i regionální identity. Wallace je tu popisován jako skotská obdoba Wata Taylora, Jiřího z Poděbrad nebo Matyáše Korvína. Gibsonův výkon v hlavní roli je strhující, kresba prostředí i konfliktu rovněž. Otázka, zda exteriéry byly točeny tam nebo jinde nebo zda do posledního bodu souhlasí historická identita fakt, souvislostí, dobových sebereflexí je z tohoto hlediska irelevantní. Skutečnost strhujícího obrazu je jednoznačná, tragické vyústění Wallaceova života rovněž. Hlas divákův, hlas boží! (15.03.2008)

Gibson už ve svém režijním debutu dokázal, že umí, ale tentokrát možná překvapil sám sebe. Bezchybná choreografie bojových scén, velmi naturalisticky ztvárněných. Krev stříká na všechny strany, divák je vtažen do víru boje. Gibson je jistý i v komorně laděných scénách a řekl bych, že ty Oscary jsou zasloužené. (13.04.2003)

Budu vám vyprávět o Williamu Wallacovi. Historici z Anglie budou tvrdit, že jsem lhář. Ale historii píší ti, co oběsili hrdiny. Jeden z najvydarenejších a najmonumentálnejších historických filmov. Stvárnenie hrdinu snáď nemôže byť lepšie. Toľko chutí som mal chopiť meč a ísť do boja po boku Williama. Jeho príbeh bol aj mojím príbehom. Pomsta milovanej ženy a dosiahnutie slobody ma dostalo a prikovalo do kresla. Obrovskou vnútornou silou ma dokázal tento film doslova odrovnať. Pôsobivá zimomriavkopudná hudba ( jeden z najlepších soundtrackov vôbec, mimochodom Akadémia dala Oscara za hudbu animáku Pocahontas, ale nie neprávom). Skvelé bojové scény, ktoré sú uveriteľné a tvrdé - mečom do rozkroku,kladivom po chrbte a guľou na reťazi po hlave. Úchvatná kamera, masky, dobrý scenár, herecké výkony a réžia. Gibson natočil nezabudnuteľný film v ktorom podal skvelý herecký výkon (podobne ako Kevin Costner, lenže Mel Gibson vedel svoje kvalitné režijné remeslo odpracovať aj v ďalších svojich projektoch). Koniec filmu a hlavne Williamove zvolanie - Slobodúúúúú!! považujem za jednu z najsilnejších scén vôbec na ktorú sa zabudnúť nedá. Film, s ktorým sa budú ďalšie historické filmy porovnávať, no zatial sa mu v mojich očiach od r. 1995 vyrovnal len Gladiátor. Ostatné sú len slabým odvarom. Každý človek musí zomrieť, ale nie každý skutočne žije.........................STIRRING BEAUTY.........................95% (02.06.2008)

Najúchvatnejší historický film, aký som kedy videla. Niet v ňom jedinej slabej scény a filmársky či obsahovo disponuje všetkým, čím hollywoodsky mainstream disponovať musí - od silného príbehu, hrdinských, statočných postáv cez skvelú kameru, bojové scény, nádhernú božskú hudbu Jamesa Hornera, ktorá je plná emocionálnych nuansií a konkrétnym sekvenciám dodáva neuveriteľnú hĺbku (obzvlášť záverečné Freeeedom! je jednou z najúžasnejších filmových scén) až po precítený herecký koncert Mela Gibsona, ktorý sa do svojej postavy rozvážneho povstalca úplne vžil, a jeho perfekcionistické režisérske vedenie. (01.03.2012)