CBGB – Kolíska punku

Přišlo mi to spíše jako dokument než film. Nemělo to vůbec žádnou energii. Jediné, co mě těšilo na filmu byla hudba známých kapel a také na konci filmu krátký zpěv Alana Rickmana. Jinak herci, ve filmu spíše působili jako asistenti a ne jako herci. Asistovali v dokumentu, nehráli ve filmu. Čekala jsem od tohoto filmu daleko víc. (02.04.2014)

Podobnost s výbornými Good Vibrations je veliká, ale narozdíl od strhujícího příběhu Terri Hooleyho jsou osudy Hillyho Kristala bez zápletky a hlavně bez zápalu. Spíše jde o komediální přehlídku hudebních celebrit při jejich začátcích, kdy občas někdo šlápne do psího hovna a Hillymu je všechno tak nějak volný. I přes hodně svižnou formu je poslední třetina docela nudná a zachraňuje ji jen neustálá přítomnost poctivého punku. (18.12.2013)

Talking Heads, Ramones, Blondie, Iggy Pop, Patti Smith a v neposlední řadě došlo i na The Police. Já byl při sledování filmu ve svém živlu, takže jsem si ho náležitě užil. Ale obávám se, že jen kvůli tomu, že jsem se zaposlouchal do svých oblíbených písniček, které jistě překryly nedostatky, kterých bych si jinak všiml – lépe řečeno všiml bych si nudných momentů. Ten, kdo písničky v tomto filmu nezná a celkově se v této hudební oblasti příliš neorientuje, si film vyloží pouze jako průměrné komediální drama. Já však musím dodat, že je to drama, které je nenáročné na sledování a je celkem sympaticky zpracované. (11.09.2015)

Vzhledem k tomu, že nás Alan Rickman (což je jeden z mých TOP 10 herců - ten nejvíc TOP, abych byla přesná) před dvěma dny opustil, rozhodla jsem se pustit si s ním nějaký film co jsem ještě neviděla. Původně jsem měla úplně jiné plány, ale nakonec jsem skončila u CBGB. Film jako takový je velmi zajímavý. Asi by mě bavil víc, kdybych se zajímala o hudební průmysl, nebo vlastně hudbu obecně. Ale bylo to minimálně zajímavé, dost dobře natočené a kdo jsem já, abych mohla kritizovat soundtrack? Nejsem si úplně jistá, jestli budu mít potřebu si film někdy pustit znovu. Přeci jen, není bohatý na zvraty, twisty, akci, atd atd. Je zajímavý opravdu jen dějem.. no a když už ho jednou člověk zná.... není potřeba. Ale doporučovat můžu. Jsem moc ráda, že jsem ho viděla. Jo... a má neuvěřitelné obsazení! Co herec tak: "toho znám, kde hrál?" :D 4* (16.01.2016)

Na CBGB & OMFUG aneb Country Bluegrass Blues and Other Music For Uplifting Gormandizers jsem se opravdu těšil, protože newyorská punková scéna 70. let je moje vůbec nejmilovanější hudební období. Zápletka mi tu nechybí, beru to jako snahu zachytit nejslavnější léta tohoto legendárního klubu. Ale asi tak od poloviny filmu už sledujeme jen nekončící finanční trable Hillyho Kristala, což je popravdě docela nuda. Chybí mi tu nějaké příhody Dee Dee Ramona, Johnnyho Thunderse a dalších, o kterých je především úžasná kniha Zab mě, prosím. Celkově je trochu ostuda, že ve filmu zcela chybí Johnny Thunders (uslyšíte ho alespoň na soundtracku), New York Dolls a dokonce i písnička Chinese Rocks. A Iggy Pop, Lou Reed a další se zcvrkli na pouhé karikatury s jednou či dvěma hláškami (viz třeba Now I Wanna Sniff Some Glue), stejně jako se nám z filmu nějak vytratily všudypřítomné drogy, groupies, bedňáci a tak celkově každodenní život kapel z CBGB scény. Ramones a Television z děje brzy zmizí a nejvýraznější zůstávají Dead Boys, kteří ale bohužel působí hrozně nepřesvědčivě, playback z toho přímo čiší. Zachraňuje to alespoň poťouchlá cameo rolička Cheetaha Chroma. Autoři si taky mohli odpustit anachronismy, kterých je ve filmu zřejmě víc než reálných skutečností. Ramones jen těžko mohli před Hillyho přijít s písničkou I Got Knocked Down (But I´ll Get Up) ze sólového alba Joeyho Ramona z roku 2002, stejně jako Patti Smith rozhodně nemohla vystupovat s písní Because the Night ve stejný den ani rok, kdy Lou Reed poskytoval rozhovor pro časopis Punk. A stejně tak všichni víme, že slavné tričko Please Kill Me bylo bílé a vypadalo úplně jinak. Ale celkově si pokusu natočit o CBGB film cením, protože já osobně bych do takového projektu asi neinvestoval. (28.12.2013)