Hanussen

Poslední díl režisérovy trilogie se zabývá velmi podobným tématem jako Mefisto, tím však nechci říct, že by se Szabó opakoval, dokázal rozpracovat stěžejní myšlenku do 3 příbuzných, ale zároveň odlišných filmů. Naopak, moje očekávání Hanussena jako nejslabšího ze série se nevyplnilo, a tenhle film dost pokukuje po výše zmíněném držiteli Oscara. Kvality, na nichž stavěl Mefisto, jsou zde téměř shodné, snímek nabízí opět perfektního Brandauera, který je víceméně sám schopný utáhnout celý film, velmi zajímavý příběh, přesné vykreslení doby, méně výraznou, přesto stále slušnou hudbu, snesitelnou dávku nadpřirozena v podobě jasnovidectví a s tím souvisící téma k zamyšlení (o zneužívání této schopnosti), trochu mystifikace (odkaz na režisérku Riefenstahl a její fotky použité jako pózy pro Vůdce) a nevyhnutelný konec. Nebýt existence mnou v tomto komentáři neustále omílaného prvního dílu, neváhal bych a dal hned jasných 5*, takhle to není tak jednoznačné, pokud však budu film hodnotit jako individualitu, ne součást trilogie, slabší, ale plný počet ještě dám. (17.03.2013)

Hanussen je třetím filmem volné trilogie - předcházely mu snímky Mefisto a Plukovník Redl. Mám pocit, že to podstatné už István Szabó ve svých předchozích titulech a v Hanussenovi se do značné míry jen opakuje. Brandauer je stále skvělý, ale scénář je z mého pohledu o kousek slabší. Snad je to i tím, že dobu nástupu fašismu mám důkladně zmapovanou z jiných filmů a scénář se odklonil od skutečných osudů známého jasnovidce pro mě obtížně stravitelným způsobem. Celkový dojem: 65 %. (03.08.2008)

Tenhle film ma sice pomalejsi rozjezd, ale jakmile si Schneider zmeni jmeno na Hanussen, tak se film docela rozjede. Problem je v tom, ze kuli sve delce se obcas nektere sceny opakujou, vzdy vystoupeni, pak neco resi, dalsi vystoupeni atd. Ale v podstate cim je vic minut filmu za vama, tim je film lepsi, az vyvrcholy ve velmi slusnym zaveru. Navic je film napinavej, zajimavej a Brandauer je proste skvelej. Dlouho jsem o hodnoceni vahal, ale nakonec dam slabsi 4*. (13.02.2007)

Je zajímavé, že zatímco skutečný Hanussen byl nepochybně bezpáteřný konformista, který nejspíš aktivně pomáhal Hitlerovi, ten Istvánův vlastně nic takového není. Je jen člověkem, který využívá svůj talent a ačkoliv je jasnovidec, tragicky selhává v odhadnutí dopadu vlastních činů. Jistě jde také o prospěcháře, ale oproti Mefistovi nebo Redlovi se aktivně neúčastní a vlastně není jasné, jaké jeho ambice jsou. Opět na rozdíl od skutečného Hanussena, jehož ambice v rámci nacistického státu byly jasné. Poslední díl volné trilogie je pro mě nejhůř dešifrovatelný, tudíž nejzajímavější. (01.05.2013)

Mysteriozní, fatálně iracionální momenty nacismu jsou jen polozmiňovanou skutečností tohoto zločineckého režimu. Zprávy, které o tom kolují, jsou kusé a ne vždy dobře doložené nebo ověřené. Hanussenova existence je doložena a její fakticitu není možné zpochybňovat. Fyzická existence někdejšího řadového vojáka první světové války se ve svém vnitřním sebezření pohybuje na přechodu mezi skutečností a opravdovým, i když často předstíraným magičnem. Tato dichotomie se ve skvělém díle středoevropské trilogie nakonec řeší postupným zhoršováním Hanussenova vztahu k nacistům a jeho následnou popravou. Souhra režie i Brandauerova dalšího velkolepého sóla je fascinující. I po desetiletích, která uplynula od těchto historických událostí. I v době, která se snaží vzkřísit připomínanou i zapomenutou středoevropskou identitu této části evropského kontinentu. (23.09.2007)