Na dva západy

Třetí dílo Clauda Chabrola, významné v rámci francouzské nové vlny, Claudovy pozdější tvorby i francouzského thrilleru jako takového. Je tu dost cítit vliv Hitchcocka nebo Fritze Langa, ale Chabrolovy specifické postupy a schémata vystupují do popředí stále jasněji. Chabrolovo milované téma - blahobytné buržoazní rodinky, v níž to neklape, - zpracováno mistrně. Jasně tu proti sobě stojí nezdravý svět odříznutého sídla, kde neexistuje láska a jediný zdravý prvek představuje svůdná služebná. To toho přichází podnět zvenku - v tomto případě Jean-Paul Belmondo v jedné ze svých prvních rolí, který je tak trochu psychologem, tak trochu vyšetřovatelem a především soudcem. Zlo tu ještě není přímo zosobněno, Richard je spíše plodem prostředí, v němž musel vyrůstat, vázán na svoji matku, nerozhodný v citech, neschopný vyjádřit se, osamostatnit se, zamilovaný do hudby, s rozvíjejícími se psychopatickými rysy. Výjimečné jako morální portrét i jako napínavé drama. (01.09.2006)

Film Na dva západy je kriminálním thrillerem Clauda Chabrola na jiný způsob podle předlohy Stanleyho Ellina, spisovatele hororových příběhů. Má rytmus a esteticky veršovanou konstrukci poezie Nové vlny, má stylizované rozměry a oidipovské komplexy antické tragédie, obrazové výjevy Henri Decaëho jsou pojítkem s intimní náladou jizev vnitřních světů. Prvotním impulsem se jeví krize středního věku, základním úsilím jsou jízlivé a ironické útoky na maloměšťácké hodnoty a morální rozklad světa vyšší střední třídy. Báseň si vychutnává smyslný nadhled, privátní detaily i emoce jitřených nálad. Smutným hrdinou s předurčeným osudem je Henri Marcoux (velmi zajímavý Jacques Dacqmine), nebohý mužík v majetkoprávním zajetí společenského a existenčního úspěchu, ale též pochybných zábran maloměšťácké morální konvence. Nitro prahne po naplnění a sbírá svou odvahu. Hlavní ženskou postavou je Thérèse Marcoux (zajímavá Madeleine Robinson), ctihodná Henriho manželka. Vyšší střední třída si nahrazuje vzájemné city vztahů obřadem etikety a úporně brání poslední zbytky společensky váženého a úspěšného štěstí. Důležitou postavou je zde Laszlo Kovacs (pozoruhodný Jean-Paul Belmondo), bezprostředně otevřený nápadník dcery manželů Macouxových a nástroj antické boží moci. Proto konfliktům pomáhá určit čas a místo. Tragickým hrdinou je Richard Marcoux (zajímavý André Jocelyn), afektovaně samolibý synáček. Výsledkem světa bez lásky je lidské nitro, nezvratné poškozené oidipovským komplexem. Výraznou postavou básně je Leda Mortoni (příjemná Antonella Lualdi), sousedka a umělkyně, vyvolávající v domě Macouxových kontroverzní odezvu těch intimních pocitů. Z dalších rolí: mladá dcerka manželů Marcouxových v rozpolcenosti mezi konvencí maloměšťáckého standardu a rebelie v tělesné přitažlivosti Élisabeth (Jeanne Valérie), opojením mládí bezstarostně vyzývavá služka Julie (Bernadette Lafont), Laszlův kamarád a maďarský krajan Vlado (László Szabó), bezelstný mlékař Roger Tarta (Mario David), ironický policejní komisař, řešící vraždu (André Dino), či nestydatou služtičkou pohoršený zahradník (Raymond Pélissier). Film Na dva západy je v první řadě esteticky kolorovanou básní francouzské Nové vlny, v té druhé je maloměšťáckou kritikou a až v té třetí je kriminálním thrillerem. Pozoruhodný filmový zážitek! (02.08.2020)

Včera jsem se prvně seznámil s tvorbou Claude Chabrola prostřednictvím režisérova debutu Krásný Serge a musím říct, že mi onen depresivní černobílý snímek sedl o něco víc, než tahle "novovlnící se" adaptace detektivky. Ačkoliv hýřila všemi barvami, často hodně odlehčujícími prvky (mladý rošťák László, zasněné dirigování syna v pokoji a pod.) a příběh byl nakonec docela zajímavý, celé to pojetí dlouhého řešení vztahů v první polovině mne postupně spíše unavovalo, než bavilo. Příliš hodně postav a v rámci nich příliš vztahových zápletek, které dohromady souvislé napětí jaksi nedokázaly vytvořit. Od momentu vraždy (nebo-li objevení mrtvoly) se to naštěstí zlepšilo, nabralo skvělou úroveň a začalo to jako krimi thriller opravdu vypadat. Trochu pozdě, ale přeci jen. Víc než afektované provedení vraždy zaujala atmosféra během scén se samotným vrahem před vraždou a po ní. Režisérův velký obdiv k Hitchcockovi se promítl do výrazné tvůrčí inspirace a jelikož si Chabrol zachovává i svůj styl, není to vůbec na škodu. Nicméně i Chabrol mi potvrzuju, že spřízněný milovník "hitchcockovských" thrillerů (čest výjimkám!) asi nikdy úplně nebudu. 65% (11.04.2020)

Chabrol ako vyšitý: rozklad buržoáznej rodiny ako na tanieri. Neverný otec rodiny, snažiaci sa márne svoju neveru pokrytecky ukrývať pred potomkami, o ktorej ale obaja dobre vedia. Frustrovaná manželka, nespokojná s dcériným bonvivánskym nápadníkom (úžasná herecká kreácia Jeana-Paula Belmonda), sexuálne frustrovaný synáčik, obťažujúci slúžku, ukrývajúci vlastné nedokonalosti sa počúvanie dokonalých skladieb klasickej hudby a zamilovaná i vnútorne zmätená dcérenka, snažiaca sa vyhovieť požiadavkám rodičov. No a do toho vražda. Ako takmer vždy u režiséra, je len prostriedkom k zobrazeniu rozkladného života spoločenských kruhov, žijúcich si na vysokej nohe. (13.09.2020)

Já moc tyhle starý filmy nevyhledávám, ale mám celkem rád Chabrolovu tvorbu a zajímal mě i Belmondo v začátcích jeho kariéry, takže jsem se na film podíval. Pro Chabrola se jedná o jeho dost typický dílo. Tenkrát se mu sice ještě nepovedlo vytvořit to správný napětí a atmosféru, ale jinak je to takový oblíbený Chabrolovo téma. Stane se vražda někde na venkově a je do toho zapletenej někdo z "lepší" společnosti. Jinak v těch novějších filmech od Chabrola většinou přišel nějakej "šok" až ke konci. Tady se celkem dlouho nic moc neděje, pak teda dojde k vraždě, ale pachatel je celkem jasnej na první pohled, takže když se teda nakonec přizná, tak se o žádný překvapení stejně nejedná. Navíc je vidět, že ten film je starej a v 50. letech ještě nikdo nechtěl ukazovat ve filmech moc násilí nebo nějakou krev. Ale na ty průměrný 3 hvězdy to stačí. (29.08.2020)