Pád

Opravdu skvěle prokreslené a zahrané charaktery. Vyšetřovatelka, pachatel, i ta malá mrška Katie, té by člověk nejraději dal po držce, jak věrohodně jeji postavu otravné a sebevědomé puberťačky Aisling Franciosi zpodobnila. Stejně tak jsem věřila i Spectorově ženě Sally její nevědomost a naivitu. Přesto, že každý díl této kriminální podívané plyne v pomalých, až natahovaných záběrech, v těch dlouhých pasážích beze slov panovalo stejné napětí, jako v rozhovorech hlavních postav. To vše mi nedovolovalo odtrhnout oči od obrazovky a netrpělivě jsem očekávala díly další. (01.01.2015)

„Man fucks woman. Man subject. Woman object. That’s fine for you. Woman fucks man. Woman subject. Man object. That’s not so comfortable for you, is it.“ Britská sestra Sagy Norén se ocitá ve světě mužů, kteří milují ženy… jenomže velmi nezdravým způsobem. Komplexní ženské postavy nejsou ve filmech ani seriálech, zvlášť těch kriminálních, stále něčím tak standardním, abych z The Fall nebyl nadšen už jen kvůli Stelle Gibson. Způsob, jakým si Gillian Anderson při modelování výjimečně inteligentní profesionálky s analytickou myslí a pevnými morálními zásadami dává záležet na každém nonverbálním sdělení, je fascinující. Díky mnohovýznamovosti jejích zdánlivě netečných pohledů nám Stella přes její chladnost není lhostejná. Současně ale nikdy neprojeví tolik empatie, aby zcela negovala paralely mezi ní a Paulem, na nichž je založena dynamika vyprávění. Oba dva nacházejí uspokojení v bezchybně odvedené práci, oba dva jsou až fanaticky oddáni určitému poslání, oba dva jsou predátoři (ačkoli závěr první série naznačuje, že z jednoho z nich by se příště mohla stát kořist). K hledání podobností mezi nepolapitelným vrahem a dobrým detektivem jsme kromě dialogů o zdvojených osobnostech vedeni paralelní montáží jeho a jejích úkonů, prováděných se stejnou precizností a možná i z podobných psychických pohnutek (vypořádávání se s minulostí). Vytváření tematických, motivických i kompozičních pojítek mezi liniemi Stelly a Paula, v jejichž pozadí stojí zásadní otázka „KDY se konečně střenou?“, přispívá k mrazivému pocitu, že vrah je minimálně implicitně neustále přítomen. Toto nepolevující zlé tušení, namísto vyloženě hororových scén (jako v Lutherovi) je hlavní pojistkou proti ochabnutí divácké pozornosti. Postavy totiž rozhodně tráví víc času rozebíráním svých chyb než zdárným řešením situací a radost z většiny posunů ve vyšetřování je navíc kalena prostřihy na další páchaný zločin. Jeden krok vpřed, dva vzad. Podrobněji zde. 90% (10.01.2015)

Od dětství jsem chtěla být jak Dana Scully a v kostýmku a na podpatcích stopovat s Mulderem ufouny. Teď chci být Stella Gibson a v kostýmku a na podpatcích stopovat atraktivní sociopaty a bít se za svou feminitu. Herecká ikona zůstává, postava jde do druhého levelu. True story, true love. Gillian 2.0 PS: A jak ve filmové verzi 50 odstínů exploatovali Dornanova Paula Spectora je jen dalším důkazem toho, jak bezradný a fádní ten film je. (10.04.2015)

Tak tohle jako jó! Výborná televizní minisérie, jejíž největší klad vidím v tom faktu, že vás, narozdíl od většiny americké produkce, citově nevydírá, naopak, vsází na civilní pojetí, detektivové nejsou žádní novodobí Sherlockové, kteří dokáží vraha odhadnout podle postavení hvězd na nebi, ale skládají dílek po dílku tohoto ďábelského puzzle. A samotný vrah (výborný Jamie Dornan) je potom chybující člověk, kterého jeho neovladatelné tužby vedou směr peklo. Pro mě osobně je i velkým kladem prostředí, Irsko, to je prostě moje. A nakonec ještě musím zmínit jméno Gillian Anderson, která už jako Dana Scully v Aktech X dokazovala, že jí role "dámy v obleku" vážně sedí, zde je takřka dokonalá a při každém jejím proslovu jí doslova (no doslova asi ne :-) visím na rtech. Víc není co dodat, DaViD'82 to napsal úplně přesně. Aneb nikdy nevíte, jestli kolem vás zrovna neprošel nějaký sériový vrah... Seriálová událost roku. (02.08.2013)

Panebože, kvôli tomuto som prokrastinovalaaa... Moja chyba. Ale aby to zase nebolo chápané úplne zle, celkovo bol námet fajn aj herecké výkony, to sa nedá poprieť. Niekoľko vecí mi ale nedá. Napríklad totálna ambivalencia v prípade hlavných postáv... akoby si ani sám pán scenárista nebol istý tým, aký vzťah si k nim vlastne máme vytvoriť, taký bol zo svojho počinu rozčarovaný. Alebo napísanie super cool postavy silnej ženskej, v dnešnej dobe tak oceňovanej, ktorá je ale zaočkovaná proti úsmevu. Jasné, chápem, že ide o serióznu tému, ale... ale. Aspoň zase ukázal ľudskosť a empatiu, ktorá práve vo viacerých podobných prípadoch v zobrazovanej detektívnej roli chýba. A nakoniec to, v úplne poslednej časti, v rozhovore s talianskou tínedžerkou aspoň trochu vykompenzovala. Ale že jediná naozaj sympatická a nenútená postava bol doktor na urgentnom príjme v umelo dotvorenej sérii, tak to už čo je. A ešte hinty do vrahovej minulosti, aby mal divák aspoň akú takú predstavu o tom, prečo je taký aký je, na tie sme si museli tiež počkať. A v konečnom dôsledku som nemala pocit žiadneho zadosťučinenia, čo je škoda. No, ako som sa pekne sama so sebou porozprávala. (31.01.2018)