České století

První epizodu jsem si pustil jako doplněk k nedávno viděným Hovorům s TGM a přestože není nijak oslnivě skvělá, nalákala mě k dalším dílům. Někdo vidí její vrchol v Masarykově dialogu s Lloydem Georgem, ovšem mě mnohem více zaujala slovní výměna s Českým místodržitelem Thunem. Tam padly nejdůležitější myšlenky, včetně té, že na pokračování Rakouska-Uherska neměli zájem už ani sami Rakušané. Zbytek je jen variace na to samé téma. Takže silný argument pro realistického a vizionářského britského premiéra měl znít, že Británie bude buď vyjednávat s deseti novými malými státy spolupracujícími proti Berlínu, nebo naopak s posíleným Německem ovládajícím vše mezi Rýnem, Dunajem a Dněprem. Vynikající Huba a Donutil, velice slušný Igor Bareš. (31.10.2018)

Historická věrnost dostala pořádně zabrat a osobnost Emanuela Moravce taktéž. Přesto si myslím, že obsadit přinejlepším podprůměrného Daniela Landu byl mistrovský tah. I když hraje především sám sebe, hraje to výborně a srdcem. A to atmosféře pomáhá víc, než sice historicky správný, ovšem suchopárně odrecitovaný text kterému herec nevěří. Martin Finger bohužel takový luxus neměl, ovšem dokáže řečené věrohodně předstírat, takže jejich finální konfrontace nevyznívá vůbec jednoznačně. Bohužel s Benešem by se souhlasilo mnohem snáz, kdyby se úplně stejně jako před Mnichovským diktátem nesklonil později před Stalinem a poté znovu před Gottwaldem. (04.11.2018)

Zatím nejhorší díl celé série. Není se co divit, protože když se režie zřekla možnosti popisovat přípravu, průběh a následky atentátu, tak reálně není o čem vyprávět. Beneš je schovaný v Anglii a ta ho nejdříve mlčky trpí, poté vlažně podporuje. Úmorné čekání na zázrak se vleče a projevy sympatií ze strany britské vlády jsou sice potěšující, ovšem do vyhrocených událostí Mnichova, nebo boje o vlastní stát mají daleko. Paradoxně navzdory tomu, že se také bojovalo o vznik, respektive restart Československa. Naštěstí je tu Trojan, který i z obyčejných a nezajímavých scén udělal thrillerovou záležitost. Ty nesmělé náznaky dramatu a atmosféry má na svědomí jen on. (05.11.2018)

Kdybych byl ještě daleko větší cynik než jsem, tak bych napsal, že tahle vypadají důsledky oné bájné sjednocené společnosti, po níž teskní všichni dnešní novináři a spousta politických komentátorů. Princip "ať si zvolíte koho chcete, vládnout budou stejně všichni a opozice neexistuje", je zvěrstvo a vede přinejlepším ke zkostnatění režimu. Když se navíc spojil se zákazem populárních Agrárníků, dá se o demokracii mluvit jen se sebezapřením. Třetí republika byla nemocná a v liberální demokracii v ní nevěřil nejspíš ani sám Beneš. Nakonec snad můžeme být rádi, že se Gottwaldovi podařila změna režimu téměř bez krveprolití. Naděje že by se ji bezradným nekomunistickým politikům podařilo zastavit, byla opravdu jen teoretická. Skepticky bych dodal, že by k ní dost možná i tak došlo. Buď pozvolně přirozeným procesem, nebo jedním rázem díky pomoci Sovětů. (08.11.2018)

Epizoda je to parádní a místo abych se snažil vykreslit paranoidní atmosféru strachu, tak sem překopíruju text z hlubin internetu. Poměrně přesně vystihuje absurdní poměry v totalitním státe. "Jen co umřel Lenin, ukázalo se, že druhý muž ve straně, soudruh Trockij, je zrádce. Kameněv, Zinovjev, Bucharin a Stalin Trockého svrhli a vyhnali ho ze SSSR. Jenže za pár let se zjistilo, že Kameněv, Zinovjev a Bucharin jsou také nepřátelé a zrádci. A tak je udatný Genrich Jagoda zastřelil. A o něco později Ježov zastřelil zahraničního agenta Jagodu. Za další pár let se však ukázalo, že Ježov není soudruh, ale sprostý zrádce a zahraniční agent. Tak ho zastřelil Berija. Po smrti Stalina všichni pochopili, že Berija je taky zrádce. A tak Žukov svrhl a zastřelil Beriju. Ale Chruščov brzy pochopil, že Žukov je nepřítel a spiklenec. A poslal ho do penze. A o něco později se zjistilo, že dokonce i Stalin byl nepřítel, škůdce a zrádce. A spolu s ním i velká část politbyra. Takže Stalina vyšoupli z mauzolea a čestní straníci v čele s Chruščovem rozehnali politbyro i s Šepilovem. Uběhlo několik let a už nešlo nevidět, že Chruščov je voluntarista, bídák, avanturista a nepřítel. Tak ho Brežněv poslal do důchodu. Jen co Brežněv umřel, zjistilo se, že byl škůdce a překážka rozvoje. Pak přišli dva, jejichž jména si nikdo nepamatuje, protože padali jeden po druhém jak mouchy. Až se k moci dostal mladý a energický Gorbačov. A zjistilo se, že celá země je plná zrádců a nepřátel, ale on to prý spraví. A pak se SSSR rozpadl a zjistilo se, že Gorbačov je nepřítel a zrádce." (05.11.2018)

Na tenhle díl jsem se těšil asi nejvíc, ale nakonec mě vcelku zklamal. Chybí mu výrazná osobnost o níž by se děj opřel, nebo silná scéna jež by ho definovala. Vyjednávání, respektive "domlouvání" v Moskvě nic takového nenabízí. Každá ze stran mluví svým vlastním jazykem, což je sice krásná alegorie na probíhající situaci, ovšem po čase mi to přišlo hloupé a lehce absurdní. Debaty mi připomínaly slovní výměny mezi Hanem Solem a Chewbaccou, což byl pochopitelně hrob pro atmosféru a napětí. (15.11.2018)

O ničem. Díl kolem mě jen proplul, bez snahy mě zaujmout, nebo nedejbože poučit. Pokud mi měl přiblížit události z naší historie, tak selhal. Kdybych nevěděl o Chartě 77 vůbec nic, z řečeného bych její důležitost nepochopil. A už vůbec bych nepochopil roli Martina Jirouse. Toho scénář vykreslil jako opravdového magora, který by měl se státem problém nejen před listopadem 89, ale i po něm by mohl plynule pokračovat v "protirežimní" činnosti. Mizerně zahrané, mizerně napsané. Snad jen ten Marek Daniel předvedl alespoň průměrný výkon. (22.05.2019)