Půjčovna masa

Dobrý nápad aj spracovanie. Na televíznu produkciu veľmi slušné. Celý ten sci-fi nádych sa mi neuveriteľne páčil, hoci nebol využitý tak kvalitne ako keby sa jednalo o film. Interiérovosť tohto sci-fi sveta ma ale bavila. Aj tá upršanosť. A hlavne Poe ako AI manažér hotela. Joel Kinnaman vo svojej úlohe Takeshi Kovacsa fantastický. Skvelo vykreslená postava/motivácie/ aj jeho prerod. Z vedľajších postáv je to diskutabilné, ale vyslovene mi nikto nevadil. Čo na seriály oceňujem, že aj napriek komplexnosti a komplikovanosti funguje. Hoci sa ústredná zápletka môže javiť banálna, odkrýva mnohovrstvové problémy na ktorých stojí celá ekonomická a spoločenská doktrína Bay City. Vyvrcholenie roztiahnuté na posledné tri epizódy má tak dostatok času na logické vysvetlenia, akčné scény, ale aj priestor na to, aby všetky kusy skladačky zapadli na miesto a veci z prvej časti sa uzatvorili. Toto oceňujem. Ale taký ten wow filozofický efekt, presah, myšlienkové vnuknutie, ktoré by z tohto spravilo TEN seriál o ktorom sa bude rozprávať o 5, 10, 15 rokov to bohužiaľ nemá. Je to super na zabitie času, ale to je asi tak všetko. Neprináša to totiž nič nové, len je to znova v atraktívnom prostredí. 80%. (07.04.2018)

Mohl by to být áčkový seriál, a stačilo jen málo. Občasná béčkovost, záměrná překombinovanost, nebo sem tam zjednodušující nelogičnost mu ale sluší víc. V cyberpunku se nevyznám, takže budu věřit hlasům tvrdícím, že námět není originální. Mně se ten netradičně vymyšlený, ovšem na vodě postavený svět líbil. Ocenil bych nějaký uvítací tutoriál. Postavy z reálií něco málo nakousnou, něco se dá domyslet a něco vyplyne ze situace. Ovšem protože se hlavní hrdina i po čtvrt tisíciletí mimo vcelku orientuje (kam zmizel technický pokrok?), tak je pro mě po první sérii většina věcí záhadou. Zážitku to neublížilo, protože ten stojí na tísnivé atmosféře a především na napětí. Scénář se s postavami nemazlí. Nechává je projít peklem i očistcem a to všechno několikrát dokola. No a protože jsou to vesměs sympaťáci, tak jsem trpěl s nimi. (02.04.2018)

1. série - 65% - Snažím se mít rád hlavního hrdinu, respektovat Purefoye v syrové rovině, nebo vnímat Vernona jako vtipného parťáka a ne jako protivně tvrdohlavou a jednorozměrnou výplň. A jde mi to až někdy do osmého dílu, který reprezentuje vše, co mi na seriálu vadí, a kdy to s vyšetřováním, pointováním nebo vzpomínám pomyslně vzdávám a užívám si jen a pouze stoprocentní vizuál (včetně jednoznačné královny Marthy Higaredy), snad nejpropracovanější obrazovou stránku, co jsem kdy v žánru viděl. O to víc lomím rukama pro stokrát viděné zvraty a v první řadě pro nesnesitelnou pózu otevřenosti všemu "zakázanému". Krev, nahota, sex, násilí, mučení, křik - a až na výjimky všechno v tak evidentně prvním plánu, že mi pak nezbyl prostor k tomu, abych tvůrcům ony finálové emoce, byť dost statečně ždímané, uvěřil na déle než pár sekund. Přirozenost se zapomněla někde ve flashbacích. Potenciálu byla hromada, ale výsledná chuť hořkne přílišnou rychlostí. 2. série - 30% - Jestli pokračování něco dokázalo dotáhnout do konce, tak pozvednout vzpomínky na první dobrodružství. Z něj si totiž nová sezóna bere to, o čem se mluvilo nejvíc a všechno násobí dvěma. Dostávám proto neopodstatněné množství mučících scén, zápletku se pokouší vysvětlovat zmatený Poe a v akci se dává důraz jak jinak než na krev. Bohužel nic z toho není to, co mě k začátkům Carbonu připoutalo. To, co jsem rád měl, teď buď chybí (Martha Higareda), vyvíjí se směrem, který mi nic neříká (sám Takeshi je jen doprovodnou figurkou nezajímavé a nevěrohodné love story) a nebo je téměř vysmíváno (výstavba celého světa stojí na klišovitých vedlejších charakterech a prapodivných dějových skocích). Důvod, proč jdu s hodnocením tak nízko, je ale vizuální stránka. Že se seriál, u kterého divák žasl nad každým druhým záběrem, dobrovolně zavírá do tmavých hal, skladišť a jeskyní, je bezmála tragédie. V kombinaci s absolutním nevyužitím tradičně neodolatelné chameleonky Simone Missick a sympaťáka Mackieho můžu jen kroutit hlavou nad tím, co přesně hlavní tvůrkyně čekala, že jí hladové publikum po dvou letech řekne na tohle. (27.03.2018)

