Taxi do Tobruku

Vynikající válečné drama, které je možná poněkud pozapomenuté (toho času 190 zhlédnutí). Od samotného začátku se rozjíždí skvěle namíchaná jízda pouští, kde není nouze o dílčí zápletky, příběhy vojáků, zvraty, decentní humor a sympatické hrdiny. Hardy Krüger a Lino Ventura pozdvihují tento snímek na zasloužených 5 hvězdiček, čemuž ovšem napomáhá také atmosféra, děj a hudba. Až na pár logických nedostatků v chování francouzských vojáků nemám výtky. Snad ještě malou poznámku si dovolím - z průjezdu minovým polem se možná dalo vytěžit o malinko víc. Dojem však zůstává čistokrevný. (08.06.2015)

Válečné drama se umně mísí s dobrodružnou komedií a místy to na mě působilo až pohádkově, nicméně s tím já problém nemám. Čtyři vojáci uvízli v poušti a po první půlhodině jsem měla pocit, že mám ten horký písek všude (chválím atmosféru snímku). Po zajmutí německého důstojníka pánové rozehráli zajímavou hru s všudypřítomnou myšlenkou, pochopitelně protiválečnou, a to poměřování chlapáctví bylo úsměvné, zejména tedy Krüger vs. Ventura. Jediné, co mi nesedlo, byla ta veselá (?), stále se opakující hudba, v závěru už mi rolovala ouška. (21.01.2020)

Snímok ponúka rôznorodú zmes pocitov, od smiechu až po trpkosť a smútok - typický francúzsky humor na pozadí smutných vecí spojených s vojnou a na prvý pohľad beznádejnou situáciou, v ktorej sa všetci zúčastnení ocitli. Pokazenie auta na púšti, kde stovky kilometrov široko ďaleko nie je nič len samý piesok, môže znamenať naozaj vážny problém. Avšak aj napriek tomu tu už od začiatku máme zábavný pohľad očami každej postavičky zvlášť, čo je predpokladom na veľa zaujímavých dialógov. No, ale ešte šťastie, že narazili na toho Nemca... Koniec síce so sebou priniesol už iba veľkú trpkosť, ale aj napriek tomu mi tam akosi celkovo zapasoval. Film tak získal na myšlienke. 80/100 (17.05.2016)

Tři z mnoha pravidel války v praxi: Neandrtálec přežije intelektuála. Potulovat se bojištěm v barvách nepřítele je dvojnásobně nebezpečné. Nesnaž se nepřítele poznat osobně, hůř se pak bude zabíjet.. Trocha toho nezbytného špičkování mezi chlapy, pár ostrých scén (minové pole), zbytečně rozverná hudba a lakonický konec, potvrzující výše uvedená pravidla.. (10.05.2016)

Tak i konečně já se svezl taxíkem do Tobruku. A říkám rovnou, že budu spoilerovat. V taxíku se sešla vybraná společnost, o tom žádná. Tak vybraná, že jsem na ní měl možná přehnané nároky a nejen na ní. Hned v úvodu mne překvapilo, že u LRDG byli Svobodní Francouzi, ale to byla moje neznalost. Útok stodevítky (byť jak já říkám kapslíkový) potěšil, tahle mašina se v poválečných filmech hned tak nevyskytuje. Jenže poté co hoši přestoupí na německé vozidlo (identifikoval jsem je jako přepapundeklovaný Dodge WC2 ) to začne být s nasazeneou technikou hodně špatné. Němci jezdí nam nějakých opapundeklovaných obludách proti nimž by M3 Lee pověstný v Africe svým vysokým profilem působil jako list papíru. To se týkalo i některých nákladních aut a transportérů. Je to škoda, šedesátý rok ještě nebylo tak dávno po válce aby se někde nedala schrastit kloudná technika.... Jelikož jsem pochopil, že je to film více než válečný spíše konverzační, snažil jsem se přeladit na ony rozhovory během jízdy. A ač si tu někdo chrochtá blahem nad ryzím chlapstvím válka neválka, já tomu prostě nevěřil. Takovýhle kamarádčofty, společné pečení šneků... To může dělat jen Ventura, Aznavour a Krüger v romantickém filmu o přátelství mezi Němcem a Frantíky. Skutečnost by byla si jiná. Sice závěrečný zásah Greyhoundů zajistil mé rozkolísané hodnocení na třech hvězdách (pomalu se to šinulo ke dvoum), celkově ale film jako válečná záležitost může fungovat jen pro širší diváctvo, ne pro milovníky tohoto žánru. A přitom jsou filmy z té doby, které jsou skvělé. Např. Hořké vítězství (1957). Dávám tedy za tři kanystry vody. * * * (21.06.2016)