Jeden blbec na večeru

"Strategie je to skvělá, ale co ten stratég...?!" Tak si říkám, jak by komedie vypadala, kdyby se panu Brochantovi nepříhodila náhlá zdravotní nepříjemnost a na večeři mezi blbce by s panen Pignonem opravdu dorazil... Nu věřím, že by si Francis Veber i tak vyhrál se svým scénářem plným neočekávaných point, jaké dokážou dostat nepřipraveného diváka do kolen, a i v této variantě by komedie dostala své nesporné kvality, ale určitě by z mé strany dostala minimálně o hvězdičku méně. Drsná zábava pana nakladatele a jeho kolegů, kteří se vysmívají z lidí se zajímavými koníčky či neotřelými názory a dělání si blbců z nevinných lidí mi totiž fakt nevoněla, měl jsem s ní zejména u prvního zhlédnutí problém a trvalo mi nějaký čas, než jsem se přes to přenesl. Nebýt zdejší velké obliby Blbce k večeři ze strany mých spřízněných uživatelů, asi bych se sám k němu nebyl býval vrátil, ale musím říct, že repríza se vyplatila a po většinu času jsem se pobavil minimálně tak skvěle, jak by jeden u kultovní komedie očekával, a dřívější problémy s tématem (i formou blížící se až k sitcomu) vymizly. Thierry Lhermitte mi nikdy nebyl příliš sympatický, takže v úloze cynika, který to pěkně odskáče, mi vlastně sedl jako málokdy jindy. Jacques Villeret se mi líbil o něco víc v Robertovi a Robertovi z roku 1978, ale ani jeho kreace v roli úředníčka Pignona se zálibou v stavění památek ze sirek nepředstavuje žádného ochotníckého šaška, jak jsem ho možná vnímal kdysi, naopak jde o inteligentně a precizně zahranou postavou s příznaky svérázného "blbce" i chytrého člověka současně. Vedlejší herci zdatně sekundují, ba i Prévost coby daňový kontrolor přehrává daleko méně, než zamlada a je snesitelný. Jen tak mimochodem, na vyvrcholení telefonátu pánovi s garsonkou a cizí ženou nelze nezapomenout. Velmi slušná zábava se zajímavým dramatičtějším vyvrcholením. 80% (Filmová výzva 2019: Idée_fixe) (09.10.2020)

"Když ti během hodiny dovede ženu k cizoložství a k tobě přivede daňovýho kontrolora, to je vážně král blbců." Je smutné, že se nikdy nebudu bavit tím, že si jen tak pro zábavu pozvu domů idiota na večeři. Já bych to rád udělal, ale dávno vím, že na světě neexistuje blbec a ani ministerský úředník, který by mi nesnědl IQ a neudělal by ze mě okresního trotla. Já to prostě vím a nabubřelé ego nakladatele Pierra se to právě taky dozvědělo, takže mi je ho líto, když vidím, jak ho blbec válcuje, ale ve škodolibé zábavě mi to rozhodně nezabrání. (24.10.2016)

Jedna z nejlepších současných francouzských komedií od Francise Vebera. Inteligentní humor, který potěší a zpříjemní necelou hodinu a půl. Při sledování zjistíte, že každý je svým způsobem blbec akorát to nedává znát nebo si to prostě nepřizná. Nejlepší scéna je jednoznačně s exekutorem, který zahrál excelentně při zjištění, kde se jeho žena nachází. (12.06.2006)

Přiznám se, že nápad pozvat na večeři blbce a pak si z něj dělat legraci se mi moc líbil. Zavedla bych ho i ve svém životě, ale když jsem viděla ty následky, asi od toho upustím. Francouzský bláznivým komediím jsem nikdy nepřišla na chuť, Blbec k večeři je čestná a milovaná výjimka. Možndám dám fr. komediím ještě šanci. (04.01.2012)

Jacques Villeret, na němž film stojí, hraje svého blbce naprosto famózně. Je to typický smutný klaun - smějete se, ale je vám ho líto. Nejlepší na tomto filmu je, že se tvůrci nedali zlákat smířlivým happy endem, ale osolili to pěkně až do konce. Tahle komedie je vážně špičková a lze ji jen doporučit. (11.06.2006)