Réžia:
Claude BerriScenár:
Gérard BrachKamera:
Bruno NuyttenHudba:
Jean-Claude PetitHrajú:
Yves Montand, Daniel Auteuil, Emmanuelle Béart, Hippolyte Girardot, Margarita Lozano, Ticky Holgado, Elisabeth Depardieu, Jean Bouchaud, Roger Souza (viac)Obsahy(1)
Deset let po tragické smrti Jeana se život v malé vesničce ve francouzské Provence ustálil, má poklidný rytmus a působí idylicky.Farmář César pěstuje květiny a zavlažuje svůj pozemek vodou z pramene, který tenkrát tak nečestně získal. Je bezdětný, a tak domlouvá svému synovci, aby si našel nevěstu. Mladík se jednoho dne v horách zamiluje do tančící Manon, dcery zesnulého Jeana. Zamiluje se, ale netuší, že Manon jako malá viděla, kdo za smrtí jejího otce stál, a že se nyní rozhodla vrahům pomstít... (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (143)
Skvelé, alebo minimálne úctyhodné pokračovanie osudov poetického vidieka, ktorému život a smrť dodávajú sily naturalizmu zainteresovaných. Oproti Jean od Floretty nenadväzujeme hneď, ale s niekoľkoročným odstupom a k mnohým veciam z minulosti sa stihneme dopracovať. Niektorých dobehnú krivdy, iných sa zmocní akási neskorá vendeta a Manon sa zachová spôsobom, že z krehkej panny sa prevtelí k pomstychtivej diablici. Voda ako nástroj moci je teda tiež dvojsečnou zbraňou. Dokáže a dáva životu priechod, bez jej kohútikov sme však stratení. Veľmi sa mi páči tá umiernenosť, prírodné scenérie a taký ten duch každodennosti, aký postrádam v X iných filmoch. Keď k tomu prirátate výborný scenár, máte upečený chutný koláč a pokiaľ ste i šikovným režijným staviteľom, dorábate už len čerešničky krásy. A toto dielo je svojim spôsobom istou formou umeleckej krásy. ()
Musím konstatovat ,že mé hodnocení , ač je hvězdně stejné jako Jean od Florety ve skutečnosti stejné není. Manon malinko ve svém tanci pokulhávala za svým zmrzačeným otcem Jeanem. Možná , protože jsem žena a neokouzluje mne krása E.Béart (i když to skutečně kráska byla). Možná , že mi vadila jedna věta (jsem přesvědčená ,že bez ní by se film obešel) , která mi hned na začátku dala tušit celé vyznění a celou pointu. Přesto si vážím této adaptace Živé vody tekoucí v nádherné Provence. ()
Druhá část filmu se táhne v podobném duchu jako ta předchozí. Je však mírně šablonovitá. Vše se vyvíjí jaksi očekávaně. Tedy až na konec, ten mi skutečně vyrazil dech. Drama, které ukazuje slabosti lidské povahy nakonec vyvrcholí známými božími mlýny, které melou sice pomalu, ale zato jistě. Herecké výkony jsou opět na nejvyšší úrovni. Někoho zvlášť jmenovat by bylo neúctou k těm dalším. Mužské oko jistě pochválí krásnou Emmanuelle Béart. Celkově je to maliliko slabší než první díl. ()
Není potřeba diskutovat o tom, že herecké výkony v tomto filmu patří k tomu nejvýraznějšímu, co tento film nabízí...kvalitativně se tomu blíží snad ještě režijní počin C. Berriho a krásné exteriéry. Samotný příběh však ničím neuhrane a závěrečné prozření není taky ničím, co by se ještě ve filmu neobjevilo. Jsou to krásné 3*, ale víc asi ne. ()
"He's such a bigot he might confess other people's sins." Pokračovanie, ktoré má úplne iný náboj, ako prvá časť Jean od Floretty (1986) a z môjho pohľadu aj vyššiu kvalitu. V prvom rade je podstatne pútavejšie a nie také jednotvárne - je tu viacero dejových vlákien, ktoré sa na konci zaujímavo rozmotajú. Pokiaľ zlomyseľnej činnosti zadubených sedliakov v prvej časti sa nijako fandiť nedalo (a veľmi nie ani tvrdohlavému snaženiu samozvaného farmára), v prípade zlomyseľnosti krásnej Manon (éterická Emmanuelle Béart) si už divák jednoducho nedokáže pomôcť. Scény zhromaždenia dedinčanov a nasledujúcej omše na mňa silne zapôsobili tým, ako sa tam krásne prejavilo pokrytectvo a obnažila skutočná povaha postáv. Inak má film rovnaké pozitíva (výborné herecké výkony, predovšetkým trojice Yves Montand, Daniel Auteuil a Emmanuelle Béart) a aj niektoré negatíva (opakujúci sa otrepaný hudobný motív) ako prvá časť. "Now you understand why I want to die, because next to my torments, even hell would be a pleasure." ()
Galéria (34)
Fotka © Radiotelevisione Italiana
Zaujímavosti (4)
- Příběh byl původně vyprávěn ve stejnojmenném filmu z roku 1952, který napsal a režíroval Marcel Pagnol. Jeho počáteční stopáž přesahovala čtyři hodiny a studio ho drasticky zkrátilo. Zklamaný Pagnol předělal svůj scénář do dvou románů, na jejichž kopie o několik let později narazil Claude Berri v hotelovém pokoji. Příběh se mu líbil a rozhodl se jej adaptovat do dvou filmů. (ČSFD)
- Když Manon (Emmanuelle Béart) přijde na hřbitov (v čase cca 8:15), tak jeden z náhrobků spadne, jako kdyby tam byl jen postavený bez ukotvení. (Puxina)
- Aby režisér Claude Berri motivoval Emmanuelle Béart k natočení scény, kde se koupe nahá, sám se svlékl a zaplaval si v řece. (ČSFD)
Reklama