Oáza

Film, který pouštěl Václav Marhoul hercům, když se připravovali na Tobruk. V Deníku tvrdohlavého režiséra vzpomíná, že když Oázu viděl ve dvanácti letech, spatřil v něm poprvé v životě nahé ženské ňadro. Já ho tam teda nespatřil. Zato se zbytkem mohu jen souhlasit: "Díky scénám a hlavně dialogům je jasné, že to se teda nepovedlo. Je to fakt špatný a hodně uhozený. Až na pár světlých výjimek." (06.10.2021)

Tvůrcům lezlo na mozek to teplo asi víc než postavám filmu. Příšená hudba (nebo spíš zvuky) musela také vznikat v hlavě s úpalem. O hraní bych se neopovažoval mluvit, protože ten příšerný smích, který hercům režisér ordinoval, nemohl představovat absolutně nic. Nuda by mi nevadila, být smysluplně vyplněná, ale tady je to přímo utrpení sledovat až do konce. Vzhledem k poměrům a okolnostem, v jakých film vznikal, klobouk dolů před tvůrci a herci, a hodnocení filmu opravdu smysl nemá. (10.11.2010)

Zbavit to několika mínusů a na ty 4* by to bylo. Začátek mi přišel moc pomalý a obecně některé scény jsou zde zbytečně utahané. Pak to taky sem tam skřípe u dialogů, hudba je tady sice pěkná, ale hodí se leda tak do nějaké československé komedie, rozhodně ne do vážně myšleného válečného dramatu (!) a konec je strašně utnutý. Jinak to ale není špatné, prostředí pouště funguje a podporuje to postupně se zvyšující šílenství postav, herci hrají dobře a má to i zajímavé scény. Na československý film je to i celkem originální, ale tak jako tak, na víc jak 3* to bohužel nevidím, i když mě to zaujalo a špatné to rozhodně není. 3* (29.01.2020)

Radoslav Brzobohatý, Rudolf Hrušínský a Josef Bláha ve válečném filmu, Zdeněk Řehoř jako důstojník Luftwaffe, téma o němž se ostatní nemohli ani zmínit a možnost natáčet v Turkmenistánu. Ani tohle nestačilo, aby Zbyněk Brynch vypotil alespoň průměrný snímek. Film měl být komorní psychologické drama, ale protože režisér na sofistikovanější metody práce s postavami rezignoval a suploval je přidáváním scén s dlouhými záchvaty nepříčetného smíchu, tak zůstalo jen u záměru. Herci dřeli, trpěli ve špíně a neskutečným horkem, jenže co naplat, z hovna bič neupleteš. Ukázkou tvůřčí neschopnosti je násilně naroubovaný konec s jalovou pointou. (17.12.2020)

I kdyz se netocilo v Africe, ale v Turkmenistanu, troufnu si rict, ze se jedna o neco lepsi film, nez Marhouluv Tobruk. Sice si myslim, ze je nesmysl, aby pet chlapu prezilo sestidenni pochod pousti temer bez vody a na to, jak malo obsahuje Oaza dialogu, tak si na nich tvurci mohli dat vice zalezet... Ma tento film slusnou atmosferu a vybornou kameru. (11.01.2012)