Samotár

Komisař Stan je chlapík jak se patří. Společně se svým kamarádem Simonem sní o hotýlku na Antilách, ten se ale rozplyne jako pára nad hrncem, protože Simon je zabit záludným syčákem Schneiderem na pánských toaletách jednoho pochybného podniku. Komisaři Stanovi nezbývá nic jiného, než svého kamaráda pomstít. Pár ran kvůli tomu uštědří každému, kdo se mu postaví do cesty... (08.07.2008)

Dá se říct, že Samotář je poslední opravdu velkou Belmondovou rolí, minimálně co se jeho klasických kriminálek týče. Velký Bebel, zde ve svých čtyřiapadesáti letech, natočil nadprůměrný a drsný snímek, který sice nedosahuje kvalit např. Profesionála či Strachu nad městem, ale dodnes, i po více, než třiceti letech, má stále co nabídnout (plusem je i tradičně špičkový český dabing filmu, což bylo v oné době naprosto běžným standardem). P.S. Kdyby šlo komentářům dávat palce nahoru, můj dostane dobytek. (22.09.2021)

Pro mne neskutečná nuda a klišé na klišé. Žádný nadhled, žádné hlášky, a Belmondo nemá na to, aby hrál jenom tvrďáka. Už úvodní scéna pod titulky o mnohém svědčí, protože celý záběr je na Belmonda, jak v autě během jízdy kouří doutník, neřídí, a jeho obličej nedokáže hrát s nějakou mimikou, vypadá spíše jako škleb. Chvílemi neví, jak se tvářit. Prostě role drsného poldy, pokud to není mírně parodické jako třeba v Policajt nebo rošťák, pro něho není. Pak trvá neskutečnou věčnost, než dojde k tomu, co se dá očekávat od chvíle, kdy začnou mluvit o odchodu od policie na ostrov - a aby se tak stalo, musí následovat řetěz pitomých scenáristických berliček (jé, hele, nějaký zločinec je zrovna akorát ve stejném baru, co my - jé, hele, je tu náhodou i náš informátor - jé, hele, zločinec je drsoň, tak otevřu dveře hajzlu a počkám pár vteřin, až začne střílet on, co bych já, zkušený polda střílel, že?). A tak to pokračuje i během pátrání, kdy stopy přicházejí nahodile, nebo jsou z někoho vymláceny, a my si odškrtáváme jednu položku předem daného seznamu pro podobný film za druhou. Film bez duše, bez nálady, bez nadhledu, bez invence, nejspíš na kapra. (02.09.2016)

Před pětadvaceti lety nejbrutálnější film, který jsem do té doby viděl – musel jsem ho hodně rozdýchávat a o to víc se zasekl do paměti. Znám hodně sofistikovanějších kriminálek, ale když zatoužím po čisté, jednoduché, až pohádkové katarzi s tak jasně narýsovanou čárou mezi dobrem a zlem, že dobru je dovoleno skoro všechno, zlo je až fyzicky odporné mj. tím, jak na to vlastně vůbec nevypadá, a satisfakce v závěru je absolutní, pustím si Samotáře. V podstatě totéž Deray natočil už o dvanáct let dřív s Delonem a Trintignantem, jmenovalo se to Povídka o policajtovi a má to tu o něco lepší hodnocení, ale mě si Samotář prostě podmanil mnohonásobně víc. Zvlášť s titulky; se svým vlastním hlasem není Belmondo zdaleka takovej frajer libovej jako v dabingu, děvky nejsou tak vyzývavé a vůbec celý ten krvák dostává překvapivě lidštější, komornější rozměr. (31.08.2012)

Belmondo jako stárnoucí polda, který neodejde do důchodu, dokud nepomství vraždu svého parťáka. Metody, které vedou k cíli, jsou rozhodně hodně hrubé, řekl bych až "dirtyharryovské". Ale na hrubý pytel, hrubá záplata. :-))) Kromě toho, že se hlavní hrdina stará o sirotka po mrtvém kolegovi, není námět až tak inovativní. Což ale nijak zvlášť nevadí, protože Belmondovo charisma z filmu stejně dělá skvost. Asi nejdrsnější Belmondův film, kde musel temné atmosféře ustoupit jinak obvyklý humor. Filmový důkaz, že hard-core krimi umějí točit i v Evropě. (17.09.2007)