Hannibal

Pilot v podaní Davida Sladea si so všetkými filmovými lecterovkami (okrem nedostižného Mlčania, samozrejme) vytiera riť výbornou atmosférou, skvelými hercami a nečakane strašidelnými a krvavými scénami. Uvidíme, nakoľko to kvalitatívne klesne, lebo takúto úroveň si seriál určite neudrží. UPDATE: Celá séria trpí epizódnosťou, jednotlivé mordy omnoho menej zaujímavé než ústredná línia, ktorá je ale vynikajúca a výborne zakončená. Atmosféra, réžia a herci až do konca na výbornú (07.04.2013)

Obsahuje náznaky spoilerů. Will Graham (vynikající Hugh Dancy) má neobvyklý dar, díky naprosté empatii je schopný se vcítit do myšlenek jakéhokoli vraha. Nakonec se ale přece jenom objeví jeden, který Willovy schopnosti otestuje až na samou hranici. Bryan Fuller má očividně slabost pro smrt. Jak v Dead Like Me, tak v Pushing Daisies, smrt byla ústředním motivem, v obojím často absurdní a vyhrocená, většinou fascinující, ale především vždycky politá pořádnou porcí humoru. Zajetou tradici humoru v Hannibalovi Fuller opouští a vydává se probádat její podstatně temnější aspekty (a já tak s jistotou můžu říct, tenhle seriál patří mezi nejznepokojivější, co jsem kdy viděl). Naštěstí ale neopouští svůj rukopis jako takový. Psychologie postav je propracovaná a vymazlená k dokonalosti a dynamika vztahu ústřední dvojky neztrácí dech po celou dobu seriálu. Objevuje se zástup Fullerových oblíbenců, rozkošná Caroline Dhavernas (Jaye z Wonderfalls) tady klofla rovnou hlavní ženskou roli, ale objeví se mnoho dalších, jako Ellen Muth (DLM), Raúl Esparza, Ellen Greene, Gina Torres, Molly Shannon (PD) či Eddie Izzard (Mockingbird Lane), k tomu se přidává nádherný (byť mnohdy šokující a odporný) vizuál, a nemám tak moc nač si stěžovat. Paradoxně možná to, co ostatní láká a baví nejvíc, mi brání jít s hodnocením ještě výš. Nepovažuju se za zvlášť citlivého diváka, taková série Saw mě vždycky bavila, Hannibal ovšem nejednou otestoval můj žaludek, nejen násilím vizuálním (ač taková instalace z 2x05 mě ve snech chvilku strašila), ale především tím psychologickým (kupříkladu díl 1x04, případně osud Dr. Gideona), skutečně mám problém pochopit rating 14+, já se dívat na Hannibala ve čtrnácti, dnes a denně bych se probouzel s křikem. Po úplném finále seriálu převažují jednoznačně kladné dojmy, v případě možného obnovení na další řadu už ovšem při sledování nic nejím... (06.09.2015)

Když jsem se poprvé dozvěděla, že se točí série o Hannibalovi, byla jsem sice nadšená, ale sýčkovidně jsem pochybovala, že by někdo mohl překonat božského Anthonyho. Nicméně již první díl mě přesvědčil, že šílenství + elegance v oku může sedět i jinému.. Když Mads Mikkelsen kuchtil a servíroval, nedalo se mu odolat. Umí být tak přesvědčivý, že kdyby vám na sezení vylíčil, jak se mu váš žaludek nesmírně hodí na jednu večeři (ba co hodí, je přímo nezbytný..), nenašli byste žádné námitky. O kom dále jsem tak trochu pochybovala, byl vyšetřovatel s vzácnou směsí psychických chorob Will Graham.. Nic proti Hugh Dancymu, v romantických komediích byl tahákem, ale aby zvládl zahrát labilního a zároveň geniálního profilovače? No, už se zdá, že ano :-). O kom jsem naopak nepochybovala vůbec a kdo mě nesmírně těší, je Laurence Fishburne jako Jack Crawford, ovšem musíte sledovat anglickou verzi s titulky (další seriál, kde se vyplatí poshánět originál). Abych dotáhla herecký ansámbl do konce, tak Caroline Dhavernas jako Dr. Alana Bloom je velmi příjemná, ale když ji nechám zapadnout mezi ostatní, nemá tam žádný prazvláštní vliv, protože Hannibal v rámci možností pomáhá při vyšetřování, často i tím, že se postará o vyšetřování samotné; Will se vciťuje do vrahů a propadá se do svých bludů a Jack dělá vše pro to, aby jeho oddělení běželo jak má. Zkrátka je to taková férová holka, a jen čas ukáže, jestli zmůže i něco více. K ději samotnému nemám výhrady, nebo, lépe řečeno, vrním si blahem a kdykoli zazní nějaká primovní fráze jako "je hezké mít na večeři starého přítele", cítím se jak prasátko v žitě. Po sedmé epizodě dávám čistých 5*, a jen čas ukáže, zda jsem se neunáhlila. (19.05.2013)

