Všechno uvidíme

Škoda, že se hlavní hrdina nejmenuje Pierre Malaquet, mohlo by to v tom případě být vzdáleným, střízlivějším a vážnějším pokračováním filmu Roztržitý. Ale možná se právě tomu chtěli tvůrci vyhnout. Všechno uvidíme totiž není klasickou Richardovou komedií. On zde není šaškem. Spíš ti druzí se tak chovají (přesto nejsou ztřeštění). Perrin se snaží splnit si svůj sen. Zajistit, aby jeho vlastní existence měla smysl a to natočením filmu podle vlastního scénáře. Do cesty se mu staví nedostatek peněz, nepřízeň osudu i lidí. Přesto se nevzdává a snaží se svého cíle dosáhnout i za cenu pro něj nevýhodných kompromisů. Až si nakonec jednoho dne uvědomí, že to kvůli všem změnám, všem ústupkům už není jeho sen a že se na něm podílet vlastně vůbec nechce. Že jeho existence má smysl v podobě krásné milující ženy a budoucí rodiny s ní. Oproti obvyklému Richardovu i Veberovu komickému stylu je Všechno uvidíme hluboce lidský příběh. O naději a náhodě. Svým způsobem i přes všechnu smutnou komiku velice skutečný. (27.11.2008)

Většině filmů Francise Vebera jsem dal 4*. A skoro vždy to bylo ze stejného důvodu. Průměrná komedie, která je vytuněná přesahem, který vás přiměje k zamyšlení a samozřejmě účastí Pierra, si vždy zaslouží lepší hodnocení. Vždyť dnes už se takové věci ani netočí. Ono je to velmi těžké namíchat komedii s nějakým solidním vzkazem, aby to bylo homogenní a uvěřitelné. Ten přesah je tady pohřben snahou o romantiku a neochotou přitvrdit v humorných situacích. Vlastně ani pořádně nevím, co se autor snažil říct. Což by mi nevadilo, kdybych se celou dobu bavil. To se ale dělo jen zřídka, takže jsem na vážkách. Ten potenciál nebyl pořádně vytěžený a režijně to taky nemělo šmrnc. Takže tentokrát jen lepší 3*. (13.01.2021)

"Pf, v poslední americké produkci to bylo 128 minut sexu ve filmu, který trval 130." - "A co je v těch dvou zbývajících?" - "Psychologie." --- Mělo to náběh na obyčejný drama i na pořádnej francouzskej bordel, nakonec z toho nebylo ani jedno. Zbylo jen pár trefných postřehů a povedených dvojsmyslů. Ve výsledku tak moc nevýraznej Veber, že skoro ani nemůžu uvěřit, že ve stejnym roce napsal geniální Hračku. (04.09.2013)

Filmy režírované Georgesem Lautnerem připomínají svojí nevyrovnaností výkony našich sportovců. Jednou jsou výjimečné, jindy podprůměrné. VŠECHNO UVIDÍME je ten druhý případ. A přitom se na něm podílelo tolik zajímavých tvůrců. Například za scénářem stojí Francis Veber (VELKÝ BLONDÝN S ČERNOU BOTOU). A nutno říct že scenář bude asi tou největší slabinou. Film je moralizující, ale zároveň amorální - postavy se staví k pornografii jako k něcemu velmi zavrženíhodnému, přičemž si ale sami bez skurpulí provádějí daleko zavrženíhodnější věci. Celý problém, který se pak ve filmu 100 minut řeší by se dal vyřešit v prvních čtyrech a postavy se chovají naprosto hloupě a absurdně oproti tomu, jak by člověk čekal vzhledem k jejich motivacím. A není to bohužel skoro vůbec vtipné, jak by človék od bláznivé komedie s Pierem Richardem očekával. Pierre a Miou Miou se k sobě vůbec nehodí a její role je napsaná tak, že si člověk celý film řiká, že to je pěkná vyděračská kráva. Humorný potenciál námětu se vyčerpá v první třetině filmu a zbytek už je nudný a protivný. A těch pár povedených fórů už to nezachrání. (03.02.2012)

Rozhodně jeden z lepších Perrinů, tedy Richardů, i když to tentokrát znamenalo jen jeden výbuch smíchu. Trochu netypická Richardovka, protože Pierrovi hodně pomáhá trojice dalších mužů - především Henri Guybet a jeho výraz, pak (ne)kompromisní producent a pornomagnát Jean-Pierre Marielle a profesionální scénárista, co porno nemá rád ale živí se jeho psaním, Gérard Jugnot. Miou-Miou není jediná, kdo se ve filmu odhaluje. Klidně bych ještě půlhodinu navíc snesl, kdyby tam přidali pár fórů ze začátku natáčení a neprozradili majitelům vily tak brzy podstatu zakopaného pudla. (24.11.2013)