Zimní spáči

Mám pocit, že filmy Toma Tykwera (nádherné jméno, kdo by se tak nechtěl jmenovat, vždyť to už je půlka úspěchu) jsou arbitrární. Tím vím přesně, co chci říct, ale nevím jestli se mi to podaří. Ve slovníku cizích slov jsou uvedena synonyma: libovolný, nahodilý, konvenční; v lingvistice (viz Ferdinand de Saussure: Kurs obecné lingvistiky) jde o nahodilost dvou prvků. Např. ve filmu nadměrně citovaná otázka "Woran denkst du - Na co myslíš" nemá v podstatě nic společného se skutečným procesem myšlení. A rovněž tak i další pojmy a jejich reprezentace se navzájem třou proti srsti a jsou spojeny vycpávkami, které nepředstavují kvalitní čalounický materiál. Domnívám se (na rozdíl od mého oblíbeného Flakotasa *****) tedy, že vidět filmy Toma Tykwera je stejně tak dobré, jako je nevidět. Nic moc vám nedají a nic moc neseberou. Navíc si myslím, že jsou slepou uličkou evropského filmu. Možný vývoj se dnes nabízí asi jen v Maďarsku, na Balkáně, a snad i v Pobaltských zemích (Skandinávii z toho vynechávám, ta byla osobitá vždycky). (20.01.2018)

Malé městečko uprostřed krásných hor, kde se neustále sype sníh a vše je nádherně bílé, čisté. Zelená Laura, černý René, červená Rebecca, modrý Marco a k nim hnědý Theo. Jejich osudy se navzájem propletou a zpečetí je tragická autonehoda. Snímek se bez diskuze může pyšnit třemi věcmi, tou první je velice zajímavý a poutavý příběh, tou druhou je působivá a takříkajíc pohlcující atmosféra a tou třetí je dokonale zvolená hudba. Bylo mi potěšením, děkuji. (09.05.2017)

Netradiční příběh, zvláštní průběh a silný konec - tím se mohou Zimní spáči pyšnit bezesporu. Další obrovskou kvalitou je celá vizuální stránka, která je propracovaná do nejmenších detailů. Tykwerova práce s barvami - zejména tedy červenou (Karle, z toho by ses vážně počůral!), kterou hodně používal už ve Smrtelné Marii, ale i s dalšími barvami - je opravdu neobvyklá; každá z postav vstupuje do děje s jednou primární barvou, která může (a nemusí) symbolizovat a napovídat spoustu věcí, a tuto barvu si drží až do konce filmu. Griebeho kamera je jako u ostatních Tykwerových filmů nápaditá a neokoukaná... Vizuál je prostě celkově fenomenální. Tak proč dávám jenom tři hvězdičky? Zkrátka proto, že mě to fakt hrozně nebavilo. 57% (08.06.2014)

Zimní spáči je jako krásná holka, o které se vám ani nesnilo a přesto se vám ji povedlo sbalit. Jde s vámi k vám, jste oba ve velice dobré náladě a vše vypadá jako splněný sen, protože ta holka má vkus a umí se vyjadřovat, dokonce k tomu hraje i vhodná náladotvorná hudba... jenže pak, když má přijít vyvrcholení, vám narve prst do prdele. Může se vám to líbit, ale je to nefér a zvrhlé. Prostě se to nedělá. A tak říkám: STOP PRSTŮM DO PRDELE! (14.02.2008)

Atypická záležitosť... Už úvod je rozpačitý. Pri čakaní, kedy začnú čriepky mozaiky do seba konečne zapadať, by bežnému divákovi vyšlo sako z módy. Ešte atypickejší je záver, ale načo prezrádzať. Nech si každý sám dôjde k svojmu trpkému koncu a nech si ho každý sám sebe vyloží. Vzťah medzi Marcom a Rebeccou je jeden z najpovrchnejších, aké som na plátne videla. To neznamená, že je zle zobrazený alebo zahratý. Takéto sú proste vzťahy. A nielen s inštruktorom lyžovania. (15.01.2017)