Armáda tieňov

Moc neprožívám sólový klavír. To už musí být echt! něco, aby mne to oslovilo, či dokonce draplo za srdce. Nějaká fakt výjmečná skladba. Jistě, jsou takové. Ano, správně, jedna byla zde v tomhle filmu. Plus klasika - akordeon, smyčce. Jímavé, tklivé, dokonalé tóny. Jen velká škoda, že té hudby tam bylo tak málo. Ovšem o to více jsem si ji užila. Moc nemusím válečné filmy. To už musí být echt! něco, aby mne to oslovilo, či dokonce draplo za srdce. Ano, správně, tohle je jeden z nich. Byť o hrůzách kolem války, přesto krása. Dokonalá souhra všech účinkujících, zejména Lina, Simonky a Jeana-Pierra, kteří zastínili všechny ostatní, byť i ti ze sebe taktéž vymačkávali, co se dá. Jenže co naplat, když je to Lino, Simonka a Jean-Pierre, kteří hrají (co hrají, ti to prostě s těmi postavami vyloženě prožívají, žijí!) už jen pouhým pohledem, pohybem, výrazem ve tváři, nádechem a výdechem. A charisma z nich přímo prýští. Dlouhé scény beze slov. Vypíchnout musím zejména tu po útěku Lina (doslova Němcům z lopaty) v autě, vzadu se Simonkou, jejich "rozhovor" pohledy, doteky (jak se vzali za ruce, mne píchlo u srdce), mlčením. Nebo záběry na ztýrané oběti na židli. Zchátralý dům, kde se skrýval Lino, na mne dokonce působil (i přes svou ponurost a temnotu) nečekaně romanticky. No, a o té závěrečné scéně, to už ani nemluvím. To se mi snad na nejméně půl minuty srdce zastavilo. A to jsem přitom čekala, že to nebude žádná selanka. Takovéto filmy si někdy s psychikou pohrají daleko působivěji, než nejlepší horory. Rozžvýkají ji, a vyplivnou. Ale zážitek z dokonalého filmu to naštěstí vyváží. A stojí rozhodně za tu újmu, je vidět... ["Filmová Výzva 2019" - Willy Kufalt] (01.04.2020)

V rámci Melvillovy kinematografie jde o výjimečný kousek a totéž se vlastně dá říci o pozici titulu ve světové kinematografii. Melvillovou celoživotní filmovou vášní byly stylové kriminálky a žánr gangsterky s noirovými prvky. V případě Armády stínů se rozhodl zpracovat odbojářskou tématiku noirovým stylem. O hrdinech francouzského odboje se dovídáme jen to nezbytně nutné. Sabotáže, přestřelky s nacisty a konspirační činnost se odehrávají obvykle mimo záběr kamery. Postavy charakterizují úsporné dialogy i úsporná gesta. Jsou to osamělí ilegálové, které nebezpečná činnost a neustálé napětí zbavily většiny emocí, naučily je ale tvrdosti a houževnatosti. K úkolu popravit zrádce přistupují s až mrazivou věcností. Čekejte dlouhé záběry plné vnitřního napětí, ale bez efektních, divácky vděčných scén. Uvidíte film, kde vládne ponurost, chlad a dost často i krutá bezvýchodnost. Armáda stínů nemá nic, zopakuji: nic, společného s popkornem, energii vám spíš ubere, než přidá. Pokud vám ale jde o špičkové charakterní herectví, vytříbený styl a skvělou režii, neváhejte. Celkový dojem: 85 %. (16.10.2018)

Tenhle film je velice zvláštně natočeným příběhem francouzských odbojářů. Z toho co mám načteno a viděl jsem o českém odboji, čekal bych něco obdobného ve francouzské verzi. Ta je ale jiná- nesouvislá, zmatená, těžko uchopitelná. Chytl jsem se až úplně v závěru, takže se mi film nakonec líbil, ale.....70% (22.02.2016)

Kolísavo kvalitný film o francúzkom odboji počas 2. svet. vojny, v ktorom jednoznačne dominuje Lino Ventura. Príbeh sa rozbieha dosť pomaly a až posledná polhodina stojí za to. Pomalšie tempo mi nikdy nevadilo, no vadia mi scény, ktoré film nikam neposúvajú a strašne ho naťahujú. Film trvá 136 minút, no po hodine mi to začalo pripadať ako nekonečno. Takmer jednu štvrtinu filmu tvoria scény kde niekto pešo a bez strihu kráča z bodu A do bodu B...Všimol som si to, keď toho bolo nejako podozrivo veľa a neskôr ma to už iba rozčuľovalo. Film aj z tohto dôvodu pôsobí občas nudne, ale hlavne podstatne dlhšie než v skutočnosti je. Priemer, ktorý veľmi tesne dohnal k štvrtej hviezde až záverečný osud ženy, ktorej to všetko zkomplikovala jedna fotografia...Slabé štyri hviezdy. 70%. (29.09.2013)

La Resistance! Melvilleovo méně známé dílo, ale o to lepší. Činnost francouzského odboje v Marseilles za nacistické okupace. Čím to, že je to jako celek tak dobré? Je "na vině" precizní atmosférická režie, která v nejedné scéně nedovolí napětím ani dýchat? Herecký koncert, kde Lino Ventura je jen špičkou ledovce? Scénář, který vždy když již začínáte mít pocit, že víte na čem jste přijde s něčím novým? Či prostě jen vědomí, že je to natočené na motivy skutečných osudů? Nic z toho, ale všechny tyto a mnohé další aspekty tvoří dohromady zcela dokonalý film. Při vší snaze mě nenapadá jediná piha na kráse. Opravdu. (25.12.2007)