Víkend na Zuydcoote

TV/// Obsazení 9/10 Děj 9/10 Zvuky 8/10 Prostředí 9/10/// PLUS: Jean-Paul Belmondo se zhostil velice pěkné role, "pozitivní" a odlehčená nálada snímku přináší poměrně netypickou atmosféru do válečné vřavy ustupujících francouzsko-britských vojsk MÍNUS: milovníci válečné akce by se měli poohlédnout jinde, snímek není moc akční./// Shrnutí: Belmondovi uniforma sluší. Ostatně první jeho film, který jsem s ním viděl byl snímek Mrchožrouti, to mi bylo asi deset, takže se dá pochopit proč jsem si ho oblíbil. Tento film je však svojí atmosférou natolik odlišný, že mohu říct, že jsem podobný kousek dlouho neviděl a nutno říct, že jsem se bavil a opět viděl absurditu válečného konfliktu./// Celkem 88%/// (20.11.2016)

Válečný film zase trochu jinak, a po Nolanově Dunkerku (který ve mně pořád rezonuje), jenž ukázal tuhle historickou událost z pohledu Britů, tu máme tentokrát pohled Francouzů, resp. hlavně vojáka Maillateho, kterého tak skvěle ztvárnil Jean-Paul Belmondo. První, co mě na Víkendu na Zuydcoote zaujalo, jsou bojové scény, nálety Štuk, výbuchy, vše působí velice realisticky (chvílemi to dokonce překonává i Nolanův majstrštyk). Film bez patosu a velkých vlasteneckých proslovů, ale o to silnější (díky kleopatře za tip na tento skvělý válečný kousek a doporučuju dál). (27.08.2017)

Jean Paul Belmondo jako řadový voják francouzské armády, který se dostává na pláže u Dunkerque v červnu 1940, aby se nalodil na nějakou loď a odplul do Anglie. Místo toho ale prožívá neuvěřitelně dobrodružný víkend na místě zvaném Zuydcoote. Pohled na zničené francouzské a britské vojáky, kteří marně čekají na lodě a naprosto realné zobrazení pekla na plážích (všude samé vraky, výbuchy, vojáci, nálety, ...), to je to, co dělá tento snímek tím nejlepším zobrazením utrpení u Dunkerque. Je to příběh obyčejných vojáků a ne žádných hrdinů a přesto Belmonda na konci filmu budete považovat jako hrdinu. Samozřejmě nesmím zapomenout i na další dobré herecké výkony. Rozhodně stojí za shlédnutí a každopádně potěší válečné nadšence. (03.05.2010)

Nejnovější filmové zpracování válečných událostí na Dunkirku od Christophera Nolana jsem neviděl a popravdě mě to nemrzí ani neláká napravit. Verneuilův film kráčí přesně dle mého gusta, střídá nálady včetně několik humorných či též mírně romantických momentů ve velmi dobře namíchaném poměru, aby ještě více v druhé polovině dokázal zapůsobit velkým masakrem, kolem panujícím neklidem, smutkem a uvnitř gradujícím pocitem znechucení nad válkou. Oceňuji odheroizované charaktery postav, ve Víkendu na Zudycoote nezbylo místo na žádné plakátové hrdiny, ale díky civilnímu pojetí postav i celého příběhu se divák velmi snadno dostává pod jejich kůži. Dobře napsané dialogy vystřídává zručně natočená akce, nezapomenutelných scén je hned několik, zvláště jedna nekompromisní odplata, která se (na válečné drama překvapivě) uděje mezi muži ze stejné barikády, a závěrečná sekvence s takřka apokalyptickým nádechem hodně utkví v paměti. Ani při opakovaném zhlédnutí jsem se navzdory dvouhodinové stopáži vůbec nenudil a navíc jsem si tímto filmem skvěle připomněl právě zesnulého Belmonda, jenž tady v hlavní roli naplno využil svůj všestranný herecký talent a v obklopení též skvělého Géreta, Mondyho, Mariella i dalších si mě nesmírně podmanil. ----- „Zabil jsem krysu... Tak jsem v týhle válce zabil aspoň něco.“ [90%] (07.09.2021)

Belmondo společně s dalšími vojáky vyčkává během 2.světové války dva dny na pobřeží, chodí po pláží,  zdraví ostatní s vlastním příběhem,  snaží se nalodit a ještě zažije jeden románek.  Je to pomalejší film, uznávám, ale možná stějně jako u předchozí spolupráce dua Verneuil-Belmondo  ,,Opice v Zimě´´, je v té pomalosti, a občas i poklidném tempu vyprávění malých lidských příběhů právě kus kouzla, které tento snímek odlišuje od řady jiných válečných filmů s hromadou bitev, a výstřelů, které já osobně třeba tolik nemusím. Tady mi ke spokojenosti stačilo už jenom to krásné melancholické vyvrcholení. (08.01.2022)