Nevera

Zvláštny film, ktorý mal na to dopadnúť lepšie, takto je na hrane 70% a človek len uvažuje, či dať priemer alebo hodnotenie zvýšiť. Veľmi dobre rozohraná partia okolo nevery a následnej vraždy. Už tu vidím ale nevysvetlené veci. Prečo policajná vyšetrovateľka vyšetrovala prípad tak ako vyšetrovala? V podstate som čakal krimi drámu, ktorá bude mať vzťahový a psychologický presah, ale práve táto línia prešla len tak. Celkovo to konanie postáv je až príliš chladné, niekedy bez života, ľahostajne, ako by sa ani nestali vážne veci, emócie chýbajú. Prichádzajú aj prestrihy o niekoľko rokov neskôr, ale kým divák na to príde prejde pekných pár minút. Páčil sa mi kardiologický symbolický koniec na konci, ale keby to film uchopil za dramatickejšiu či citovejšiu formu, určite mohol byť špičkou. (14.10.2021)

Je těžké být nevěrný, ale vypadá to, že ještě těžší je nebýt nevěrný. Láska, touha, chtíč, to jsou všechno faktory, které mluví pro. Jenže je tady nějaký slib manželský a tak je nevěra vlastně podvod. Tímto tématem se zabývá tento pozoruhodný ruský film. Tak trochu " na hlavu" jsou tu skoro všichni. Lékařka sděluje svému pacientovi, že jejich partneři se jsou jim spolu nevěrní, ti se jim to pak snaží oplatit stejnou mincí. Auto najíždí do lidí na zastávce, kriminalistka chce polibek po muži, který se právě přiznal k vraždě. Ovdovělá doktorka si holí "vousy". A co ten závěr? Velmi nejasná příčina úmrtí. Právě tohle všechno, dělá z Nevěry neobyčejný a proto, v mých očích výborný film. Ještě popřemýšlím a po druhé projekci možná přidám pátou hvězdu. (03.12.2017)

Vcelku bežne pri prechádzkach ruskými brezovými lesmi narazí človek na prakticky nepozerateľné filmy. Máme tu do činenia s klasickým fenoménom nevery, ktorého význam sa podľa mňa pri ničení vzťahov značne preceňuje. Pomalšie tempo mi obvykle neprekáža, tentoraz však neviedlo k želanému efektu. Ryšavá líška Franziska Petri, ktorú režiséri neustále tlačia do ruských filmov, mi nepripadala nijako úžasná, skôr naopak odpudivá. Ale izba 769 a celkovo tento horský hotel (hoci už mierne ošumelý) mal správnu atmosféru a dal by sa tam isto stráviť príjemný víkend. Priemer. (30.09.2021)

Zprvu jsem si tak říkal: "Ááá, tady se někdo zdá se tak trochu zhlédl v italské nové vlně...". Celý úvod mi děsně připomínal něco staršího černobílého od Antonioniho - dialogy, herecké projevy i celkový režijní styl. Postupně jsem ale začal ve stále podivnějším ději trochu plavat a byl jsem ve strašným stresu že film vůbec nepochopím a co k němu v tom případě potom napíšu. Ba ne, kecám, je mi to buřt. Ruský filmy mám rád právě pro jejich specifickou atmosféru a často nejednoznačnou filmovou řeč a obého se mi dostalo vrchovatě. Krásná německá zrzka s kočičíma očima v hlavní roli, lehce vyšinutá policajtka s vizáží mladé baby Jagy ve vedlejší, všeprostupující zádumčivost, venku sychravý podzim (už se těším na podzim!), několik mile bizarních okamžiků (otec a syn u večeře po matčině smrti, zrzka na pohřbu, smích v podchodu), ovšem nejlepší scéna byla nečekaná bouračka na autobusové zastávce v úvodu, která mi na pár vteřin docela vyrazila dech a musel jsem si jí vícekrát zopakovat. (28.08.2019)

Od autora excelentního Dne v Jurjevu ani nešlo čekat špatný film - Serebrennikov je v současnosti rozhodně jedním z nejtalentovanějších režisérů v Rusku. Nevěra je zvláštní film - ve fragmentárně vyprávěném ději je toho spoustu nevyrčeno a divák si může jen domýšlet; některé scény navíc zdánlivě nedávají smysl (auto, které nepochopitelně najede do lidí na zastávce, policejní vyšetřovatelka, která od obviněného vyžaduje polibek, atd.). Když se k tomu přičte takřka 2 hodinová stopáž a pomalé tempo děje, vychází z toho film, který určitě nebude pro každého. Mně se ale líbil moc - bavily mě obě ty ruské fešandy v hlavních rolích, jakož i krásná kamera a celkové vyznění, které skýtá hodně látky k přemýšlení. Při sledování se mi spontánně vybavila vzpomínka na jiný ruský snímek Milenec, který se také věnuje tématu nevěry, jeho styl vyprávění je ale na rozdíl od Nevěry nekomplikovaně chronologický (a celkovým laděním je mnohem pochmurnější) - snad i proto se mi do vkusu trefil o něco víc - Nevěra mi přece jen přišla trochu zmatená a obtíženě uchopitelná. UPDATE 11.5.2020 - Na podruhé se mi to líbilo o něco míň - přišlo mi, že se v tom filmu prostě děje příliš mnoho divných věcí a byl jsem z toho poněkud otrávený (jako třeba scéna, v níž se vdova zuřivě holí po celém těle strojkem po prvním manželovi a dokonce pozře několik jeho chlupů, které po něm zůstaly v koupelně). Nejvíc divný je asi ten zlom cca. ve 2/3 filmu, kdy dojde k posunu děje vpřed o několik let, aniž by to bylo jakkoli řečeno, a člověk kvůli tomu prožije malý otřes, kde se tam vzala nová postava druhého manžela (všechny postavy ve filmu jsou mimochodem bezejmenné, což je další divný rys toho filmu). Takže jak říkám, není to film, který by byl po chuti každému, a Serebrennikov to svému divákovi rozhodně neulehčuje; na druhou stranu mi přijde zajímavé, jak dokázal tak banální námět o manželské nevěře ozvláštnit do formy, která se rozhodně vymyká obvyklým standardům, na které jsme zvyklí. (02.05.2017)