Profesionál

V bohatej filmografii francúzskeho hereckého velikána → Jeana-Paula Belmonda, sa síce až tak extra dobre nevyznám, (ne)orientujem sa, aspoň zatiaľ nie, lebo neskôr chcem a musím (skrátka, nevidel som toľko filmov, aby som to mohol vedieť prípadne kvalitatívne posúdiť), čiže tým pádom nemôžem úplne čestne prehlásiť, že skrz Profesionála, uzrelo svetlo sveta, hercov doposiaľ najlepší film, ale rozhodne si myslím, že sa jednoznačne jedná o jeden z jeho najlepších kinematografických zárezov, ktorý ma mimochodom mimoriadne zaujal, aj keď som na ňom súčasne ponachádzal i niekoľko viditeľných „chýb na kráse”, no i napriek tomu väčšinou prevládala veľká, až skoro by som povedal, že „maximálna spokojnosť”, možno i vďaka emotívnej, Morriconeho hudbe, teda by som sa mal najmä vrelo poďakovať → večne sa opakujúcemu, hudobnému motívu: Le vent, le cri ( Vietor, krik ), čo sa divákovi snáď automaticky vryje pod kožu, že sa dá počúvať i samostatne. Na základe toho ale nehovorím, že „Bébel” by bol v nejakom, výraznejšom ústraní, ba práve naopak, dáva zo seba maximum, a to konkrétne od začiatku až po koniec, keď sa mi už tisli slzy do očí z predchádzajúceho diania, ktoré ma normálne priklincovalo do sedačky ! Protagonistovi zvyčajne šliape na päty → vskutku nepríjemný antagonista Robert Hossein (tieto postavy to proste majú v náplní ich práce, ale tento to ešte akosi strašne obľubuje), s ktorým nebude žiadnej núdze o samé konfrontácie, kde dokonca tá naprosto zásadná, je ako vystrihnutá z „Divokého západu”, ale to už trochu predbieham nasledujúce udalosti, pretože s agentom tajnej služby, Josselinom “Jossom” Beaumontom v podaní J-P Belmonda, sa na samý úvod, najprv zoznamujem v dosť prekérnej situácii v jednej z afrických krajín, aby som pokračoval v jeho ťažení po Paríži, kedy sa veci stávajú priamo súmernými... Nie je nad to si zakaždým vychutnávať staré, či povedzme aj staršie filmy, keďže tie „nové”, v podstate, nestoja vôbec za nič !   (25.06.2022)

Štyri hviezdičky z nostalgie. Ako 12 ročný som bol z toho filmu PAF, hlavne ten záver ma dostal. Potom so to videl o nejakých tých 10 rokov neskôr a s hrôzou zistil, že sledujem niečo iné, než som si v pamäti vybavoval. Konkrétne scény sa z hlavy nevyparili, spojenie drámy s fraškou mi ale prišlo tak trochu kostrbaté... No a teraz, o ďalších 10 rokov, som už nečakal nič extra a dočkal sa oddychového príbehu s niekoľkými naivnými (na strane tých čo chytajú) a niekoľkými geniálnymi (samozrejme Belmondo) scénami... a stále veľmi dobrým záverom, ktorý hlavnú postavu aj príbeh predsa len obohacuje. Aj alebo práve preto štyri hviezdičky. (27.12.2005)

Co mi nejvíce vadilo na jinak skvělém, důvtipném, mírně komediálním thrilleru s Belmondem byla klasická naivita; dále uhrančivé hrdinovy pohledy a jeho přehrávající charisma a labutí pohyby, díky kterým si Jean-Paul získal tolik fanynek po celém světě; plus nakonec nesmyslný zvuk při pěstních soubojích. Každý pamětník nejpíše ihned namítne, že přesně tyto tři věci dělají staré pecky s výnikajícím francouzským hercem přesně tím, čím jsou a proč je lidé milují - mne to ovšem od plnohodnotného diváckého zážitku trochu odvádělo. Nezapírám, že i tak měly tyto scénky vždy něco do sebe, ale mně do jinak excelentního krimi stoprocentně nesedly. Co si ovšem zaslouží vyzdvihnout do nebeských výšin je finální zůčtování s "padouchem", záživné akční scény, tři neskutečně nádherné vedlejší herečky (dokonce ani svlékání nechybělo!), naprosto parádní honička (Jason Bourne se má co učit) a zejména ta atmosféra!!! (23.08.2009)

Spojí-li se skvělý scénář, režie a hlavně herci s bohem (Enniem Morriconem), podle očekávání vznikne perfektní podívaná. V tomhle případě je to studie pomsty a cti, která místy připomíná klasické westerny, která Belmondovi a Hosseinovi sedla jako ušitá na míru, a na kterou díky jim a Morriconeho hudbě hned tak nezapomenu... Jasných 100%. (04.01.2004)

Tak tohle bude patrně ten nejsměšnější film co jsem kdy viděl spolu s nejabsurdnějším hodnocením a kultem kultovosti. Opravdu směšné v každém ohledu. Postsynchrony lítají v éteru doplněné ruchy soubojů, které by vytvořil lépe a věrohodněji zřejmě i zvukař z mateřské školky, souboje dokazují, že i když se svého soupeře ve skutečnosti nedotknete, příval větru z vaší paže je tak silný, že ho odfoukne pryč. Střih je dokonale toporný a frigidně souzní s hereckými výkony, které jsou patrně tím největším skvostem celého tohodle slavného spektáklu. Profesionála jsem si pustil na základě knížky o Morriconem, kde je Profesionál popisován jako film, který Ennia proslavil v celé Francii ze všech filmů nejvíce. Když jsem ale hodinu a půl poslouchal neustále dokola jedno a to samé hudební téma, opět jsem musel jen kroutit hlavou nad tím, co může ta široká divácká obec na tomhle "filmu" vidět. Opravdu hodně absurdní zážitek. 2/10 (05.01.2016)