Dozvuky

Pokłosie, koloski, kláskování, paběrkování.... na poli, na kterém karmická síla nutí Józefa Kalinu stavět z nalezených náhrobků nový židovský hřbitov. Józef je sedlák, který byť studuje hebrejštinu, moc rozumu nepobral. Jeho bratr Franciszek, i když je také jen nádeníkem, pobral v Chicagu mnohé praktické dovednosti a schopnosti jednat, a přes počáteční odpor, ho stejná karmická síla donutí připojit se k Józefu projektu. Karmanový zákon ale působí i na druhé straně (přestože je vehementně zapírán), a tak každý z celé vesnice jedná hystericky a agresivně.... Po dobré zkušenosti se "Psy" jsem si tedy pustil další, ještě lepší, detektivku Władysława Pasikowského - a kdyby byla méně komplikovaná a bylo tam méně "deus ex machina", mohla být opravdu skvělá. (01.09.2019)

FEBIOFEST 2013, Bratislava. Józef sa vracia z USA po 20 rokoch do rodnej dediny v Poľsku, aby navštívil svojho brata Franciszka, ktorému odišla žena s deťmi do USA. Józef príchádza za svojím bratom aby zistil prečo ho žena opustila a zisťuje, že jeho mladší brat kradne a skupuje židovské náhrobné kamene, ktoré sú roztrúsené po dedine. Niektoré sú zabetónované v ceste, studni atď. Z Franciszka sa stal štvanec a lovná zver pre obyvateľov dediny. Po zatiahnutí Józefa do tejto hry prichádzajú ďalšie skutočnosti o temnej minulosti dediny. Je veľa snímkov, kde sú zobrazené nemecké a sovietské vojská ako tyranizujú ľudí, ale Pokłosie poukazuje, že zlo je aj tam kde by to nikto nečakal. Film, ktorý si nedáva servítku pred ústa a poukazuje na zverstvá, ktoré sa diali počas druhej svetovej vojny. Veľmi emotívny a silný film. (22.03.2013)

Príbeh biblických rozmerov. Aj symboliky. To bol zámer tvorcov. No na Bibliu sa nechytá, pretože použil nepravdepodobný predpoklad. Ten spočíva v dôvodoch oživovania nepríjemnej minulosti: "Ja neviem prečo ťahám tie kamene. Jednoducho ma to popadlo.". Toto škrípalo. Výcuc z palca. Dve hviezdy dole. Inak príbehy - podobenstvá s presahom rád, ale čo je veľa, to je moc. Čo sa týka týrania Židov, to existovalo v každom štáte, ktorý Nemci cez II. svetovú vojnu okupovali. Nielen zo strany Nemcov, ale vždy aj zo strany obyvateľov okupovaného štátu. Poznámka: Ide o syndróm pchania sa do zadku mocipánom a ich ideológii. Spomeňme spolu: umelci za socializmu hromadne podpisovali Antichartu. Kolektívy robotníkov v 50. rokoch odsudzovali "krvavého psa Tita". Zástupy hajlujúcich pred SND za Slovák štátu. Dnes je to podobné, len rafinovanejšie. Davy podporujú zábavu milionárov (hráčov futbalu, hokeja či tenisa), manažérov a mágov reklamy okolo tohto biznisu (športu). Propaguje sa robotická uniformita ľudstva. Všimnite si prázdne ulice i prírodu v čase zápasov o víťaznú trofej nejakého turnaja. Ľudia sa uisťujú, že športovci, čiže zbohatlíci mdlého ducha a nulového rozhľadu, hája aj ich farby. Dokážu sa za toto presvedčenie sporiť dokrvava. Populácia dementnie. Už netreba vyvolávať nenávisť. Stačí ak sa človek naučí milovať zábavu hlavného prúdu a makať pri pásoch tovární. Tešme sa: Politici a mocnári priniesli nám, otrokom, zábavu i pracovné miesta zároveň! Poznámka: Ale dnes už stratégovia oblbovačiek pochopili, že ani športovci už nesmú byť dementní a hlúpi. Preto sa čoraz viac v posledných desaťročiach zdôrazňuje ich silná intelektuálna stránka v podobe rôznych štúdií popri športe a v presadzovaní názoru, že dnes špičkový športovec musí byť zároveň intelektuálne a vzdelanostne na výške aby zvládal rôzne stratégie boja proti súperom. Čiže ďalšie ojeby občanov. Ich úlohou je nahradiť vo vedomí fanúšikov aj iných ľudí vedcov a vynálezcov športovcami. Tí predsa majú porovnateľné intelektuálne kapacity. Ľudstvu prinášajú oveľa viac ako nejakí zakomplexovaní nímandi z výskumných ústavov, pojašení spisovatelia, ktorých nik nečíta, vzduch otravujúcich myslitelia, čo nikdy nič užitočné nespravili. (26.05.2015)

Proč mně nedělalo žádný problém až na ten mírně nereálný konec, takovému příběhu uvěřit ? Protože lidská chamtivost nezná mezí a je někdy schopná čehokoliv, že někdy zůstává rozum stát a takových lidí jako Jozek, je asi opravdu moc málo. Jednou jsem navštívila kdesi v Jižních Čechách židovský hřbitůvek za vsí, který byl náhodou otevřený, protože tam byl jeden muž, který se o něj dobrovolně stará a chodí tam sekat trávu alespoň jednou za rok. Já tam byla v momentě, kdy ještě nezačal a když jsem viděla ty náhrobní kameny mezi tou metr vysokou trávou, bylo mně z toho tak nějak divně u srdce, takže jsem cítila velkou empatii k Jozkovi, který se rozhodl jednat podle svého svědomí i když netušil, jaké obrovské a negativní emoce to vyvolá. Je jasné, že tak úděsnou minulost nechtěl nikdo z místních vesničanů odhalit a možná, že kdyby Jozek jen trochu tušil, co se za ní skrývá, tak by do toho nikdy nešel, ale to by pak byl už jiný film. S příjezdem bratra, který byl světem přece jen trochu víc ošlehanější a postupně vzal věci do svých rukou, jsem celkem brzy vytušila jaká bude zřejmě pointa, ale i tak to byl velmi silný zážitek a za to dík. Ještě budu přemýšlet o pětce, protože i pár dní po zhlédnutí mně Dozvuky nevyprchaly z hlavy. (20.07.2015)

Je asi hodně zemí na týhle planetě, který mají z minulosti nějakýho toho kostlivce ve skříně. Skvěle umí tyhle kostlivce vymetat například Němci, ale tentokrát to jsou Poláci, kdo tnou do živýho. Komorní příběh, který místy nepostradá ani hororověji laděné scény nám ukazuje to odpornější část lidského já, nedělá to nějak okázale a vyhroceně, proto mě zarazila ta finálovka, která poměrně výrazně a nevydařeně narušila celkový vyznění příběhu. Je to škoda, protože jinak film promlouvá velmi srozumitelnou a s ohledem na stíny v lidské povaze stále aktuální řečí. (03.11.2014)