Český žurnál

V Dělnících bulváru neexistují měřítka ani kontext událostí (jakou akci na začátku sledujeme, kolik na ní bylo lidí, čeho se přesně týkala), je to jen sestříhaný klip. Jako manipulativní hříčka v podstatě ok, Klusák na to má talent. Jako dokument tvářící se, že reflektuje realitu, samozřejmě k ničemu. Něco nového to řekne jen někomu, kdo o bulváru vůbec nic netuší, jinak je to v podstatě jen čiré naplnění voyeuristických choutek diváků, stejně jako bulvár sám a stejně jako Klusákova tvorba. Na rozdíl od Smetany a starších, kde to bylo diskutabilní, tady už není opravdu žádný vnitřek a výpovědní hodnota, jen přežvýkání statutu quo na nejpovrchnější a nejefektivnější úrovni. Většina lidí má přesně takovouhle představu a tenhle dokument jim tu představu zábavnou formou potvrdí, aby dokumentarista i divák mohli být spolu chytří a lepší než ti, o kterých film vypovídá. (17.04.2014)

Nějak tak to vyšumí. Neříká to mnoho, jen to ukáže na pár zjevných věcí. Je milé, že to není bulvár na úrovni Klusáka, ale proč to vlastně vidět? Nevím. (25.04.2014)

Klusák má čich na výběr tématu i na podtržení trapnosti situace, ale to je zhruba tak vše. Matrix AB je zdroj pár slušnejch hlášek (Komárek to tam sází), ale v nějaké výpovědnosti? Nevim. Nevěřím tomu, že to nějak zachycuje esenci situace - na to Klusák jde moc po "memovosti" toho všeho. (16.11.2015)

Zbytečné, banální, špatně natočené a sestříhané a proklatě nudné. Člověku se začne stýskat po Klusákovi. Jeho aktivistické manipulace aspoň utečou. (18.04.2016)

Dnešní doba nepotřebuje panoptikální přehlídku (byť mnohdy pekelně vtipnou, sledovat Konvičkovo muší království se neomrzí), ale právě kontext, který tu absolutně chybí. Český Alláh nepředkládá nic k debatě, jen výjevy, osamocené tečky, z nichž není co vyvozovat. (14.03.2017)

Až příliš mnoho lidí se v týhle zemi až příliš mnoho nudí, tak se radši chystají na válku. Upřímně řečeno mě to nějak extrémně nepohoršuje - kdyby to nedělali, dělali by jiný pitomosti a nutili svejm dětem jiná nesmysly. Jinak je ale tenhle díl Českého žurnálu (z těch, co jsem viděl) asi nejplnohodnotnějším dokumentárním filmem, který toho řekne nejvíc a nejsrozumitelněji. 3 a 1/2 (15.03.2017)

Ne že by člověk neměl právo natočit dokument o vlastní životní situaci (i svý dítě tam natáhnout dělat smutný obličeje), ale samozřejmě, že pak takový film jen stěží bude fungovat jako adekvátní součást diskuze o samotném problému exekucí. K tomu tenhle dokument vyhrává cenu za nejnesnesitelnější a nejteatrálnější voiceover. (15.03.2017)

Krásná ukázka dokumentaristické manipulace s obrazem a zvukem, vyvolávání emocí správným střihem a zvolením vhodné hudby. Nevím, jestli bylo nutné na tomto tématu své pointy říkat tak uměle, jestli by neprospělo čistší pozorování dění bez toho, že skoro každý záběr musí být exhibice sebe sama. Zábavné to ale je i přes svou celkovou neobjevnosti, to jo, takže milý posun oproti Blízkému dálnému východu. (11.11.2016)

Nemůžu se zbavit dojmu, že by to bylo funkčnější, kdyby to bylo míň o smutné Saše Uhlové a víc o tématu jejích reportáží. Hodnotím to furt pozitivně, ale nedostává se to ani tak daleko jako Uhlové texty... (31.10.2017)

Bylo zajímavé, že když jsem ten film viděl, neměl ještě titulky (psal jsem anotaci pro Jeden svět) a nevěděl jsem teda, kdo to točil. Nikdy by mě nenapadlo, že za tím stojí Apolena Rychlíková, kterou mám v důsledku Hranic práce zafixovanou úplně jinak, takže když jsem se to mnohem později dozvěděl, dost mě to zaskočilo. Ale nevím, jestli je to zafixování špatné, protože to fakt tvůrcům hodně nesedlo a ta "humorná cestománie" poloha působila jako velká křeč. Já chápu, že když chce říct člověk něco důležitého, často má pocit, že když nepoužije humornou formu, nebude brán vážně - ale tady je to tak nepřesvědčivé a nepasující! K Hranicím práce mám pořád ambivalentně pozitivní postoj a hlavně jsem přesvědčený, že skrz ně Apolena může dosáhnout hodně dobrých (a důležitých) věcí. Tahle poloha fakt ne. (11.09.2020)