Dozvuky

FEBIOFEST 2013, Bratislava. Józef sa vracia z USA po 20 rokoch do rodnej dediny v Poľsku, aby navštívil svojho brata Franciszka, ktorému odišla žena s deťmi do USA. Józef príchádza za svojím bratom aby zistil prečo ho žena opustila a zisťuje, že jeho mladší brat kradne a skupuje židovské náhrobné kamene, ktoré sú roztrúsené po dedine. Niektoré sú zabetónované v ceste, studni atď. Z Franciszka sa stal štvanec a lovná zver pre obyvateľov dediny. Po zatiahnutí Józefa do tejto hry prichádzajú ďalšie skutočnosti o temnej minulosti dediny. Je veľa snímkov, kde sú zobrazené nemecké a sovietské vojská ako tyranizujú ľudí, ale Pokłosie poukazuje, že zlo je aj tam kde by to nikto nečakal. Film, ktorý si nedáva servítku pred ústa a poukazuje na zverstvá, ktoré sa diali počas druhej svetovej vojny. Veľmi emotívny a silný film. (22.03.2013)

No jo, Poláci se opět nebojí rýpat pořádně hluboko do vlastních řad. Celkově ten film není úplně bezchybný, občas to bylo lehce kostrbaté v návaznostech a závěr byl překvapivě uspěchaný, klidně mohlo být ještě třeba dvacet minut navíc. Na druhou stranu je potřeba opět ocenit onen specifický polský "realistický touch", stupňující se syrovost (i když jsem si po zkušenosti se Zlým domem a Růženou pořád představoval, kam až by ten marasmus vystupňoval takový Wojtek Smarzowski :). No a taky mě hodně bavil výtečný a pro mě dosud neznámý herec Ireneusz Czop. A ještě se mi hodně líbilo, jak komplexně Pasikowski pracoval se zdánlivě nenápadným a nepodstatným detailem, ukradeným kufrem v úvodu filmu, kvůli čemuž musel hlavní hrdina neustále chodit pouze v obleku - takže si ho musel neustále prát (což je záminka k "meziscénám") a navíc jej tento look vizuálně ještě více vyděloval z nepřátelského prostředí vesnice. Nejpodstatnějším zprávou kterou Poklosie velmi sugestivně vysílají je ale onen neustále implicitně přítomný obrovský vykřičník, totiž jak dalekosáhlé s nesmazatelné následky má válka. A právě válka dává nejlepší příležitost oné pověstné svini, která se může skrývat v každém... (21.12.2013)

,,Statečný Kalino, a ty statečný Kalino, pravdu chceš znát? A jsi si jistý že tě ta pravda neotráví?“  Ten příběh pogromu v Jedwabném znám už z divadelní hry  Tadeusze Słobodzianka Naše třída. Oproti této skvělé hře má film podobu jakésiho thrilleru či detektivky, v níž v roli „vyšetřujících“ vystupují dva bratři (Józef a Franciszek), mezi nimiž (kvůli emigraci jednoho z nich v 80 letech do Ameriky) jinak panují spíše napjaté vztahy. Napjaté vztahy od začátku panují i mezi Józefem a zbytkem vesnice. Musím přitom říct, že když jsem viděl obraz obilného pole se spoustou židovský náhrobků, vůbec jsem se tomu napětí nedivil a trošku jsem i dával za pravdu výtce Franciszka adresované Josefovi: „Proč se kurva staráš radši o mrtvé než o živé“. Ale jak postupně to napětí ve vesnici rostlo, mě film totálně vcucnul. A když už by se napětí dalo krájet, přišla (možná zbytečně rychle) překvapivá pointa a po ní ještě mrazivý závěrečný obraz ukřižování… Uff... (13.09.2022)

Velmi zvláštní film, jejž je velmi těžké hodnotit a okomentovat. Čekal jsem od něj úplně něco jiného, první půlhodina mi připadla svižná a napínavá, vyvolala ve mně zvědavost, co se v minulosti postav odehrálo. Pak se děj ale začal vyvíjet směrem, který se mi přestal líbit a zanechal ve mně rozporuplné pocity. Naprosto chápu, že bylo pro Poláky důležité natočit film s takovým tématem, ale to podání mi úplně nesedlo, včetně rozuzlení a závěru. Je to určitě kvalitní film, ale mně zkrátka úplně nesednul. (25.03.2015)

Nie je jednoduché pátrať po minulosti a potom jej čeliť zoči-voči. Poľský príspevok dokáže odkrývať temnú minulosť postupne a obdivuhodne sa hraje s diváckymi emóciami. Tie sú vybičované ako aj atmosféra vidieka, kde sa príbeh odohráva. Zdá sa, že dedinské prostredie nám so zanovitými a tvrdými charaktermi v poľskom filme pripraví ešte nejedno prekvapenie. (14.04.2013)