Jeden blbec na večeru

Jedna z nejlepších současných francouzských komedií od Francise Vebera. Inteligentní humor, který potěší a zpříjemní necelou hodinu a půl. Při sledování zjistíte, že každý je svým způsobem blbec akorát to nedává znát nebo si to prostě nepřizná. Nejlepší scéna je jednoznačně s exekutorem, který zahrál excelentně při zjištění, kde se jeho žena nachází. (12.06.2006)

Poctivý návrat k nesmerteľným starým francúzskym crazy komédiám s Funesom. Poteší najmä tým, že takýchto vtipných komédií vznikalo vo Francúzsku v dávnejšej minulosti mnoho, kdežto od istého obdobia sú vzácnosťou. Nie je to možno až taká pecka, ako som čakal, ale je to aspoň čistá nefalšovaná zábava, pri ktorej sa nahlas zasmejú aj najväčší suchári. Postavy sú nereálne, takého blbca by sme skutočne nikdy nenašli, ale o uveriteľnosť predsa v tomto žánri nikdy nešlo. Podobne som sa príjemne pobavil pri "modernej" francúzskej komédii už iba pri Drž hubu!. Takže pokiaľ je tá pre mňa najlepšou francúzskou komédiou tohto storočia, Blbec na večeru bude number one dekády predminulej. (30.12.2012)

Snad nejlepší situační komedie, kterou jsem poslední dobou shlédnul. Ty situace jsou nepopsatelný, při kterých se budete opravdu smát. Vůbec jsem to z počátku nečekal a z pozvolna se bude smích stupnovat až po úplný závěr. Jacques Villeret je v roli blbce neposatelně dobrej, že snad jen blbec ho dokáže překonat. Jo, a bacha na exekutory. (29.01.2004)

Opäť jedna parádna francúzska komédia. Je vidieť, že táto európska krajina stále patrí ku vladárom tohto filmového žánru. "Le Diner de cons" ma skvele pobavil. Predovšetkým úžastný výkon J.Villereta, ktorý si zahral Francoisa Pignona. Právom si vyslúžil titul "Kráľ blbcov". I ten náznak Veľkého človeka v závere filmu ihneď prebil ďalšou nehoráznou blbosťou. A ja som vtedy znova vyprskol smiechom. Toto je naozaj komédia! **** (02.05.2008)

Obávala jsem se, že to bude Funesovsky potrhlé a celou dobu budu nadávat na žabožroutsky nekoukatelnou grotesku. Z Pignona jsem měla sice osypky, protože tohle mít doma, tak mám do týdne žaludeční vřed, ale léčebný endorfinový pocit zábavy a smíchu se nečekaně dostavil v míře víc než uspokojivé. Zajímavé je, že už v prvních pěti minutách filmu mě napadlo, koho bych na večeři pozvala já. Garantuju vám, že by trumfl i Pignona. Pro případné zájemce přepošlu kontakt. (23.05.2014)