Český žurnál

Zábavnost snímku neupírám, obsah má pro mě dokonce pikantní příchuť. Znal jsem totiž paní Volfovou z dob, kdy šéfovala sociálně demokratickým ženám, používala jiný slovník a zaštiťovala se jinými hodnotami. Pohled zblízka naznačuje i ledascos nelichotivého o neschopnosti komunikace a soudržnosti na radikálně pravicovém křídle politické scény. To je ovšem jen vedlejší a nejspíš nechtěný efekt. Zuzana Piussi by možná mohla být pochválena za to, jak dokázala přimět obě zpovídané skupiny ke sdílnosti, ale ruku na srdce, moc se snažit nemusela. Rády se totiž pochlubily svým ideovým arzenálem. Filmu chybí měřítka a jakýkoli hlubší analytický pohled na problematiku. Ano, aktivisté jsou v nejednom případě naivními idealisty, jejich vliv a počet je ale nepatrný; naproti tomu názory druhé skupiny se staly v ČR mainstreamem s dalekosáhlým vlivem na politickou scénu a reálná rozhodnutí a fungování státní správy. V zemi, která má nepatrnou, maximálně 20tisícovou muslimskou menšinu, co žije rozptýleně, je nadprůměrně vzdělaná a velmi slušně integrovaná, v zemi, která má dlouhodobě konzervativní, velmi opatrnou azylovou politiku a tábory pro běžence zejí prázdnotou, je zajímavé spíš to, jak neuvěřitelně rychle se vybičovala hysterie a jak ovlivnila společenské klima i sdělovací prostředky. Dokument na tohle téma by byl nepoměrně užitečnější, protože čím víc se budeme honit za fantomy, tím méně energie nám bude zbývat na řešení reálných problémů. Celkový dojem: 55 %. (28.09.2017)

Doklad o tom, že žijeme do značné míry v uzavřených bublinách, a zároveň příkladná ukázka myšlení městského liberála, který skloňuje v každé druhé větě slovo gender a je nasáklý feminismem. Vůbec si ale neuvědomuje, jak bizarně působí v očích těch, kteří vyznávají jiné hodnoty. Problém dokumentu nespočívá v tom, o co se opírá, ale jak to sděluje. Přesvědčuje přesvědčené a ty ostatní utvrzuje v jejich odmítavých postojích. Je to toporné a opravdu nešikovně podané. Celkový dojem: 25 %. (21.02.2018)

Projektu Saši Uhlové si vážím a tím spíš mě mrzí, že musím vyjádřit zklamání nad tím, jak dokument dopadl. Nápad na sérii investigativních návštěv provozů firem, které stojí na práci nízko kvalifikovaného personálu, jsem považoval za potřebný a tnoucí do živého. Původní texty jsem četl s nadšením a reakce na ně umožňují definovat dělicí čáru politických názorů napříč společností lépe než cokoliv jiného. Bohužel snímek Apoleny Rychlíkové k nim prakticky nic nepřidává, naopak rozmělňuje. Technická úroveň záznamu skryté kamery je zoufalá a obsah dokumentu rozpačitý. Spíš než na rozebírání vlastních pocitů se měla Saša soustředit na příběhy těch, pro které prostředí, co Sašu tak traumatizovalo, je dlouhodobým údělem, nikoliv krátkodobou exkurzí. 50 % celkového dojmu z úcty k Saše a s oběma očima zamhouřenýma. (21.01.2020)

Že je to přímočará agitka, bych snímku nevyčítal, že je to ale neuvěřitelně protivná, otravná záležitost, která vzbuzuje opačné emoce, než o které by měla usilovat, už je podstatně horší. Je to ten případ, kdy místo abyste se zamysleli nad tím, čím můžete ochraně přírody prospět, uvažujete, že by bylo fajn zúčastnit se nějaké destrukce a nejlépe vyhubit jeden až dva živočišné druhy. Celkový dojem: 10 %. (18.11.2020)