Temný prípad

„Once there was only dark. You ask me, the light is winning…“ Světlo a tma. Život a smrt. Marty Hart a Rustin Cohle. Heart and Rust & Coal. Chuť hliníku a popela v psychosféře vašeho zamčeného pokoje.. Symbióza jižanské rudokrkosti a pesimistického filozofování přinesla rovnováhu založenou na kontrastech. Přes svou nepůvodnost (Lovecraft, Ligotti, díla o nihilismu) velmi originální, dokonale využívající prostředí Louisiany i seriálový koncept (spousta času na mluvení i ticho), v řemeslných aspektech zcela bez rezerv. Z McConaugheyho postavy čuju Cormaca McCarthyho, to bude tím texaským pohledem na svět.. Světlo vyhrává, ale na jak dlouho..? (25.01.2018)

„Pain is inexhaustible. It's only people that get exhausted…“ Bolest jako hybná síla všeho. Ať už ta vnitřní, otevírající staré jizvy a živící démony a nebo ta vnější, která rapidně urychlí přístup k informacím a potřebám. Jak by řekl Takashi Miike, slova vytváří lži, ale bolesti lze věřit.. Temný písař Nic Pizzolatto hraje jiný zápas, ale liga je to stejná. Komplikovanost jeho příběhů není o nedostatku respektu směrem k divákovi. To divák musí projevit respekt směrem k příběhu, který mu to pak vrátí měrou vrchovatou. Hlavní herecké kvarteto brilantní, přesto si dva zaslouží vyzdvihnout. Vince Vaughn jako gangster s rovnou páteří a pevným stiskem svůj trénink na Brawl in Cell Block 99 pojal velmi zodpovědně a Colin Farrell si nejednoznačností Raye Velcora dokázal říct o nenávist, lítost i pochopení. Jejich společná scéna v kuchyni u ranní kávy či hovory v klubu, kde podle hudebního repertoáru nechodí hosté načerpat optimismus, byly pro mě jedním z mnoha malých vrcholů série. A teď vstříc trojce. Jméno Saulnier šponuje má očekávání.. (03.01.2019)

Pizzolatto klasicky šest dní tvořil a sedmý den odpočíval, ale tentokrát si to volno neměl brát. Možná mohl během neděle najít režiséra, který by historkám z Ozarks dal méně rutinní charakter (Sackheim od třetího dílu nijak nepřesvědčil) či trošku „oživit“ linku partnerského dramatu, která osvědčenou formuli z první série zbytečně rozmělňuje. Poslední záběr, kdy Wayne Hays vkráčí do neznámého temného prostoru (vietnamské džungle), měl symbolizovat to, co jej po zbytek života čeká. Škoda, že se to tam nepodařilo úplně dostat, nicméně jsou tam drobné radosti jako vzkříšení upíra Dorffa či přítomnost věčného plamínku naděje. Není to zkrátka excelentní jako první dvě série, je to už „jen“ dobré.. (23.04.2019)