Dunkirk

Nolan mě zase dostal. Dunkerk není jen další obyčejný válečný film, pro mě naprosto geniálně promyšlené dílo. Nolan na to vůbec nejde přes postavy, o žádné se nedozvíme prakticky nic a vážně jsem byla velice překvapená, jak moc může tento přístup fungovat, jenže on to prostě dokázal. Nolan to neskutečné do diváka šije od první minuty a nedá mu vydechnout ani na minutu. Celý film se odehrává ve třech příběhových liniích a ten moment, ten MOMENT, kdy se protnou, bylo pro mě to WOW, které mě posadilo na zadek, a já si znovu uvědomila Nolanovu genialitu. Dunkerk je navíc ten film, který v divákovi roste, dva dny od zhlédnutí a já si stále uvědomuji další a další věcí ukryté ve filmu. Vím, že tento film uvidím v kině minimálně ještě jednou a už teď se nemůžu dočkat. (26.07.2017)

Naprosto jedinečný fyzický zážitek z filmu. Od Vojína Ryana nebylo obklopení válkou sugestivnější. Nolanova dlouhodobá spolupráce s Hansem Zimmerem by si konečně zasloužila hlubší analýzu, protože mě specielně v Dunkirku dohání ke schizofrením pocitům. Nicméně velmi funkčně podtrhuje samu událost jako hlavního hrdinu filmu a několik dějových a časových rovin pomáhá udržet v nepřetržitém napětí válečného survivalu. (18.11.2017)

Připojuji se k superlativům zdejších pětihvězdičkujících pánů kolegů a přiznávám, že už někde v půlce jsem byla beznadějně na kolenou. Okouzlení ze střihu scén obíhajících po svých vlastních spirálách, aby jejich bod protnutí uváděl v další úžas, přebila ještě víc hudba, co hudba, zvuky přimrazující k sedadlu, které pod vámi přestává existovat. Všechno přesné, i s bolestí krásné. Děkuji. (24.07.2017)

Z hnisajícího abscesu současného největšího zabijáka filmů – přístupnosti pro nezletilé retardy – vymačkal Kryštof fantasticky a novátorsky natočenou, tísnivou a strhující, avšak místy narkomansky postříhanou a hlavně zkurveně anemickou válku. Hudbu měli samozřejmě svěřit Jáchymovi, nicméně ani nejnovější HOMŮv kuřbuřt, Honza Pokoj, rozhodně neselhal. Jeho zvukostopu si sice raději samostatně nepouštějte, protože by vám nejdřív slezly nehty, pak začalo tikat pod okem a samovolně škubat v končetinách, načež by vám dozajista jeblo v kuli a přepadla vás kompulzivní chuť torpédovat plně naloženou britskou minolovku, nicméně spolu s pohyblivými obrázky je to genitální dokonalost, která udělala 60 procent atmosféry filmu. Takže, nebýt šosáckých soudruhů z MPAA, kteří v době, kdy si každý šestiletý smrad za pár minut v pohodě na internetách nagůglí snafové porno se zvířátky, tolik úzkostlivě dbají o psychický vývoji našich antikoncepčních selhání, a samozřejmě pipinkovsky lákavé kástingové minely v podobě obsazení prkenného kastrovaného bukanýra z chlapeckého homokvarteta Gáj Erekšn (asi aby komparz na pláži tolik nemrznul a netrpěl zácpami), byla by to plná palba. (23.07.2017)

Nolanovy předchozí filmy byly sice vypravěčsky rafinovanější a myšlenkově ambicióznější, ale okázalá struktura v nich mnohdy zastiňovala emoce. Dunkerk, držící se v řadě ohledů více při zemi, je zatím jeho nejfunkčnějším prototypem velkofilmu, jaký Hollywood v současnosti potřebuje, velkofilmu, který budete chtít vidět nejen v technicky špičkově vybaveném kině (nejlépe v kině IMAX), ale navíc opakovaně. Díky soustředěné režii je v něm vše podřízené maximálnímu smyslovému zážitku, jehož intenzita stoupá s každým zhlédnutím, neboť se lépe orientujete v časových vztazích mezi jednotlivými liniemi a můžete víc prožívat a méně řešit naratologickou skládačku. Opojné, závratné a ve své intenzitě nepolevující od začátku do konce. (Třikrát kino, z toho dvakrát IMAX.) Všechno ostatní, co mě k Dunkerku napadlo, si můžete přečíst tady. 90% Zajímavé komentáře: DaViD´82, MessiáŠ, J*A*S*M, Baxt, JitkaCardova, Triple H, Petike, DoNotCross, anagi609 (09.08.2017)