Vizuálne Blade Runner do ktorého sa napasovali inšpirácie od rôznych iných sci-fi kúskov typu Repo Men, Náhradníci či Vyměřený čas. Chválim, že do seriálu kde telo = pouzdro zakomponovali necenzúrovanú nahotu. Ten prístup postáv mal byť však ešte s menším ostychom, aby to korešpondovalo so skutočnosťou, že telo nie je intímnosť, ale majetok (pridelený/vybraný). Väčšinu času sa zoznamujete so svetom a jeho rozmanitosťou, pravidlami, spoločenskými vrstvami. Do toho vstupuje hlavne akčnosť (bitky, streľba, mučenie). Najmenšiu časť tvorí detektívna zložka, ktorá to všetko drží pohromade. Vďaka atraktívnosti prostredia, pestrosti príbehu (občasné časové skoky, výmeny tiel,...) som si sledovanie užil. Do 5* však dosť chýba. Žiadnu postavu (či už herecky, alebo scenárovo) som si neobľúbil. Plná nahota je fajn osvieženie do TV sveta, kde sa š*ká a spí v podprsenkách. Ale herečky bohužiaľ krásou práve nehýria. Boli proste schopné odohrať čo mali a zároveň pritom ochotné všetko vytrčiť. Zápletka je zaujímavá a dobre premyslená, ale na prdel nikoho neposadí a akčné scény rozhodne nie sú áčkovej kvality. Napriek výtkam 4* sci-fi mix, ktorý dokáže dobre klamať telom. (16.12.2019)

"Technologie se vyvíjejí. Lidé ne." Za mě rozporuplně mezi 3 a 4* - na jedný straně úchvatnej vizuál, obdivuhodná spousta nápadů a filozofickejch nástřelů, na druhý straně sposuta samoúčelnejch věcí jen na efekt (násilí, nahota /s wtf efektem předevšim ta mužská/, navzdory špíně všude kolem jsou všichni podezřele čisťounký a krásný /předevšim všechny ženský postavy/, velký a "hustý" jsou i chování a gesta zúčastněnejch atd. atd.). Celkově je to nejvíc ze všeho taková cyberpunková detektivka, ty až bladerunnerovský myšlenkový přesahy mi to ale (jak o tom pěkne píše třeba i Wysch) přece jenom ženou pocitově o něco vejš - scénář leccos asi čerpá z předlohy, kterou jsem nečet, ale on obecně svět, ve kterym se stávaj relativní ty dvě pro lidi nejzásadnější a nejfatálnější veličiny (totiž smrt a čas), nabízí spoustu prostoru pro fantazii; a přestože Carbon zůstává předevšim u tý detektivky (narozdíl právě od třeba zmiňovanejch Blade Runnerů), nevyužitý to neni a spousta nápadů je tam aspoň náznakem naťuknutá hezky. Co totiž z civilizace zůstane, pokud ti bohatí budou mít možnost si život (téměř) neomezeně prodlužovat? Když čas přestane hrát roli, protože se zničením těla si prostě pořídim nový (pokud na to mám)? A co s etikou - má na to mít právo každej? Pokud jo, tak jak a kdy? Jinak závěrečnej souboj mezi Takem (POZOR, TROLEJ) a ségrou se mi vysloveně líbil i technicky, což si ani nepamatuju, kdy jsem si tohle u čeho naposledy řek; a to pohádkový rozřešení detektivní linky bylo celkem hezky vyvážený zakončenim Takovy linie - že tu svou Tak prostě půjde tam někam hledat, protože času má ve virtuálu dost a jednou jí prostě najde, to se mi líbilo. A ještě poslední věc - herecký obsazení mi sedlo (Kinaman, Kristin Lehman, ségra - Lachman, ale i Bancroft - Purefoy) lomeno mi nevadilo (zbytek), kdo mi ale tim svym neustálym přepíčenym důležitym poloúsměvem (já vim, některý lidi se tak prostě tvářej) pil krev od prvních záběrů, to byla Higareda (jakkoli neřikám, že jinak se na ní nekouká hezky). (06.02.2019)