Plukovník Redl

Rovnako, ako zvyšným častiam voľnej Szabovej trilógie, ani Plukovníkovi Redlovi nemám čo vyčítať. Znova fantastický Brandauer, znova žiadna scéna navyše, všetko má svoj význam. U týchto filmov sa nevyskytujú žiadne chyby, alebo lacné triky v podobe sentimentu, melodramatickosti, ani výplň stopáže v podobe bojových scén. Plukovník je film tak nadčasový, že platí nielen pre našu dobu, ale bude aktuálny aj v ďalekej budúcnosti. Politika je svinstvo a ľudia, ktorí v nej pôsobia, sú tu zobrazení tak nesympaticky, že si film veľmi ľahko spojíte so súčasnosťou. Dejiny ľudstva sú definované vojnami a sú to politici, ktorí ich vyvolávajú. Práve pre tú morálnu odpornosť postáv nedávam plný počet (týka sa to aj Redla), aj keď chápem, že divácky diskomfort bol Szabovým zámerom. Film vyžaduje určitú znalosť histórie, aby si ho divák patrične užil, režisér nič doslovne nevysvetľuje, u diváka s ňou ráta. (01.12.2012)

S napätím som očakával poslednú, nevidenú, časť z trilógie Istvána Szabóa. Radím ju na úroveň Mefista, pretože bola dejovo zovretá, historické pozadie bolo v rovnováhe so životným príbehom plukovníka Redla a Klaus Maria Brandauer vytvoril vierohodný obraz ambiciózneho dôstojníka c. a k. monarchie snažiaceho sa prekonať svoje predurčenie dané nízkym pôvodom. Ostatné prednosti (casting, reálie, herci a pod.) boli tak, ako nedostatky (dĺžka, zbytočné dejové odbočky) spoločné pre všetky časti voľného triptychu. (02.12.2012)

Dosti úmorná podívaná, řekl bych. Sledovat kariérní vzestup a pád jednoho c.k. oficíra na pozadí rozpadající se rakousko-uherské monarchie na prostoru téměř 2,5 hodinové stopáže bylo na můj vkus hodně vyčerpávající a příchod závěrečných titulků jsem uvítal skutečně s nezměrnou úlevou. Z celého toho světa stupidních uniforem a armádní subordinace mi bylo vždy akorát nevolno, a pokud už budu mít výjimečně chuť vidět něco z této doby, ochotně vždy upřednostním dvojdílnou filmovou adaptaci Haškova Švejka s R. Hrušínským v titulní roli. Tento film mě skutečně minul a výsledný dojem u mě nezachránil ani působivý konec, kdy jsem na malou chvíli zauvažoval, zda jednu hvězdu nepřihodit. Ale vinou té předchozí nudy prostě nemohu - navíc mi zde nesedlo několik záběrů, v nichž herci odříkávali své repliky s pohledem upřeným do kamery - osobně to považuji za rušivé, byť chápu, co to má v divákovi evokovat. (11.12.2012)

Film sám o sobě je výborný a neznat skutečný příběh postavy, dal bych ještě hvězdičku navíc. Tvůrci filmu se velmi snažili vykreslit Redla jako v zásadě kladného hrdinu, který se nechá semlít mašinérií prohnilého Rakouska-Uherska... Jak je vidět nejen v Čechách patří tento obraz habsburské monarchie k národnímu folklóru, ovšem právě proto mi tohle "kopání do mrtvoly" připadá poněkud laciné. Jistě, že lze film chápat jako alegorii moci obecně, ovšem z tohoto úhlu pohledu zase "Redl" nepřináší mnoho nového. Zajímavější je psychologické uchopení samotné postavy. Zde bohužel místy nacházíme poněkud nelogická či dosti nepřesvědčivá, byť skvěle zahraná místa. Rozhodnutí, natočit film právě tak, jak byl natočen je mimochodem o to podivnější, že reálný příběh poručíka Redla si o filmové zpracování doslova říká. Samo odhalení plukovníka Redla, prostředí tajných služeb (mimochodem, rakouská špionáž byla v té době jednou z nejlépe organizovaných a technicky vybavených taných služeb vůbec), téměř neuvěřitelný způsob, jakým se aféra dostala na veřejnost (tohle by si vážně nikdo nedokázal vymyslet), homosexuální outsiderství cílevědomého plukovníka, který za svou kariérou šel přes mrtvoly (to není řečnický obrat), zrada, v níž Redl vyměnil s Rusy vlastní prospěch (byl ke spolupráci pro Rusko pravděpodobně donucen vydíráním) za bezpečnost celé země (rozhodně není nadnesené tvrzení, že nebýt Redla, mohla první světová válka skutečně dopadnout zcela jinak). Samozřejmě by potom celý příběh ztratil své morální poselství, protože pokud skutečný život plukovníka Redla něco charakterizovalo, tak to byla neuvěřitelná malost. Žel až neuvěřitelně přesně jej charakterizuje citát: "kdo chce ze sebe udělat víc než je, udělá ze sebe většinou zrůdu" (Ch. Chaplin) (24.03.2009)

Některé historické filmy jsou pompézní, velkolepé ale uvnitř prázdné. Snímek Plukovník Redl je bohatý příběhem a dramatičností. Szabó dokáže ve zkratce pormítnout celý Redlův život, přičemž se zaměřuje pouze na určující momenty jeho kariéry. Žádná scéna zde není nadbytečná. Film však svým širokým záběrem nevypráví pouze příběh jedince, ale zároveň vypovídá o duchu a morálce doby, o životě v rakousko-uherské armádě, o postojích k císaři, o mezinárodnostních vztazích v habsburské monarchii... Ve všech těchto směrech se jedná o obohacující dílo. Brilantní je zvávěr filmu, který vrcholí hereckým koncertem Brandenauera. Skvělých je i posledních pár vteřin filmu: Arcivévoda jede spokojeně v kočáře, prásk, rána z pistole, načež následují dokumentární záběry ze světové války. Těchto pár okamžiků j dokladem toho, jakého kouzla lze docílit pomocí pár střihů. Velmi si cením i záběrů z mé milované Vídně, kde jsem měl možnost pů roku studovat a tak potěší, že nás tvůrci neošidili nějakou lacinou Prahou. Belveder, Schonbrunn a Stephansdome se sice jen mihnou, ale přesto dodávají filmu autenticitu, která tolik schází jiným filmům. (14.12.2007)