Cirque du Soleil: Vzdialené svety

Hodnocení jednotlivých uživatelů lze jednoduše rozdělit na dva tábory. Tábor č.1 jsou ti, kteří se s Cirque du Soleil setkali poprvé a to prostřednictvím právě tohoto vystoupení. Ti z toho budou nadšení a budou dávat 4-5* - a ani se jim nedivím. Skvělá artistická čísla, obohacená krásnými záběry a skvěle vykresleným prostředím, kterému pomohl James Cameron. Avšak Tábor č.2 (mezi který se řadím i já) bude velice zklamán. Jedná se o ty uživatele, kteří už mají zhlédnuta předešlá živá vystoupení, kde jsou artistická čísla delší, tají se při nich dech, více si je užijete. Vše je doplněno perfektně sedící živou hudbou, přidána jsou neskutečně vtipná klaunská čísla a především slyšíte odezvu od publika (potlesk) - to mi tady asi chybělo nejvíc + fakt, že polovinu vystoupení ve Worlds Away jsem již viděl v předešlých snímcích, takže pro mne zde vázla i originalita a překvapení. Sečteno podtrženo: Cením si snahu vytvořit jiný formát, něco zajímavého, odlišného, ale pro mne zklamání. Čekal jsem, že mi to vyrazí dech, budu odzbrojen, ale byl jsem spíše zklamán tím zvláštním paskvilem a v podstatě shrnutím předešlých vystoupení zabaleném v novém grafickém kabátku. (29.04.2013)

Jelikož je to moje první setkání s Cirque du Soleil a nemám s čím porovnávat, tak moje celkové dojmy z Worlds Away byly vesměs pozitivní. Všechno bylo tak nějak kouzelné a nové a barevné a veselé a smutně nostalgické a v mnoha případech až dechberoucí. Celou dobu mě ale strašně mrzelo, že se toho v určitých chvílích v záběru dělo neskutečně mnoho. Do té míry, že jsem nebyla schopná pořádně sledovat vlastně nic a měla jsem pocit, že mi toho spousta uniká a že bych se na to musela podívat tak desetkrát, abych byla spokojená a "v obraze". Tudíž si myslím, že méně by tu často bylo více a nerozumím tomu záměrnému přehlcení diváka. (31.05.2013)

Jako u většiny filmů se záznamem výkonů Cirque du Soleil jsem měla chvíle pocitů čisté estetické poezie - pár minut, vteřin(?), kdy do sebe všechno skvěle zapadne - hudba, choreografie, kostýmy - a jen jsem zírala a užívala si to... a zbytek jsou "jen" vynikající cirkusové výkony... Ale kvůli těm nepředvídatelným okamžikům se vždy ráda na jejich filmy podivám. (04.04.2014)

„Come and dream with me“ pronáší k divákům ve Scorseseho Hugovi B. Kingsley coby G. Méliés a přesně tato „kouzelná formulka“ pasuje i na toto snové fantaskní představení Cirque du Soleil. Přičemž pokud se vám toho podaří dosáhnout, máte (z poloviny) vyhráno. Je veřejným tajemstvím, že hranice mezi kýčem a uměním je tenká, ale když se i mně samotnému podařilo mé cynické JÁ (alespoň po dobu jednadevadesáti min) nechat za dveřmi a ponořit do světa fantazie a iluzí, neměli byste s tím mít větší problém i vy. Nic na tom nemění ani fakt (právě naopak), že samotný příběh je prostinký jako sám život, tj; o lidské touze, hledání, lásce... P.S. kvalitní nápadité 3D tomu dává další (netušený) rozměr. To doslova. Aby také ne, když za kamerou stál vizionář J. Cameron. (04.07.2013)

3D verzi jsem neviděl, ale pokud se na produkci podílel James Cameron, pak to asi zlé nebude;) Nemluvě o tom, že se spolupráce těchto dvou uměleckých veličin (JC a CdS) zjevně osvědčila, když v roce 2016 vznikl Toruk, kde Cameron dělal nejlepším cirkusákům světa "konzultanta", aby mu Avatara neuhnuli jinam než by bylo vhodné:) Ale k Worlds Away - to si tak přijdete k televizi úplnou náhodou pět minut po začátku, říkáte si, jé, hele, Cirque du Soleil, to se podívám... moment, tohle už jsem někde viděl... tohle ne... pak vám několikrát spadne brada, ale to už je u záznamů jejich představení celkem standard... a pak se obraz posune tak, že si řeknete WHAT? Tohle přece nejde... jak...??? A pak si konečně zjistíte, s čím máte tu čest, a od té chvíle je to ještě větší jízda, a obdivujete, jakým způsobem se podařilo "médium" "nového cirkusu" spojit s možnostmi filmu (a 3D, kdybyste ho měli k dispozici - BTW z toho jak jsou jednotlivá vystoupení zabíraná, je jasné, že tvůrci velmi dobře věděli, co dělají, aby technologii využili; ještě aby ne, s Cameronem za zády;)). Tentokrát se vám totiž nenabízí záznamy představení, ale ve studiu pečlivě naaranžovaná pódia, na nichž se odehrává výběr z toho nejlepšího, co CdS v předchozích asi deseti letech vytvořil. Vystoupení jsou propojena narativně (elementárním příběhem o záchraně artisty propadlého do světa fantazie a samozřejmě o lásce;)) i obrazově (obrovskými záběry přechodů z jedné části onoho světa do druhé), a i když je jasné, že je to jen jakási z nouze ctnost pro účely nového formátu, je vidět snaha, aby to bylo divákovi vynahrazeno alespoň tou rozmáchlostí a překvapivostí. Hlavní jsou samozřejmě akrobatická čísla, a ta jsou zkrátka úžasná. 90%, a přemýšlím, kde sehnat vybavení na tu 3D verzi:) (17.02.2018)