Obsahy(1)
Archivy jsou plné neznámých příběhů. Pátrání v zaprášených dokumentech inspirovalo vznik televizního cyklu, který odhaluje neznámé epizody novějších dějin. Hledá informace dosud utajené, které měly zůstat před veřejností ukryty. Rozkrývá dramatické osudy a příběhy osob známých z veřejného života, politiky nebo kultury, ale také zcela obyčejných lidí, o nichž se dosud nic nevědělo.
Čerpá z domácích i zahraničních archivů – soukromých i veřejných, pátrá po nových svědectvích, hledá všechny dostupné pamětníky. Reportér Stanislav Motl v něm rekonstruuje celou událost přímo na „místě činu“. Diváci jsou při tom svědky takřka detektivního pátrání, které postupně odhaluje záhadu či tajemství. Přitažlivá je skladba jednotlivých kauz – vojensko-politických, špionážních, kriminálních i mysteriózních.
Cyklus Stopy, fakta, tajemství navazuje na úspěšný autorský rozhlasový pořad Stanislava Motla v Českém rozhlase 2.
(oficiálny text distribútora)
Recenzie (27)
Rozhlasové Stopy, fakta, tajemství na obrazovce - takže tati, tohle dám spíš než nedělní dopoledne na Praze. A Stanislavu Motlovi nejde dát prostě méně než nejvíc, co jde. Už jen z principu...Jen bych udělala trošku škatulata škatulata hejbejte se a přehodila to na ČT 2 někdy hezky od osmi večer :-). 8.1.2013 - tak jsem se dočkala a od nového roku je pořad hezky na dvojce a začíná chvíli před devátou večer :-) ()
K zmařeným, navíc nadaným a talentovaným lidským životům je nutné se vracet. Už proto, že národ naší velikosti jich nikdy neměl a mít nebude nazbyt. Zorka Babková-Janů k nim nepochybně patří. A vztahuje se to na řadu dalších jmen. I na ta, která tento příběhový seriál nepokryl. Stanislav Motl je nadán pozoruhodným smyslem pro detail a individuální lidský osud. ()
Ne, toto prostě nelze. Příběh o senzitivní Zorce Janů, která byla "Ukřižovaná", je příkladem za veškerou Motlovu investigativní snahu udělat z komára velblouda. Takto už pracoval na reportážích pro Na vlastní oči a určitě zdalena nekončí. Co jsme se dozvěděli? Zorka měla leukémii, vyhodili jí z divadla a spáchala sebevraždu. Tak nač ta falešná snaha udělat z toho něco víc? To jsou tyhle urputně chtěné nic neříkající legendy o zmařeném mládí, o všech těch Jarmilách Horákových, Zorkách Janů a Janách Rybářových, které měly ty nešťastné lásky a chmury v duši. Bulváre odstup. ()
Nemyslím si, že by bylo špatné zmínit tragické osudy lidí,ikdyž to nejsou mučedníci z Osvětimi. Každý člověk je důležitý a jeho těžký život by neměl být ponižován jen proto, že to někomu z dneška nepřijde "tak strašné". Kdo si dovolí soudit tíhu něčího osudu a jestli si zaslouží, aby se o něm znovu mluvilo,nebo ne, tak ať si pustí VIP zprávy, aby se dozvěděl, na které bradavce má Hanychová nový piercing. ()
Jak který díl. Tam, kde se Motl musí držet fakt a dokumentů, jde často o zajímavé představení určité ne tak známé nebo méně známé události, někdy s novými úhly pohledu, ale dost často spekuluje, fakta si domýšlí a - co mě nejvíc štvalo - kupodivu vždy někde najde nějaký zapomenutý (papírový) dokument od nějakého neznámého člověka, který jej zachránil v minutě dvanácté, a na základě tohoto textu pak rozvíjí své teorie, aniž bychom měli možnost si nějak tak podivný zdroj ověřit. Navíc mi přijde, že pan Motl trpí obdivem k Němcům a šlechticům, takže v některých dílech z nich jemně a někdy více, jindy méně nápadně dělá děsné lidumily. ()
Reklama