České století

Skvělá věc. Pavel Kosatík prostě umí. Tady je ten pohled zajímavý tím, že Masarykovými hlavními hlavními oponenty jsou nejdříve Igor Bareš v úloze pražského místodržícího Thuna (de facto spojenec bývalý - Masaryk chtěl dlouhá léta Rakousko reformovat) a Lloyd George - spojenec z donucení a spojenec budoucí. Místodržící Thun reprezentuje to, jak si Rakousko představovali tzv. Rakušané (kteří nemuseli být a ani nebyli vždy Němci, nakonec konzervativní blok v Předlitavsku drželi oproti německým liberálům hlavně Poláci, většina českých stran a Slovinci). Bohužel (protože sjednocená střední Evropa minimálně v rozsahu Předlitavska by byla v Evropě jiný "kalibr" než ony malé státy, o kterých pochybuje později Lloyd George) i nicméně Masaryk pochopil, že Rakousko není schopné něco podobné uskutečnit v děsivé krizi Velké války, když se ani k náznaku (dualizace monarchie byla oním počátkem konce) nějakého uspořádání ve stylu Švýcarska či dokonce USA (jak o tom údajně uvažoval Ferdinand d´Este) František Josef a s ním spojená vládnoucí vrstva nikdy ani neodhodlala. Masaryk je zde zcela správně předveden jako člověk a politik s vývojem a na úrovni dané situace. Skvěle (byť pro méně znalé a chápavé) je sem vkomponován Lloyd George, který představuje v té nejryzejší podobě představitele oněch "velkých" spojenců a přátel. Komické je sice, že v onom sedmém století neexistovala ani ta sjednocená Anglie (navíc sir George byl Walesan...) a že český stát byl starší než to, co se dnes nazývá Anglií. Její počátek lze vlastně přesně zařadit až do éry po bitvě u Hastingsu (1066), stejně jako čeština byla starší jazyk než angličtina (onou směsí saských dialektů s příměsí dánských slov, latiny a francouzštiny se na dvoře krále zvanou střední angličtina se v Anglii začalo hovořit všeobecně až v patnáctém století), ale to jsou jenom hrátky s historickými argumenty. Podstatné je to, co Lloyd George (v překvapivě nijak nezkarikovaném podání Miroslava Donutila) představuje. I on už ví, že Rakousko skončí a jeho nástupce čeká daleko těžší pozice při jednání s často rozhádanými nástupnickými státy....Kosatík představuje 80% úspěchu, ostatní lze pochválit (Huba je sice jako vždy poněkud prkenný, ale uvěřitelný) a režisér Sedláček prostě dokázal natočit jistou formu hraného dokumentu a nepouštěl se do nějakých "papundeklových" velkofilmů. Kdyby tak v podobné hloubce a kvalitě česká televize fungovala obecně.....ale České století je bohužel v tomto směru zcela ojedinělé a tvoří protipól tak ubohým s.....m, jako je ona První republika. (03.09.2017)

Je velmi dobře, že zde konečně Pavel Kosatík dokázal vysvětlit a hlavně rehabilitovat počínání Edvarda Beneše a také předvést ony "demokraty", díky kterým to skončilo tak, jak to skončilo. Přitom je zřejmé, že Beneše se komunisté jako jediného báli a měli k němu respekt, zatímco parta těch Šrámků, Zenklů a Drtinů jenom prázdně žvanila a neuměla využít ani to minimum mocenských nástrojů, které měla k dispozici. Potom ti samí lidé z bezpečí hystericky obviňovali Edvarda Beneše ze zbabělosti a neschopnosti....možná není od věci také doplnit, že všichni tito "demokrati" s výjimkou Slováků (DS) byli demokrati levicového zaměření - sociální demokracie, národní socialisté, lidovci. Že byla zakázána slovenská luďácká strana bylo správné, stejně jako v případě sudetoněmecké henleinovské strany, ale že tito levicoví demokrati připustili zákaz rovněž agrárníků kvůli údajné kolaboraci byl čin, který vedl k likvidaci jich samých o pouhých pár let později. Je otázka, zda ona vědomá zrada v osobě generála Svobody nebo nevědomá v osobě Jana Masaryka by změnila něco, pokud by k ní nedošlo a "nestraničtí" ministři by drželi basu s těmi ostatními. Totéž platí i o sociálních demokratech. Ale tenhle díl byl vynikající právě tím, že na tyto skutečnosti přímo, nebo jen oklikou výrazně poukazuje. Je příznačné, že dokument, který tuto situaci bez příkras a velice pečlivě dokladuje vysílal ČT kolem 28. února někdy v neděli odpoledne..... (14.06.2018)

