Lola beží o život

Time is on my side… yes it is. Dá se to říct o filmových hrátkách s linearitou i době, která prověří hodnotu ve své době třeba převratného snímku. Vertigo Tykwer sice kouzlí s kamerou, střihem, hudbou i barvami, ale míč je někdy šišatý a rozhodčí obvykle nastaví nad rámec devadesáti minut.. Při pohledu na tempo a výdrž toho rudohlavého Oskara bez plechového bubínku je mi tak trochu záhadou, jak to že ještě Němci nemají olympijské zlato v běhu na střední tratě.. (22.04.2015)

Jestli bych měl vybrat nějaký film jako ukázku dobře zvládnutých postmoderních přístupů ve filmovém umění, pak bych zřejmě volil právě Lolu Toma Tykwera. Jeho typicky ,,špinavý" námět o hrdinech překračujících z různých důvodů zákon tvůrce vypráví hned třikrát a pokaždé s jemnou změnou některého z detailů, díky níž se celý syžet uhne a vytvoří zajímavou alternativu ke skutečnému příběhu (tím zřejmě reflektuje nejnovější teoretické poznatky o paralelních vesmírech z kvantové fyziky, tedy teorii paralelních vesmírů profesora Stephena Hawkinga...). V tom ale vězí tak trochu háček Tykwwerova autorského záměru - nedá se vlastně říci, která z těchto tří verzí je skutečná, všechny žijí v paralelních světech a čekají na svou šanci uskutečnit se (podobně, leč ne takto progresivně, nahlíží divák i na dějovou linku třeba i ve filmu Butterfly Effect). Leitmotivem je Lola závodící (originální název Lola rennt = Lola závodí) s časem. Tomu je pak podřízeno téměř vše - obrovská dynamika filmu, rychlý a téměř klipový střih, výběr hudby, synchronizace obrazu a zvuku... Za zmínku stojí i další postmoderní prvek - mísení forem, kdy hraný film je prokládán animovanými sekvencemi. Tenhle progresivní Tykwerův experiment se překvapivě netříští, ale jemným sémantickým posunem modeluje významovou rovinu filmu. Shrnuje v sobě mnoho vlivů - ať už hudební videoklip, fenomén MTv, detektivku, klasický thriller, nebo i německý sociálně laděný film. Zvlášť dobrý je i výkon německé herečky Francesky Potente (škoda jen, že svůj zřejmý talent později zahazuje ve škvárech, jako je třeba horor Anatomie). Zkrátka Lola běží o život je důkazem toho, že se Tomu Tykwerovi vyplatila odvaha experimentovat. Velmi, velmi vydařený filmový experiment... (01.02.2007)

Ano, přiznávám se, Lolu jsem viděl poprvé dnes. A jsem z ní naprosto mimo. Co se týče německých snímků, je to určitě nejoriginálnější film v jejich dějinách a (po Ponorce) i druhý nejlepší vůbec. Takový nápad se prostě objeví jednou za X let.... A když je navíc podpořený senzační režií a kamerou a odzbrojujícím výkonem Franky Potente, jdou všechny zbytečné řeči stranou. Lola je dokonalá. (25.04.2010)

Výborně natočený, na to, kolik stál, i technicky dokonalý, ale jinak na můj vkus příliš plytký pokus o adrenalinovou jízdu, ve kterém Franka Potente běhá, aniž by se zapotila (asi používá kvalitní deodorant, který deaktivuje potní žlázy), křičí na každého tak, až křišťál praská a snaží se sehnat sto táců pro svého ňoumovitého boyfrienda, který si neuměl pohlídat ani blbou tašku z penězma. Bylo to fajn, jednou... víckrát už mě ale tenhle maraton zabalený do 82 minut do svých spárů nenaláká. Promiň, Lolo. (22.05.2008)

Německé filmy většinou nebývají můj šálek kávy. Výjimka však potvrzuje pravidlo. A v mém případě jsou to filmy Toma Tykwera a Lola rennt obzvlášť. Paradoxně se jedná dokonce o jeden z mých nejoblíbenějších filmů vůbec. Viděla jsem ho nejméně 5x a pokaždé mě ty tři osudové příběhy bavily stejně jako poprvé. Vždy napjatě pozoruji každý krok červenovlasé Loly a přes všechny ty nezdary se těším na ten třetí zasloužený šťastný konec a závidím, protože bych sama občas v životě potřebovala více pokusů. :)) (06.02.2012)