CBGB – Kolíska punku

CBGC je jisté kolébkou punku, ale jen a pouze toho amerického (britská scéna vznikla dříve a tam to všechno začalo). Film bych doporučil pro všechny rockery, punkery i členy Straight Edge, aby viděli jak to v USA začalo. Hilly Kristal s tím jak sral na učetnictví defacto žil jako punker a byl nemožný podnikatel, ale o to větší vizionář. Film jako takový nenudí, odsejpá, k tomu hrají rockové a punkové fláky, co víc si může hudební fanoušek přát. Myslím, že by to šlo i bez komiksového zpracování (navíc spojitost punku a komiksu není), ale to už je o odlišném přístupu. (21.06.2015)

Přes ideové výhrady (punk nevznikl v USA, ale v Británii, Američané si ho jen sebestředně přivlastnili) i přes výhrady technické (po formální stránce si tvůrci vypomáhají komiksovými předěly simulujícími střihovou skladbu, i když s komiksem nemá film nic společného a komiksová stylizace je jen laciný marketinkový trik, jdoucí přesně proti duchu a podstatě punk rocku) jsem film Randalla Millera dokoukal až do konce, neboť i pro mne je značka CBGB magická, hudební scéna s ní spojená je skutečně legendární a hudební čísla z filmu se výborně poslouchala... To ovšem nic nemění na faktu, že konformní rastr Randalla Millera zploštil celou newyorskou punkovou scénu 70. let a dění kolem klubu CBGB na tuctovou popkulturní selanku. V tomhle filmovém klubu Hilly Kristal nedal prostor novému progresivnímu hudebnímu směru, ale hraje pořád country... Jak výstižně napsal uživatel 6thSun: ,,Film o energické hudbě bez energie..." (30.12.2014)

V podstatě veškerá hodnota filmu spočívá ve skutečnosti, že vypráví skutečnou legendu, a v hudbě, která ve filmu zazní. Scénář je prázdný, nekonečně omílá, jak moc bylo všechno punkové, a ukazuje kapely. Herecké výkony se ve škatulkových rolích nemají šanci projevit, ale aspoň nejsou špatné. Jestli chcete nasát atmosféru u zrodu punku, film poslouží dobře, ale klidně ho můžete v půlce vypnout. (25.12.2013)

Pro všechny, co mají nějaké dočinění s punkem a New Wave, je to naprostá povinnost. Pro ostatní exkurze do doby, kdy se rozjížděla muzika nikoliv pro peníze, ale od srdce. Než kapitalistický průmysl semlel punk a udělal z něj nablýskanou mrtvolu, stačili se vykřičet všichni ti mladí a zapálení anarchisti, stačili se vyzvracet na prohnilý svět, stačili poslat do řiti všechny ty bařtipány, co si myslí, že když maj prachy, patří svět jim. Pomalejší rozjezd, skvělý Rickman a pak...pak to přijde...z Blondie mrazí (byť jsem čekal spíše Atomic), Patti Smith je uhrančivě přesvědčivá, Dead Boys jsou jedna velká Apocalypsa, Iggy Pop utržený ze řetězu ( velmi vhodný obrazový doprovod z poblitých záchodů), Talking Heads s excentrickým Davidem Byrnem přinášející poslouchatelný chaos a samozřejmě našlápnutí RAMONES (škoda, že nezazněly ty nejlepší vypalovačky)! Na spoustu se nedostalo, což je logické. Ano, chyběly mi další kapely - B-52´s, Misfits, Agnostic Front...ale pokud titulky nelžou a prošlo klubem 50000 kapel...no... Na film o punku je snímek spíše krotší, jelikož místo sexuálních orgií přináší jen náznaky (i Blondie, tedy Debbie Harryová, ze sebe v reálu strhávala trička). Jenže na prvním místě je stejně muzika, tak jaképak copak. Hey! Ho! Let's Go! (02.02.2014)

Mohl to být větší punkovej nářez (když už je to film o punku), ale jinak jsem si i docela rochnil, ta přehlídka tehdejší (a vlastně pořád aktuální) undergroundový scény, kdy si tu podávají dveře od zaplivaných hajzlíků kapely jako Talking Heads, Blondie nebo Ramones... to jednomu přejde mráz po zádech, ani neví jak. O recitující Patti Smith nebo jako vždy nařachaném Iggy Popovi ani nemluvě. Škoda, že filmu ke konci malinko dojde šťáva, teda nic proti Dead Boys, asi to byli punkáči se vším, co k tomu patří, ale tahle dějová linie, kdy jim Hilly Kristal dělá producenta, malinko vázla. To je ale fuck, protože Alan Rickman, ale i typově skvěle vybraní herci (Iggy, maníci z Ramones) byli výborní. Jdu si pustit nějakou tu opravdovou Muziku, Gabba Gabba Hey! (22.12.2013)