Manželia z roku II

Případy, v nichž se štastně spojí dynamičnost námětu, scénáře, režie i hereckých protagonistů, jsou vzácné. Podaří-li se to všechno promítnout do komediálního tvaru, do šťávy vtipných dialogů, překvapivých gagů, bláznivého děje i skvělých scénáristických nápadů, máme co do činění s pozoruhodným, mimořádným dílem. Fiktivní příběh Nicolase Philiberta, nedobrovolného exulanta s horkou krví, rychlou rukou a nevůlí uhýbat před brokátem, vybraným suknem a hedvábím soudobých copařů s pomyslnou modrou krví (byla doba paruk), který se vrací doprostřed revoluční smrště počínající diktatury jakobínů, je typický; na jeho místo bychom mohli plným právem dosadit např. Murata, Neye, Bernadotta nebo Foucheho; dynamika modelové křivky vichřičného života by se rozhodně nezpomalila. Spíš naopak. Jakoby mimochodem tu jsme konfrontováni s odvrácenými tvářemi obou bojujících stran; té royalistické i té republikové. Mlsných obhájců republiky, jimž "mrzký kov" už není tak cizí, ale doposud nestačili zbohatnout, i šlechticů, kteří víc než o bourbonských králích sní o obnovených vlastních majetcích. Scéna s biskupským prstenem - i první, která stojí život Philibertova girondistického spoluutečence, i druhá, v níž ji církev marně vymáhá po dočasném zaslíbeném Philibertovy choti, mluví za mnohé právě tak jako loď přeplněná americkým obilím při příjezdu a naopak po praksnutí nacpaná francouzským vínem, když se chystá k návratu přes Atlantický oceán. Je těžké říci, kdo z protagonistů je lepší, zda to více platí o Belmondově skvělé kreaci nebo spíše pro neméně divokou tehdy mladičkou Jobertovou. Svůj svébytný rozměr si zachovala hlavní kráska filmu Laura Antonelli, představitelka markýzy, sestra, jíž k bratrovi poutá nenaplněná incestní láska. Snad ještě šťavnatější je rozvodová scéna, do níž tak podstatně zasáhne vnitrorepublikánské vzbouření nejspíš v Nantes. Napoleonský epilog v žádném případě není zbržděním, ale naopak skutečným vystupňovaným finále tohoto zběsilého, více než půldruhahodinového sprintu dobou, která pro nás dodnes neztratila svůj jedinečný kolorit. Historie - i ta filmová - dokáže být zkrátka i vědeckou, i nevázaně rozvernou. Jak by ne, vždyť se vede ruku v ruce s pomyslným chorovodem opravdu velkých jmen. Včera, dnes i zítra. (20.09.2008)

"Chováš se jako aristokrat a mluvíš jako rebel. Jak se zdá, jsi jedním z nepřátel republiky." Popravit ... nebo rozvést? Francouzská revoluce byl evidentně velký zmatek a já bych podnikavému Nicolasovi poradil, aby v té době svou ex-manželku Charlotte přenechal nějakému hrabátku a vyměnil ji za Pauline markýzu de Geron. To je ovšem jen přátelská rada. Pokud ji neuposlechne, budu se o ni budu ucházet sám. A při tom nechám Nicolase, aby mě pobavil, což se mu evidentně dařilo. (11.01.2019)

Nemám najmenší problém dať tejto údajne dobrodružno-romantickej komédii iba dve hviezdičky. Možno v sedemdesiatych rokoch sa niekto na tom pobavil, odreagoval a potešil z Belmondovských kúskov, ale v súčasnosti je to už iba predčasne zostarnutá, viac trápna ako komediálna ukážka francúzskeho filmu z posledného kvartálu 20. storočia. (22.03.2014)

Romantická komédia s presne vybranými predstaviteľmi manželského páru. Rozpohybované s veľa (až priveľa) naháňačkami a súbojmi, ako takmer všetky belmondovky 70. rokov. Tentoraz sa ku kinetickej, svižnej komédii pridružili aj historicky hodnoverné ukotvenie deja a utiahnutie si zo všetkých hnutí, ktoré to programovo myslia príliš vážne. (26.01.2005)

Myslím, že jde o můj osobní rekord. Tenhle film se snažím shlédnout uz přes 4 roky a dneska jsem ho viděl konečně až do konce! Málem jsem si z toho cvrknul! Po skončení jsem si musel dát panáka na oslavu úspěšně zavěšené mise. Byl to opravdu výkon. Film je totiž tak průměrně průměrný až je opravdu nezáživně těžce sledovatelný... (17.01.2014)