Samuraj

Osamelo žijúci zabijak. Uväznený, ako vtáčik v klietke, ktorý ako jediný mu zdobí jeho ošuntelý príbytok. Uväznený v zmysle podriadonosti tým, ktorí ho platia. Motívy jeho práce mu nikdy nezverejňujú, skutočných objednávateľov nepozná. Mlčanlivú racionalitu jeho konania naruší zrada. Podobne, ako jeho vtáčik v klietke zmení, narušením jeho ustálených zvykov, melódiu spevu. I jeho nápev tak dostane iný tón. Tón pomsty voči tým, ktorí ho platia. Prepojenia tých, ktorí ho ovládajú, a ktorí po ňom idú sú však len ťažko jednoznačne pochopiteľné a uchopiteľné. Napriek znalosti prostredia, kde sa pohybuje najradšej - podzemia veľkomestskej dráhy metra - sa sieť nad ním neúprosne zaťahuje. Uhrančivá filmová jazda muža, ktorého pohľad ženy síce zbožňujú, no spásy sa od nich nedočká. Ani od komplica, ktorý mu už odmieta naďalej meniť značky na ukradnutých automobiloch. Má zmysel bojovať v tejto situácii proti presile ? (07.10.2020)

Prý by to pro některé i býval byl dokonalý film, kdyby byl býval měl jiný scénář. Minimalistický Delon se totiž v perfektní režii pohybuje ve světě, který dává smysl jen pro účely filmu. Precizní nájemný vrah předpokládá své odhalení policií a vytváří si dokonalé alibi, a to takovým způsobem, aby byl následně zadržen a hon na lišku mohl začít. Chápu však, že kdyby se Costello měl skutečně chovat jako profesionál, bylo by daleko složitější zavést jej tam, kam nakonec byl doveden. Film se však dle mého soudu nechce prezentovat jako přísně logický kriminální příběh, který uspokojí i toho nejschopnějšího vyšetřovatele hrdelních zločinů v pantoflích a s dálkovým ovladačem. Samuraj má především kouzlo. Smutné kouzlo osamělosti a zejména v kritizovaném, údajně velmi nelogickém, závěru vybuchuje v očích Jeffa Costella vší silou. Dokonalá pětka. (11.10.2017)

Alain Delon v úsporném režimu mě zaujal, sledovala jsem každý jeho pohyb, každý nezúčastněný pohled, no a mohla jsem na něm oči nechat, líbil se mi. Asi mám slabost pro málomluvné muže, vlastně já žádné v reálu neznám. Tedy k filmu.. osamělý zabiják v kriminálním dramatu, které je studené jako led, si mě získal od prvních záběrů, evidentně nejsem duševně v pořádku, vím o tom. Splněný úkol, odměnou kulka, vyšetřování vraždy, šaráda s policií, ptáček v kleci. Závěr předčil moje očekávání + krásná hudba (zejména mě oslovila půvabná pianistka Cathy Rosier), takže u mě velmi dobrý, stručně řečeno nádherně potemnělá atmosférická pecka. (04.09.2019)

(1001) Myslela jsem si, že chladné a odtažité filmy jsou můj šálek čaje... No, očividně existují čaje, které ještě tak úplně nechápu a nebo prostě vůbec nejsou pro mě a nemá smysl zkoušet to a křivit si úsměv nepříjemnou chutí. Cathy Rosier je božská, ale víc jsem si z filmu neodnesla. Delon (pro mě celkem překvapivě) v sobě nemá dostatek charismatu, aby mě přiměl vkládat si do prázdného rámu vlastní obraz, jak to u podobných filmů bývá. (07.11.2018)

V jádru se lze ztotožnit s postřehy kolegy monologa. Ještě bych za sebe doplnil, že pro lepší zážitek by to muselo být natočeno svižněji, způsob vyšetřování mě taky překvapil, hodně věcem porozumět nešlo anebo schválně jít nemělo, ale asi si nikdo nevšiml, že před akcí v baru nechal Alain auto nastartované a rozcvícené, a když se k němu vrátil, motor běžel ale přístrojová deska se topila ve tmě. Nathalie Delon nebyla bez půvabů, to samé lze ale říct i o Cathy Rosier. Solidní krimi s koncem, který sice netipnete, ale vytušíte. I vrah může být mužem pevných zásad, nebo spíš musí. Tak 70 %, ale za dobrý dabing 4*. (18.01.2014)