Réžia:
Tom TykwerKamera:
Frank GriebeHrajú:
Ulrich Matthes, Marie-Lou Sellem, Floriane Daniel, Heino Ferch, Josef Bierbichler, Laura Tonke, Sebastian Schipper, Saskia Vester, Agathe Taffertshofer (viac)Obsahy(1)
René prožije večer v místním baru. Cestou domů vyfotí v podnapilém stavu při milování mladý pár, Marca a Rebeccu. Poté ukradne Marcovo auto a odjíždí s ním domů. V tu samou dobu vyjíždí místní farmář Theo k veterináři. Netuší, že v přívěsu je schovaná jeho dcera. V zatáčce zasněžené horské silnice dochází k autonehodě... René ovšem nemůže vypovídat. Již předtím trpěl ztrátou paměti. Nemůže se svěřit ani Rebečině přítelkyni Lauře, zdravotní sestře, kterou náhodou potkává v nočním baru... Osudy čtyř lidí, dvou dívek a dvou mužů, jsou propojeny nepoznaným tajemstvím. Kdo je viník a kdo bude skutečně potrestán? (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (46)
Zimní spáči je jako krásná holka, o které se vám ani nesnilo a přesto se vám ji povedlo sbalit. Jde s vámi k vám, jste oba ve velice dobré náladě a vše vypadá jako splněný sen, protože ta holka má vkus a umí se vyjadřovat, dokonce k tomu hraje i vhodná náladotvorná hudba... jenže pak, když má přijít vyvrcholení, vám narve prst do prdele. Může se vám to líbit, ale je to nefér a zvrhlé. Prostě se to nedělá. A tak říkám: STOP PRSTŮM DO PRDELE! ()
Netradiční příběh, zvláštní průběh a silný konec - tím se mohou Zimní spáči pyšnit bezesporu. Další obrovskou kvalitou je celá vizuální stránka, která je propracovaná do nejmenších detailů. Tykwerova práce s barvami - zejména tedy červenou (Karle, z toho by ses vážně počůral!), kterou hodně používal už ve Smrtelné Marii, ale i s dalšími barvami - je opravdu neobvyklá; každá z postav vstupuje do děje s jednou primární barvou, která může (a nemusí) symbolizovat a napovídat spoustu věcí, a tuto barvu si drží až do konce filmu. Griebeho kamera je jako u ostatních Tykwerových filmů nápaditá a neokoukaná... Vizuál je prostě celkově fenomenální. Tak proč dávám jenom tři hvězdičky? Zkrátka proto, že mě to fakt hrozně nebavilo. 57% ()
To je asi poprvé, co mi Tykwer nějak zvlášť zrovna nesedl. Úvod je rozhodně zajímavý, ale následné podivné chování některých postav mi zkrátka kazilo celkový dojem. Ctění jednotlivých barev je super - jako pěst na oko - mozek to ví, ale uvědomuje si to jen někde vzadu a divák neví, co to vlastně je. :) Přesto mě to celé nějak obešlo.. ()
TOM TYKWER, ZIMNÍ SPÁČI (1997) ________ Zasáhne prozřetelnost? Co nemá být vidět, po tom se slehne zem? Zemře „ďábel“, protože se to má? Jste-li přesvědčení skeptici (oxymoron)? Možná vám při tomhle filmu něco párkrát uětědří políček. ____ Létající kamera si prohlíží neosobní zimní horské scenérie. Později na sebe nezřídka vezme příznačnou roli oka, co zeshora „do všeho vidí“. Ze svého pohledu ukazuje, spojuje, přivádí k sobě, svazuje. Až tatáž kamera pro změnu začne kroužit kolem hlavy – bude to proto, že vidí i dovnitř té hlavy. Barvy tu hoří, tečou, rvou se spolu i hladí, hádají se, uráží se a užívají si blízostí žádaných těl – žijou si vlastním životem, prolínají se s postavami, prosakují skrze ně. I když je to možná jen divnej pocit. ____ Film, ve kterém nikdy nemůžete vědět, co vše, krom žhavého popela, vyhasíná, když hasne cigareta. Francouzskou autorku nestejnojmenné literární předlohy (a spoluautorku scénáře) A.F. Pyszoru inspiroval jistý Shakespearův sonet o lidské vášni, jež sebe samu stravuje. Sonet jsem si přečetl. Novelu nesehnal. ____ Dovětek: V baru, setkání po mnoha letech: Hele, než se rozpijeme, pak bych na to zapomněl, viděl jsem takovej film. Německej. Dostalo mě to do kolen. ... Jen se to tak mihlo před pár lety na "dvojce"... A slehla se po tom zem... Sháněl jsem ho trpělivě celý tři roky... A myslel jsem, že by se ti (sahám pod stolem pro doslova vymodlenou DVD placku do batohu...)... Od půllitru se ozve: Ty kecáš, že máš pro mě Zimní spáče...!? ()
Zimní spáče jsem viděla po Lole, Princezně a bojovníkovi a Nebi jako čtvrtý film Toma Tykwera a považuji ho bezkonkurenčně za nejlepší film tohoto režiséra. Atmosférou mi silně připomíná Návrat idiota, jelikož se odehrává ve stejném bezčasí mezi vánoci a Novým rokem, příběh je rozehrán mezi dvěma dvojicemi (dívky spolu také bydlí) a pátou postavou je trochu podivínský promítač René. Naprosto mě fascinovalo barevné pojetí postav a vůbec celá výtvarná stránka filmu, završená závěrečným letem Marca. A nesmím zapomenout na to, že se tam ještě mimo jiné řeší otázka viny a trestu - pro mě to tedy Tykwer vyřešil k mojí naprosté spokojenosti. Děkuji tímto uživateli lupuscanis, který mi tento film doporučil. Máš to u mě, vlku. ()
Reklama