Príbehy obyčajného šialenstva

Mne sa tento film páčil, pôsobil na mňa originálne (Bukowského predlohu som zatiaľ nečítal) a mal veľmi zvláštnu atmosféru, ktorá ma dokázala vtiahnuť do deja. Nepopieram, že sa v snímke nenachádza aj niekoľko pasáží, ktoré moju pozornosť nedržali zovretú na maximum, no jednoznačne ich prebíjajú pozitívne dojmy, ktoré sú spojené so skvelými hereckými výkonmi, magickou krásou Ornelly Muti a niekoľkými geniálnymi myšlienkami a opismi ľudí a prostredia, v ktorom sa snímka odohráva. Ferreri sa stal pre mňa už po filme Veľká žranica tvorcom, ktorý dokáže natočiť provokatívnejší príbeh spôsobom hraničiacim so skutočným umeleckým majstrovstvom a týmto filmom to len potvrdil. Nádherné, fascinujúce, dojemné dielo, ktoré však kvôli svojej odlišnosti nemusí sadnúť každému. (26.03.2008)

Ťažko povedať, čo vadí viac - nuda alebo losangeleské násosky a trosky, ktorých predstaviteľom je aj hlavná postava spisovateľa pretĺkajúca sa životom ledabolo. Síce má "štýl", ale už nič iné. Všetky postavy spadajú aj do kategórie sexuálnych trosiek so svojimi perverzitami a deviáciami. Okrem sladučkej Muti sa nie je veľmi na čo dívať. Toto je šliapnutie vedľa. Hľadať hlbší zmysel je ako pátrať po milencoch 70-ronej mníšky. (04.09.2022)

Karla Bukovskýho předělávat na film je poměrně problém. Faktótum se jakž takž povedlo. Toto je větší oříšek. Myslím , že se to tvůrcům docela zdařilo. Efektní je to se slovenskými tititulky. "Povedal si, dievča daj mi zajebať abych mohol zabudnúť". "Ja nie som básnik iba ožran". Ornela je tu naprosto skvělá. Gazara systematicky odporný. Trochu mi ale připadá naivní, že tak odporný ožrala bez prostředků jako je ústřední hrdina vplouvá do rozkroků takových krásek jako je nymfomanka Vera, Cass(Mutti) i ta 14letá dívenka. Asi si to pan Bukovský trochu přibarvil. No ale stojí to za skouknutí zejména ve slovenštině. Nadávka "Ty p_čo" v češtině je fádní a nudná. Ovšem ve slovenštině "P_ča", no to sedí! (08.09.2008)

Zvrhlíkov a voyeurov varujem dopredu - erekcie, ejakulácie či exhibície s nadpisu Bukowského poviedky tu nie je toľko, aby kvôli tomu museli začať s krvopotným zháňaním. Stačí si v noci zapnúť v telke nejaký ten lepkavý kanál - a je vymaľované (hoci pripúšťam, že tam asi nikdy neuvidíme lákavo guľatučký zadok Ornelly Mutti, ani to, ako si dotyčná herečka s mačacím imidžom prepichuje svoje líčka obrovskou "sicherkou"...) Ferreri nám totiž servíruje skôr ťaživú existenciálnu drámu s neodmysliteľnou "autobiografickou" postavou opilca, flákača a erotomana s čudným vkusom. Keby sa takýto film nejakým zázrakom premietal v našich končinách v čase svojho vzniku, vyliezali by nám oči z jamiek. Takto vám sotva čosi odkiaľsi vylezie, ale čas strávený jeho pozeraním rozhodne nebude zabitý. Teda pokiaľ vám milé a malé filmové bizarnosti dokážu urobiť chvíľkové potešenie. (24.02.2008)

Ferreriho společenská kritika a anarchie měla vždy názorově velmi blízko ke generaci amerických beatníků. Sic jeho tvorba vycházela jako umění z mnoha inspirativních zdrojů, které mohou být rozdílné od Bukowskiho a jiných, hlavní rozdíl vidím v tom, že beatník je sám o sobě v jistém smyslu chápání uměleckým dílem. Tvorba těchto lidí vycházela přímo z jejich života. Jejich vlastní život se tak mohl stát uměleckým dílem. Určitým poselstvím společnosti, které tak bylo pochopitelně přijímáno se značnými rozpaky. Byl jsem sám zvědavý, jak si režisér s tímto faktem poradí. Nakonec šla přeci jen režisérova tvůrčí originalita do pozadí ve prospěch původní románové předlohy. Jsem tomu rád. Ferreri prokázal, že dokáže přijmout i tradičnější filmovou koncepci, byť z již tak velmi kontroverzního originálu. ____________ Slunce třímá milosrdenství, leč je jak pochodeň vysoko zdvižená. Tryskáče mu přes zrak šlehají a rakety skáčou jak ropuchy. Mír už z neznámých důvodů nemá dál žádnou cenu. Šílenství se vznáší jak lekníny na rybníce a zbytečně krouží. Malíři malují a jejich rudé, zelené a žluté barvy kanou. Básníci rýmují své osamění. Muzikanti dál hladovějí. A romanopisci se míjejí cíle. Ne však pelikán, ani racek. Pelikáni se noří a potápějí. Pak zase stoupají, šokovaní se třesou, polomrtví. V zobanech radioaktivní ryby. Oblohu rozčísne rudá a oranžová. Květy se rozevřou tak jako vždycky. Tentokrát pokryté jemným popílkem raketového paliva. A houby. Jedovaté houby. V milionech pokojů leží propletení milenci, ztracení a choří jako mír. Cožpak se nelze probudit? Musíme už provždy, přátelé moji, umírat ve spánku? (26.12.2011)