Famózní. A děsivě pravdivé. Paradoxně v přehlídce komunistických sviní je Gottwald ve skvělém provedení Jiřího Vyorálka jedinou postavou s lidskou dimenzí. Právě jeho strach i třeba ona úvaha nad fotografiemi popravené Milady Horákové je dotažením jiné skvělé scény z předchozího dílu (trio Gottwald, Slánský a Zápotocký pod mostem), kdy ten Gottwald už v té době zatraceně dobře ví, do čeho se to namočil a nejraději by utekl pryč, nicméně absolutní zlo zde vystupuje v podobě Slánského (David Novotný je taky vynikající herec, to zdaleka není jenom Jarda Kužel z okresního přeboru), ze kterého se vám fyzicky dělá špatně ("My nejsme hovna, Klemo, my jsme strana...") a odpuzující konformizmus ve figurách pozdějšího prvního prezidenta - spisovatele Antonína Zápotockého či ministra propagandy Kopeckého. Díl je ohraničen dvěma popravami, při té první člověk cítí ještě dneska bezmocný vztek a lítost, ta závěrečná je naopak katarzí. Zrůdnost obecně ruského myšlení je předvedena dokonale v přednášce onoho sovětského poradce stran úspěšného vyšetřování a dvojka estébáků zase ukazuje postoje a přístupy těch "dole", těch "dělníků" revoluce, z nichž možná ještě někteří dneska berou nadstandardní důchody, o nějakém potrestání ani nemluvě. Nakonec, tak se přece Havel a spol. s tím Čalfou a spol. na konci roku 1989 dohodli, což je z dnešního vývoje tak zřejmé, jako to nelze dokázat....Metoda Pavla Kosatíka je pro tuto sérii skvělá, nemá cenu točit rádobyvelkofilmy, když na ně nemáte, lepší je ona pozapomenutá forma fiktivního dokumentu, založeného na perfektní a hluboké znalosti faktů v kombinaci s potřebnou mírou fabulace a stylizace a také hodně kvalitní realizace - tady bych vyzvedl režiséra a také casting celé série, kdy podoba herců se skutečnými osobnostmi i osobami nebyla rozhodně tím hlavním.....za dobrý "fígl" považuji i fakt, že většina scén, které jsou zde předvedeny jsou ty, které nejsou nikde zdokumentovány a naopak jsme ušetřeni "novovýroby" historických a zfilmovaných scén. Od filmu Člověk proti zkáze první poctivé dílo, snažící se ukázat naši nedávnou minulost. No, jsem zvědav na film Milada - uvidíme, jestli se jeho tým tomuto v dobrém slova smyslu veledílu aspoň přiblíží. (09.09.2017)

Jak zde píše řada ostatních, důstojné završení celé série. Nicméně propojení rozdělení státu, či spíše narovnání vztahu Čechů a Slováků na základě oboustranné rovnosti bylo dostatečně nosné téma, aniž by se zde musleo řešit ještě něco dalšího. Skvělá scéna, kdy Klaus dožene Mečiara k rozhodnutí o rozdělení je zajímavá právě tím, že přes všechny výhrady k Mečiarovi je zde vidět, že byl jediný, kdo byl na slovenské straně schopen na sebe vzít zodpovědnost a místo ostatních trapných žvanilů říct jasné slovo. A myslím, že to bylo ku prospěchu všech, byť těch krokodýlích slz na obou stranách bylo taky "neurekom". Dneska už nejsou a ukazuje se, že na vztahy mezi lidmi "tam dole" státoprávní uspořádání nemá zdaleka tak zásadní vliv, jak nám namlouvají politici a novináři a vůbec všichni ti šíbři, kteří z podobných zvrácených a nesmyslných situací těží. Stačí si připomenout mnohaletý a hlavně krvavý rozpad Jugoslávie, hnus z naprosto bezostyšného vměšování onoho "vyspělého" a "férového" Západu, nestydatého tolerování zvěrstev na straně jedné (Chorvatsko, bosenští muslimové a kosovští Albánci) i a jejich propagandistického zveličování na straně druhé (Srbsko) a člověk je rád, že to tehdy "Plesl" s "Ťapákem" vyřešili vlastně nejen zcela v klidu, ale hlavně maximálně věcně a v rámci možností i spravedlivě. A hlavně k tomu nepotřebovali onu asistenci těch nejférovějších a nejvyspělejších. Podle mně se Československo přežilo už po rozpadu na jaře 1939 a po 2. světové válce už nemělo být obnovováno, nicméně bychom si měli uvědomit ( a v cizině to občas někdo připomene), že podobné věcné a krve a ničení prosté rozdělení státu na dva je naprostou raritou v celé Evropě snad s výjimkou rozvodu Norska a Švédska v roce 1905, kde ovšem to společné uspořádání a vazby byly mnohem volnější, než tomu bylo u Československa. Co se týká oné kuponové privatizace, byla podána relativně zjednodušeně, ale ti, kteří tak rádi opakují (zde otík), že se jednalo o největší zlodějinu po znárodnění by měli také odpovědět, co se tedy dělat mělo a jak by si to představovali spravedlivěji. Možná by se jim líbilo předání podniků, firem a všech ostatních privatizovaných subjektů těm, kteří v nich v té době pracovali (což by bylo jistě úžasně spravedlivé a vedlo by to zářným zítřkům ve stylu jugoslávské samosprávy výrobců) nebo bylo možné zvolit další cestu polsko-maďarskou, kdy firmy privatizovali přímo právě ti jejich tehdejší komunističtí ředitelé tak, že je "odkoupili" od státu díky úvěrům, které získali od svých soudruhů, vedoucích banky. Zato, že spousta hlupáků naletěla Koženého Harvardským fondům a jejich masové propagandě nemůže ani Klaus, ani žádná ona "kupónovka". A ještě by si měl otík něco přečíst o měnové reformě, když se tady tak rozhořčuje nad kupónovkou. No a na závěr se dá říct, že pravda a láska bohužel zvítězila natolik, že její plody si dneska "radostně" užíváme v podobě Zemana a hlavně Babiše. Za což velký dík oněm Havlům a jejich kolegům a spojencům. (09.09.2017)