Na dva západy

Belmondo v netypické roli povaleče a bonvivána Laszlo Kovacse. Příběh je zasazen do napjaté atmosféry rodiny Marcouxových. Manželé Henri a Theresa Marcoux k sobě cítí pouze čistou nenávist, Theresa navíc svou nenávist obrací i k jeho milence Lédě, který se rozhodl s ní odejít. Theresa do sporu neváhá zatáhnout své dvě dospělé děti Richarda a Elisabeth, která je zasnoubená s divokým a trochu záhadným Laszlo Kovacsem. Theresa navrhuje dohodu pro Henriho - svobodu a nevšímavost k jeho novému vztahu výměnou za zrušení zasnoubení své dcery a vyhození Laszla z domu. Po bouřlivých hádkách Henri odmítá. Následně je Léda nalezena ve svém domě mrtvá. Pro policii je hlavním podezřelým Roger Tarto, milenec služebné u Marcouxových. Kromě policie se vyšetřování ujímá i Kovacs. Skličující, temné a ponuré, těžko najdete někoho, komu fandit. Ale i tak velmi zajímavé. (29.12.2008)

Chabrol ako vyšitý: rozklad buržoáznej rodiny ako na tanieri. Neverný otec rodiny, snažiaci sa márne svoju neveru pokrytecky ukrývať pred potomkami, o ktorej ale obaja dobre vedia. Frustrovaná manželka, nespokojná s dcériným bonvivánskym nápadníkom (úžasná herecká kreácia Jeana-Paula Belmonda), sexuálne frustrovaný synáčik, obťažujúci slúžku, ukrývajúci vlastné nedokonalosti sa počúvanie dokonalých skladieb klasickej hudby a zamilovaná i vnútorne zmätená dcérenka, snažiaca sa vyhovieť požiadavkám rodičov. No a do toho vražda. Ako takmer vždy u režiséra, je len prostriedkom k zobrazeniu rozkladného života spoločenských kruhov, žijúcich si na vysokej nohe. (13.09.2020)

Včera jsem se prvně seznámil s tvorbou Claude Chabrola prostřednictvím režisérova debutu Krásný Serge a musím říct, že mi onen depresivní černobílý snímek sedl o něco víc, než tahle "novovlnící se" adaptace detektivky. Ačkoliv hýřila všemi barvami, často hodně odlehčujícími prvky (mladý rošťák László, zasněné dirigování syna v pokoji a pod.) a příběh byl nakonec docela zajímavý, celé to pojetí dlouhého řešení vztahů v první polovině mne postupně spíše unavovalo, než bavilo. Příliš hodně postav a v rámci nich příliš vztahových zápletek, které dohromady souvislé napětí jaksi nedokázaly vytvořit. Od momentu vraždy (nebo-li objevení mrtvoly) se to naštěstí zlepšilo, nabralo skvělou úroveň a začalo to jako krimi thriller opravdu vypadat. Trochu pozdě, ale přeci jen. Víc než afektované provedení vraždy zaujala atmosféra během scén se samotným vrahem před vraždou a po ní. Režisérův velký obdiv k Hitchcockovi se promítl do výrazné tvůrčí inspirace a jelikož si Chabrol zachovává i svůj styl, není to vůbec na škodu. Nicméně i Chabrol mi potvrzuju, že spřízněný milovník "hitchcockovských" thrillerů (čest výjimkám!) asi nikdy úplně nebudu. 65% (11.04.2020)

Titulky uvádějí herce v pořadí, kterému ne zcela rozumím. Snad že Antonella Lualdi byla hostem z Itálie, tak jí připadlo první místo (Belmondo až na šestém místě? Asi ještě málo hvězda, přitom hrál docela velkou roli). Ostatně úkolem Antonelly Lualdi bylo být především krásná, což jako ano. Všechny tři holčičky (kromě Antonelly Bernadette Lafont a Jeanne Valérie) se celkem snaží, ovšem suverénně je válcuje o generaci starší předválečná hvězda Madeleine Robinson, šarmem, výkonem, nejednoznačným vyzněním postavy. Belmondo již tady naznačuje své pozdější role rozšafných hejsků (ovšem je dost napotlamě, jako všichni ostatní). Atmosféra ano, zajímavé rozmístění postav na šachovnici psychologického dramatu taky ano, dějově ale docela nuda. Jedno z přelomových děl francouzské nové vlny? Možná tehdy, dnes průměr. (16.06.2012)

Velmi dobrý film, který mě hodně bavil. Pro mě, coby člověka obeznámeného s většinou Chabrolovy filmografie, se zde v podstatě ani nekonalo žádné překvapení - ten film obsahuje snad vše, na co je člověk u Chabrola zvyklý (kritika buržoazie, demaskování přetvářky, nevěra, vražda...), k tomu má navíc skvělé obsazení (mladý Jean-Paul Belmondo nemá chybu, btw. jeho postava flákače Laszla - spolu s jeho kumpánem Vladem - nápadně připomíná dvojici "umělců" z jiného Chabrolova filmu Laně, kteří si podobným způsobem rovněž žili na účet svého bohatého hostitele), hezkou hudbu a výtečné dialogy (typicky francouzsky duchaplné, jako např. tato replika komisaře, který odmítá nabídnutý šálek čaje: "Čaj nikdy nepiji, milostivá paní. Je mi nesmírně líto, že tato návštěva může vyznívat úředně, ale jistě pochopíte, že zločin nemůže být důvodem k přátelskému posezení u zákusků. Vím, že tato záležitost pro vás není příliš radostná. Ale nemůžu nic ututlat, byť si vašeho manžela vážím. Odpovězte upřímně. Máme požádat, aby se váš syn vzdálil?" - v dnešní zhrublé době zní tak kultivovaná slova jako závan z jiného světa, což taky přesně jsou). Odvysílání tohoto filmu na ČT Artu - navíc v původním znění s výbornými českými titulky Anny Kareninové - hodnotím jako záslužný počin, jakých není nikdy dost. (31.08.2020)