Bláznivá komédia

Paolo Villaggio a Renato Pozzetto. Italští komici spolu ve filmu. A pozor, bránice dostane velice zabrat. Snímek nemá samostatný děj. Jedná se o povídkový počin, kde oba vystupují v různých pracovních pozicích. A jak jsme u nich zvyklí, na co sáhnou to pokazí, kde se objeví tam tráva neroste. Směska gagů, která nikoho nenechá poklidu. Tedy pokud má ten dotyčný smysl pro humor. Na vyženění špatné nálady vynikající lék. (07.02.2015)

Ak dáte dokopy dvoch predstaviteľov talianskeho absurdného humoru Renata Pozzetta, ktorý prejde film s jedným výrazom na tvári (asi ako Vlastimil Brodský) a Paola Villaggia, ktorý proste hrá svojho Fantozziho, tak to nemôže dopadnúť zle. Keď je dobrý scenár. A tu bol. Dvojka týpkov, ktorí sa snažia zamestnať, kde sa dá a všade spôsobujú katastrofu. Nechápem, ako taká dvojka zamestnancov môže ešte dýchať. Ja by som ich utĺkol lopatou už dávno. Ale ono je to celkom zábava, keď sa to deje niekomu inému. Príjemná oddychovka, more dobrých scénok a hlášok. (Podej mi whisky. Ná, ožer si hubu, notoriku.). Keď hrali tých mafiánov a v podstate každý dvojúlohu, tak to bola extra prča. (02.12.2022)

Pamatuji si, jak jsem před nějakými těmi pětadvaceti lety tuto komedii doslova zbožňoval, jak na to čuměla celá famílie a tlemili jsme se u toho všichni jako nefalšovaní dementi. Tak jsem se po letech rozhodl trochu si zavzpomínat a s nostalgickou slzou v oku se opět královsky pobavit nad trampotami slavné italské komediální dvojky. No a výsledek je takový, že jsem si jako nefalšovaný dement připadal i tentokrát, akorát s tím rozdílem, že jsem se u toho neválel smíchy, ale spíš jen nevěřícně čuměl s otevřenou hubou dokořán, o jak děsivou sračku se jedná. Zatímco třeba totiž filmy jiné italské dvojky, Buda Spencera a Terence Hilla absolutně nestárnou a baví neustále napříč všemi generacemi dodnes, tak Bláznivá komedie je nyní naprosto mimo mísu, to co mi dříve totiž přišlo skutečně vtipné a zábavné, tak nyní na mě kompletně působilo zoufale, nudně a především nehorázně trapně. Celé je to vlastně jen sled několika epizodních grotesek, tak trochu snad až ve stylu Laurela a Hardyho, jen jak už jsem zmiňoval, v krutě nevtipném provedení, kdy oba hlavní hrdinové byli prostě jen za přitroublé pitomce, kteří způsobují svou tupostí kolem sebe jen fádní a nudný chaos. Zklamáním pak pro mě byly i samotné výkony Pozzetta a Villaggia, kdy především první jmenovaný byl zcela mimo, a tak to alespoň trochu zachraňoval svými chvilkovými světlejšími výstupy Paolo „Fantozzi“ Villaggio, ovšem i on zůstal naprosto za očekáváním. Je to zkrátka jednoduché, některé snímky dokážou působit stejně už napořád a na některých se prostě nekompromisně podepíše zub času, a bohužel, právě vůči Bláznivé komedii byl ten čas až nepříjemně krutý. Druhý a třetí díl si fakt už nedám. Kdybych hodnotil před 25 lety, byla by to plná palba, dnes jen z nostalgie nedám Odpad! (27.08.2017)

Ideální film na odreagování a dost často i na zasmání. Jenomže ten humor je strašně jednoduchý, situační a moc předvídatelný. Když se na scéně objeví někdo s prknem, můžete si být jistí, že to prkno bude hrát hlavní roli dalších pět minut á la Chaplin, nebo Laurel a Hardy, které to také nejvíce připomíná. Z celé série Bláznivých komedií se nejvíce vydařila scéna ve třetím pokračování, kdy se opravuje elektřina při baletu Romea a Julie. To jsem až slzel. Bohužel v tom samém pokračování je scéna s dítětem, která se nepovedla vůbec. Ze všech tří filmů by se dala sestříhat totální situační pecka. (12.04.2024)

Niektoré dvere do minulosti by mali ostať zatvorené, pretože vkus za nimi je niekde inde ako dnes. Na strednej škole sme z tejto dvojice ušťávali. Najradšej som mal scénku s mŕtvym jogínom, tá ma dostávala do kolien. Dnes, keď mi je o dvadsať rokov viac, mi dokázala vylúdiť iba úsmev na tvári. Strašne to zostarlo. (27.05.2017)