Lola beží o život

"Ty jsi běžela?" Trojnásobnej souboj nedobrovolný zrzavý sprinterky s tikajícími hodinami je svižnej, hravej i nápaditej. Střihačovy nůžky navíc spolehlivě odstranily vše, co by nějak mohlo zvolňovat tempo a tak to mám rád. A nyní již vím, že když se mi něco nepovede, tak stačí nepříčetně zařvat a budu mít další pokus. Nebo ne? (21.11.2011)

Německé filmy většinou nebývají můj šálek kávy. Výjimka však potvrzuje pravidlo. A v mém případě jsou to filmy Toma Tykwera a Lola rennt obzvlášť. Paradoxně se jedná dokonce o jeden z mých nejoblíbenějších filmů vůbec. Viděla jsem ho nejméně 5x a pokaždé mě ty tři osudové příběhy bavily stejně jako poprvé. Vždy napjatě pozoruji každý krok červenovlasé Loly a přes všechny ty nezdary se těším na ten třetí zasloužený šťastný konec a závidím, protože bych sama občas v životě potřebovala více pokusů. :)) (06.02.2012)

Parádní filmové cvičeníčko bona fide, osmdesátiminutový filozoficko-adrenalinový hravě repetitivní videoklip k zamyšlení i pobavení s těžce zkoušenou Frankou Potente a roztomilým pakošem Moritzem Bleibtreu. Tykwer zběsile střídá materiály, aranžuje jeden efektní záběr za druhým, rozděluje obraz, vkládá animované vložky, prostě pálí ze všech laufů (geniální jsou alternované minipříběhy vedlejších postav), přičemž první dva běhy staví zrcadlově, ve třetím je pak všechno jinak. Lola je nejžhavější kandidátkou na film, který mě kdy nejvíc nadchl - zatímco normálně jen málokdy zajdu na něco do kina dvakrát, na Lole jsem byl svého času 5x. (25.07.2005)

Run, Lola, Run! O "běžící Lole" jsem už hodně slyšel a dneska jsem si konečně našel čas a dokopal jsem se k tomuto filmu. Samotný děj (Lola se "vrací" a zkouší to znovu a znovu) mi připomněl knihu "Nesnesitelná lehkost bytí" od Kundery (kde se autor věnuje myšlence, že život žijeme bez této možnosti opakování a tak vlastně žijeme pouze na první pokus) a nedivil bych se, kdyby se Tykwer přiznal k tomu, že právě tady našel inspiraci. Lola rennt je film, kterému jsem zpočátku moc nevěřil, protože mi ta stylizace trochu vadila. Jenže pak se mi to nějak vrylo pod kůži a ke konci filmu jsem nechtěl, aby snímek (tak brzy) skončil. Musím taky vyzdvihnout parádní soundtrack, který si jdu okamžitě stahov… legálně zakoupit, ;-) geniální Franku Potente (jsem rád, že prorazila v Hollywoodu) a konečně i ten příběh, kdy vidíme, že když se zpozdíte jen o vteřinu, vše může být jinak. Osobně si myslím, že Tykwer natočil nevšední romantický příběh (ty flashbacky, kdy pár leží v posteli, ona se ptá, jestli ji miluje, on se ptá, co by dělala, kdyby umřel) a ta forma ho měla jen podepřít. Ale to si zřejmě myslím jen já a vím, že mnoho filmových teoretiků by se mnou určitě nesouhlasilo… :-) Takže za mě je tenhle film příjemným (a krátkým, 81 minut opravdu rychle uplyne) překvapením, které, až si dám podruhé, si možná více vychutnám. 80 %. (25.07.2011)

Tykwerova požitkářská jízda mládím napumpovanou stylistikou, která své tempo a energii dává divákovi pocítit náležitě bezprostředně (zrychlený tep, touha vyběhnout na ulici a nezastavit se, dokud člověku nezrudnou vlasy). Pokud ne jeden z nejzásadnějších snímků německé filmové školy, tak přinejmenším ten nejprogresivnější a nejintenzivnější. (18.09.2008)