Bizárek. Všechno v tomhle seriálu je takové…..nepřirozené. Jako byste měli nabýt dojmu, že každý druhý ve vašem okolí, včetně vaší nevinně vyhlížející a milující babičky, je potencionální sadistický vrah, který zabíjí výhradně za pomocí těch nejbizarnějších a nejbestiálnějších technik. Jestli vám přišlo pěstování hub na polomrtvých tělech obětí, zobrazené v 1.sérii, už trošku „za hranou“, tak v té druhé jdou tvůrci ještě dál, až se bojím, s čím v přibývajících sezónach přijdou příště (tady už ani moje bujará fantazie nesahá, na rozdíl od autorů seriálu). Všichni jsou tady tak straaaašně vááááážní, až by z toho jeden – slovy Amadea – sral mramor, deklamují tak pooooomaaaaaluuuuu a dějové twisty se nabalují jak z říše té nejpotrhlejší sc-fi, že vás to postupně ubíjí a uvrhne do letargie. Jediné, co to drží nad vodou, je svůdně pochmurná kamera a charisma Dancyho a Mikkelsena. Po absolvování dvou sezón si s chutí nechám ten zbytek, tuhle vypočítavou a promyšleně na efekt hrající bizarní potravu, jako divák ujít. A nedivím se původně zamýšlenému inteligentnímu Davidu Bowiemu, že se do tohohle nenechal uvrtat. (01.06.2014)

Pozvání od HBO na Fine dining, které zahájíme amuse-bouche z varlat čerstvě sejmutého makléře z otevřeného chovu s kapary je víc než kulinářský zážitek, který nezkazí sklenka Bienvenues-Bâtard-Momtrachet Grand Cru. Jestliže patříte do skupiny oposumů, kteří si myslí, že tilapie je pohlavní nemoc, pozvánku od lékařů k večeři zásadně a nekompromisně odmítněte, neboť Vám hrozí společenské znemožnění se a téměř jistota, že jako dezert se bude podávat Váš telecí mozeček flambovaný na kvalitním Hennessy Paradis IMPERIAL, doplněný o dýňové pyré sypané černými lanýži. Doporučuji tedy nastudovat alespoň základy kuchařské terminologie a je nezbytně důležité vědět, který že příbor je na kterou pochutinu, u lidí na úrovni se chyba prakticky netoleruje a Vy tak můžete skončit s nožem na ryby zaraženým hluboce v prdeli, což je neskutečně nepohodlné a neskonale neestetické. Rozumíme si? Ok… Pokud tedy přeskočíte fádní gazpacho a vrhnete se rovnou na nadívaný brzlík úspěšného právníka podávaném na chřestovém lůžku s karotkovou pěnou a jogurtovým přelivem zapékaném v sur la plat, neuděláte chybu, pakliže se tedy nebudete šklebit jak debil a zvědavě se vyptávat na recept, neboť tito kulinářští guru a gastronomické hvězdy bývají poměrně předráždění díky nesnadnému shánění kvalitních surovin, a pak by akutně hrozilo nebezpečí státi se novým, zítřejším chodem číslo čtyři pro Baltimorskou smetánku. Jste-li tedy nevyrovnaný floutek, který chce za každou cenu vědět vše a nestačí mu informace od mistra Babici, pak doporučuji starou hnusnou kulajdu, kterou usmolíte doma ve smaltu po prapraopici a asijského brabce, zde se jeví jako nejhorší nebezpečí nekontrolovatelný průjem, který se dá s jistou dávkou štěstí přežít. Hannibal vám tolik šancí nedá. Jsem z něj dokonale na větvi. Navíc, pokud budu mít jistotu, že budu chodit oblékaný jak Dr.Lecter, seknu zítra s lopatou a nechám se vyučit na toho psychiatra, čéče. (11.02.2014)