Renée Saint-Cyr

Slavná francouzská herečka Renée Saint-Cyr se narodila v Beausoleil v jižní Francii jako Raymonde-Renée Vittore, otec byl majitelem hotelu, geneticky dostala Renée do vínku pěvecké nadání i vlohy k herectví. Renée se jako velmi mladá bohatě provdala, mezitím studovala na konzervatoři v Marseille, kde mimo jiné vyhrála soutěž ve zpěvu. Poté začala vystupovat na jevišti, její první role byla v dětské revui Allo! Chérie! Netrvalo dlouho a debutující herečka začala sklízet úspěchy, díky jejímu zjevu o ni měli zájem fotografové a ještě před svým vstupem do světa filmu se stala známou osobností.

Počátkem třicátých let vstoupila Renée na filmové plátno, tehdy také přijala umělecký pseudonym Saint-Cyr. V roce 1932 podepsala tříletou smlouvu se společností Pathé-Natan, krátce nato okouzlila francouzské diváky nejen svým šarmantním zjevem, ale i schopností zahrát jak dramatické, tak komediální postavy. Debutovala velkou rolí ve filmovém přepisu divadelní hry LES DEUX ORPHELINES (1933), vzápětí následovaly další filmové nabídky. V režii René Claira si zahrála postavu princezny ve filmu POSLEDNÍ MILIONÁŘ (Le dernier milliardaire, 1934); tento film byl oceněn jako nejlepší zahraniční titul na festivalu v Japonsku. Další roli aristokratického ražení dostala v historické komedii PERLY Z KORUNY (Les perles de la couronne, 1937). Ve třicátých letech hrála další velké i hlavní role, avšak filmy z té doby jsou u nás dnes prakticky neznámé, souběžně nadále účinkovala na divadelním jevišti, z rolí té doby stojí za zmínku její účast v Žebrácké opeře.

V roce 1938 byla již jako slavná hvězda pozvána do Hollywoodu, kde jí byla nabídnuta exkluzívní smlouva se společností Twentieth Century Fox. Saint-Cyr ale odmítla a přijala pozvání do Británie, kde natočila film STRANGE BOARDERS (1938), který však u diváků zcela propadl. Další hereččiny kroky vedly do Itálie, kde se podílela na vzniku filmu RUDÉ RŮŽE (Rose scarlatte, 1940). Také tento film zcela zapadl, v historii italské kinematografie má ale význam jako režijní debut slavného Vittoria de Sicy.

Ve Francii v době okupace natočila nadmíru úspěšný film LA SYMPHONIE FANTASTIQUE (1942), hlavní roli dostala v přepisu Maupassantova románu PETR A JAN (Pierre et Jean, 1943). V této době začala její etapa titulních rolí pomalu odeznívat, po válce se postupně přehrála do vedlejších úloh. Výjimečně ještě dostala větší příležitosti, a to i v zahraničí. Jako královna Marie Antoinetta se objevila v historickém dobrodružném italské provenience IL CAVALIERE DI MAISON ROUGE (1953), další historickou postavu, císařovny Eugenie, si zahrála ve slavném filmu KDYBY NÁM PAŘÍŽ VYPRÁVĚLA (Si Paris nous était conté, 1956). Výjimečně si u filmu vyzkoušela i jiné profese, produkovala například titul RYTÍŘ NOCI (Le chevalier de la nuit, 1953), kde opět hrála hlavní roli tanečnice Belly. Další historickou roli vévodkyně d'Ayen hrála v Drévillově životopisném filmu o slavném francouzském revolucionáři LA FAYETTE (1961).

Nové oživení zájmu o Renée Saint-Cyr umožnil její syn Georges Lautner, který se v šedesátých letech vypracoval v uznávaného režiséra a své matce dal menší role v deseti filmech. Sporadicky se tak objevovala ve filmu až do vysokého věku, naposledy hrála ve filmech NENADÁLÝ HOST (L'invité surprise, 1989) nebo postavu hraběnky ve filmu ETÁŽOVÁ SLUŽBA (Room Service, 1992), které režíroval právě Lautner. Od šedesátých let spolupracovala Renée Saint-Cyr příležitostně také s televizí. Až do konce osmdesátých let působila i v divadle, naposledy v Théâtre Edouard VII. ve hře Point de feu sans fumée (1989).

Renée Saint-Cyr vydala dvě vzpomínkové knihy, Le temps de vivre (1967) a En toute mauvaise foi (1990). Její plodnou a úspěšnou hereckou kariéru završila krátce před smrtí dvě vysoká ocenění – v roce 2003 byla dekorována Řádem Čestné legie a získala Státní vyznamenání za zásluhy. Zemřela následkem zánětu průdušek v Paříži 11. července 2004 ve věku 99 let. Jejím manželem byl od roku 1925 bohatý klenotník Charles Léopold Lautner, kterému se díky mimořádným úspěchům v podnikání přezdívalo Paša Lautner. Díky němu mohla Renée Saint-Cyr od svých začátků žít v luxusu, který ovšem vzal za své v době hospodářské krize. Jejich syn Georges Lautner (*1926) patří dnes k nejuznávanějším francouzským režisérům.

Pavel "argenson" Vlach