Český Alláh (S04E01)

Panoptikum zástupcov dvoch strán názorového sporu o prístup k islamským utečencom. Teda téme, ktorá české luhy a háje reálne doteraz 2020 trápi ozaj len marginálne. Asi taký je aj reálny politický dosah týchto skrachovancov. Na jednej strane jednoduchšie pôsobiaci politici a aktivisti, ktorí sú proti všetkému. Ponúkajú len rôzne odstupňovaný strach, hnev a nenávisť. Nič viac. Žiadne riešenia hospodárske ani umelecké. Nič, len primitívne pudy, prednášane tak kultivované, akými sú kultivovaní ich nositelia a do značnej miery nositeľky. Je medzi nimi obézna poltička, vyzerajúca ako prerastený brav. Táto tučibomba sa chváli, že je fotogenická jag hovado a ako jedinú ju kamera zoštíhľuje (ak je to pravda,v skutočnosti musí vážiť okolo 200 kg). Ďalším protiislamistom je psychopaticky pôsobiaca Kanvička. Inou bojovníčkou proti Talibom je nahnevaná matka a inými zase súbor od seba neodlíšiteľných poskokov a pucflekov. Tuším sa tam mihol na demonštrácii aj nácek Vandas, družiaci sa politicky, aj latentne homosexuálne s našim slovenským apologétom klérofašizmu - Mariánom Kotlebom. Na druhej strane stojí skupinka dobrovoľníkov, pomáhajúcim utečencom bez rozdielu vyznania a teda aj islamským. Nakoľko robia niečo pozitívne (pomáhajú s donáškami potravín, šatstva, s prevozom za hranice, ľudským kontaktom) - je samozrejme ich činnosť oveľa chvályhodnejšia, než skupinky nadávajúch frustrovancov a skrachovancov. To je ale asi tak jediné pozitívne, čo sa o týchto naivných idealistoch dá povedať. V skratke - kľudne zanedbávajú rodinu, aj partnersko, manželské vzťahy, len aby poskytli lásku a chlieb kdejakému Mohamedovi. Celkovo: pekný český bizár. (30.07.2020)

Člověk neví, která parta slibuje potenciálně horší budoucnost: skupina nepokorných kverulujících migrantů s totálně jiným přistupem k životu nebo hrůzostrašná skvadra zoufalců, opojených vlastní výjiměčností a důležitostí. Jestli bude Merkelová s Junckerem při síle ještě nějaký čas, tak, se obávám, obě zmíněná křídla budou sílit až do dimenzí, ze kterých může jit strach. (11.11.2016)

Zuzaně Piussi se podařilo ukázat magory na obou stranách. Snad je to dobře, škoda jen, že ty stovky dobrovolníků tady musíme reprezentovat zrovna Eva Z., mě by totiž zajímaly i názory jiného dobrovolníka (druhá dáma dostala málo prostoru). Ale asi je to tak fér, kdyby Piussi vybrala někoho, kdo si přes dobrovolnictví očividně neřeší svoje vlastní problémy (Eva Z.), byl by to pak dokument příliš neobjektivní. Nevýhodou toho, že se režisérka zaměřila na magory, je fakt, že dokument jako kdyby nám říkal: Tak se na věci veřejné a dobrovolnictví raději vykašlete, přece nechcete patřit ani k jednomu táboru bláznů? A radši ani nedomýšlet, jaké další předsudky si český občan vytvoří, pokud bude brát partnera Evy Z. jako reprezentativní vzorek všech muslimů. Natočit nějakého syrského doktora, jak léčí v ČR nemocné, by ale nebylo tak skandální. (12.11.2016)

Zábavnost snímku neupírám, obsah má pro mě dokonce pikantní příchuť. Znal jsem totiž paní Volfovou z dob, kdy šéfovala sociálně demokratickým ženám, používala jiný slovník a zaštiťovala se jinými hodnotami. Pohled zblízka naznačuje i ledascos nelichotivého o neschopnosti komunikace a soudržnosti na radikálně pravicovém křídle politické scény. To je ovšem jen vedlejší a nejspíš nechtěný efekt. Zuzana Piussi by možná mohla být pochválena za to, jak dokázala přimět obě zpovídané skupiny ke sdílnosti, ale ruku na srdce, moc se snažit nemusela. Rády se totiž pochlubily svým ideovým arzenálem. Filmu chybí měřítka a jakýkoli hlubší analytický pohled na problematiku. Ano, aktivisté jsou v nejednom případě naivními idealisty, jejich vliv a počet je ale nepatrný; naproti tomu názory druhé skupiny se staly v ČR mainstreamem s dalekosáhlým vlivem na politickou scénu a reálná rozhodnutí a fungování státní správy. V zemi, která má nepatrnou, maximálně 20tisícovou muslimskou menšinu, co žije rozptýleně, je nadprůměrně vzdělaná a velmi slušně integrovaná, v zemi, která má dlouhodobě konzervativní, velmi opatrnou azylovou politiku a tábory pro běžence zejí prázdnotou, je zajímavé spíš to, jak neuvěřitelně rychle se vybičovala hysterie a jak ovlivnila společenské klima i sdělovací prostředky. Dokument na tohle téma by byl nepoměrně užitečnější, protože čím víc se budeme honit za fantomy, tím méně energie nám bude zbývat na řešení reálných problémů. Celkový dojem: 55 %. (28.09.2017)

70%. Pomáhání je mému srdci bližší, než bezbřehé strašení vším a ze všeho, proto se zdráhám nazvat aktivisty fanatiky, ale je škoda, že režisérka zvolila "jen" metodu pozorovací, škoda, zajímal mě víc proces odmilování Češky a muslima. Každý si ale může udělat svůj obrázek sám, pro mě je například naprosto nepochopitelné, vystavět, jako Konvičkovci, veškerou svou aktivitu (je jedno, zda společenskou, kulturní, či politickou) pouze a pouze na strachu. Ale - zase to ale, je zajímavé sledovat, do jakých tristních hodnot hodnot se naše společnost za těch pár let dostala. Zrovna dnes pár fašounů přepadlo v pražské tramvaji černocha. Proč asi? (09.11.2017)