Réžia:
Wim WendersKamera:
Henri AlekanHudba:
Jürgen KnieperHrajú:
Bruno Ganz, Solveig Dommartin, Otto Sander, Curt Bois, Peter Falk, Hans-Martin Stier, Laurent Petitgand, Paul Busch, Didier Flamand, Jürgen Heinrich (viac)Obsahy(1)
Jeden z najpôsobivejších filmov svetovej kinematografie 80-tych rokov. Režisér Wim Wenders zasadil dej tohto svojho najznámejšieho a najúspešnejšieho diela do vtedy ešte múrom rozdeleného Berlína. Mesta, ktorého oddelené časti spájalo pod zemou metro a nad ňou nebo. Osou jeho originálnej filmovej eseje je príbeh dvoch novodobých anjelov, z ktorých Damiel sa vzdá večnosti kvôli cirkusovej trapézistke Marion a stáva sa človekom. Wendersovi a Handkeho anjeli však nezodpovedajú celkom zaužívaným predstavám - i preto ich obľúbeným miestom nie je kostol, ale berlínska knižnica, kde sa koncentrujú ľudstvom vytvorené duchovné hodnoty. O šesť rokov neskôr sa Wenders k filmu vrátil vo voľnom pokračovaní Tak ďaleko, tak blízko! a v USA vznikol až príliš hollywoodsky remake Mesto anjelov z Nicolasom Cageom. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (339)
Jden z tych filmov, ktore by mal vidiet naozaj kazdy filmovy milovnik. Pohlad na ludi a ich zivot ocami anielov, ktori aj ked tu boli od pociatku nasich vekov a obvplyvaju absolutnym vedenim, nevedia, ake je to naozaj byt clovekom. Nadherna, rozjimava a vizualne a zvukovo dokonale spracovana filmova basen. Treba vyzdvihnut fantastickeho Bruna Ganza, ktoreho vykon docenite az po jeho premene na cloveka. Jeho herecky prejav sa zmeni tak vyrazne a takym sposobom ze je to priam famozne. A to ste urcite nevedeli, ze zem je plna anielov ktory sa rozhodli byt ludmi a ze jednym z nich je porucik Columbo :) Koli takymto filmom bol vynajdeny kinematograf. (10/10) ()
Musím říct, že jsem k tomuhle filmu přistupovala značně skepticky. Po přečtení některých zdějších komentářů a vyslechnutí některých názorů jsem si říkala, že to bude určitě hrozná nuda, ale že se na to už jen kvůli věhlasu a doporučení některých kamarádů podívám. Nakonec přesto, že jsem si film pouštěla mezi 12. a 2. hodinou v noci, navíc v posteli, ani jedinkrát jsem neměla tendenci usnout a v žádném případě nemůžu říct, že by mě nudil. Přesto z mého pohledu měl pár hluchých míst a já osobně bych asi hodně zkrátila některé to "poslouchání myšlenek" stylem monologů, aby měl film trochu lepší spád. Jako ostatní musím pochválit výbornou kameru a herecký výkon Bruna Ganze (přestože si nemůžu pomoct a při každém detailním pohledu do jeho tváře jsem viděla spíš toho Hitlera z "Pádu třetí říše", než anděla...). Celkový dojem je ale přesto tak nějak spíš průměrný, protože určitá místa (bylo jich povícero) mi přišla spíš tak nějak pseudopoetická, než cokoliv jiného. Rozhodně si ale myslím, že by se na tenhle film měl jednou podívat asi každý, aby si udělal vlastní názor na tohle bezesporu originální dílo. ()
Žijí mezi námi. A naslouchají tomu, co v duchu říkáme, docela potichu, sami sobě. Kolikrát jsem si vzpomněl na letmý dotek na rameni někoho, kdo se cítí sám, kdo na sebe bere všechnu tíhu světa, nebo aspoň neporovnatelně víc, než dokáže unést, dotek plný porozumění a přijetí, který část té přílišné tíhy v tom správném čase dokáže z těch ramenou sejmout. Kolikrát jsem ten dotek sám pocítil? Film, který říká věci, které jen tak nějaký film nedokáže. Ukazuje, nebo spíš dokazuje, že existují; a že jinak, bez nich, by to ani nešlo. Zkuste se ohlédnout, až jednou nebudete vědět, kudy kam, až už budete beznadějně unavení z toho, jak moc se snažíte najít cestu ven… (psáno v den, kdy jeden z těch mála, kterého jsem viděl na vlastní oči, odešel někam, odkud na nás uvidí ještě lépe…). ()
Nemecký perfekcionizmus v plnej svojej kráse. Monológy vyšperkované k dokonalosti, úchvatná kamera, každé slovko inteligentné i zmysluplné. Skvelí, ku podivu aj sympatickí herci a okúzľujúci Nick Cave. Avšak to čo mi tu chýbalo, bola trocha čistej ľudskosti a nedokonalosti. Celé to vo svojej nadnesenej podobe posobilo, ako okázalé umelecké dielo, lenže ja som chcela viac. Viac romantiky a čírejšie vyobrazenie lásky. Takto, ku svojej škode, posobí film zbytočne sterilne. ()
Nebe nad Berlínem na mě působí jako zfilmovaná básnická sbírka. Není se co divit, motiv andělů procházejích šedivými ulicemi Berlína, poslouhcajíce myšlenkové proudy obyvatel tohoto ponurého města, je nevšedně poetický. Depresivní duch Berlína zde hraje prim, ostatně pro mladé poety je toto ponuré město určitě vděčným tématem jejich autorských pokusů. Opravdu silná je například scéna z knihovy, kdy se andělé brodí myšlenkami čtenářů. Bruno Ganz je opavdu charismatický anděl, Peter Falk je prostě Peter Falk. A Nick Cave do tohoto filmu se svým poetickým rukopisem tak nějak patří. Mnohem lepší film, než prapodivná zjednodušená hollywoodská mutace Město andělů. Mimochodem, už vím kde vzali U2 inspiraci pro klip Stay...faraway, co close. ()
Galéria (27)
Zaujímavosti (27)
- Peter Falk, ktorý hrá vo filme samého seba, si svoje monológy napísal sám a rovnako ako postava vo filme sa celý čas prechádzal po Berlíne, kde ho musel štáb neustále hľadať. (Kristusazapad)
- Celosvětová premiéra filmu proběhla 17. května 1987 na filmovém festivalu v Cannes. (ČSFD)
- Wim Wenders sa pri voľbe natáčať zábery "z neba" na čiernobiely film inšpiroval snímkou Michaela Powella a Emerica Pressburgera Otázka života a smrti (1946). (Kristusazapad)
Reklama