Nepřítel

Tak už chápu, proč v Malströmu ryba (či spíš posloupnost ryb) vypráví "velmi starý příběh". Takže Malström je o tom, jak to mají holky a Enemy o tom, jak to mají kluci? Pak se nemůžeme divit, že naše (totiž západní) civilizace vymírá. Těhotenství, sexuální a partnerské vztahy i vlastní identita jako problém, ano hrozba. Podstatná je samota a dezorientace. On v Enemy i ona v Malströmu jsou duševně narušeni právě do té míry, do jaké jsou osamocenými individualizovanými členy civilizace v jejím současném stupni. Není na nich nic nenormálního či nemorálního, slova "duševní narušení" berte striktně jen v jeich základním významu, ostatně jedním (dobře zdůvodnitelným) pólem interpretačního rozpětí Enemy je, že celý ten film je něčím snem (viz Traffic). Vír v moři plném ryb i pavoučí síť jsou něčím, v čem uvízneš a už tě to nepustí, podstatně centrovány tím, co tě pohltí. Na Enemy je mj. krásné jednak konfůzní vyprávění, jednak to, že i když si ho znovu nepustíte a nic nepochopíte, ocitáte se v lůně vnitřní krize vysoce civilizovaného anonymního individua, přičemž interpretace "jak to teda bylo" nemá vliv na to, co si z toho který divák vezme. (Málokdy jsem při čtení čsfd komentářů k nějakému interpretačně náročnému kousku tak bohatě odměněn rozličnými interpretacemi, z nichž žádná není k zahození, včetně Chezush v diskusi.) Např. aspekt, který já tam především vidím (fatální krize dezorientovaného individua v naší civilizaci) je v opozici ke klasicky psychoanalytickému výkladu stejně málo, jako jsou příslušné segmenty skutečnosti k sobě. Omezíme-li se však tématicky na komplex naznačený jednoznačným spojením izolovaného záběru na nahou těhotnou Helenu v ložnici v samém úvodu filmu s "tamtím" pohledem do ložnice v samém konci, můžeme považovat jména obou partnerek (která zazní až ke konci, zatímco jména jejich mužských protějšků slýcháme neustále) za návodná - jména Marie a Helena excelentně představují protichůdné extrémy mužsky definovaného archetypu ženy a takto utvářejí jeho komplementaritu. (Přidělením těchto jmen jejich nositelkám opačně, než by bylo lze očekávat, se autor vyhnul nemístnému zjednodušení - z hlediska hrdinova komplexu nelze počítat s tím, že tato žena je nějaká a tato zase jiná, což po přečtení komentářů nemusím nijak zvlášť dokazovat.) Co znamená Adam ve vztahu k ženě, netřeba připomínat - proti němu lze postavit "vzdorujícího" sv. Antonína i s jeho vidinami. Ale to jen tak na okraj. Budu se muset znovu podívat i na ten Malström a - jiných Vileneuvových filmů krom jednoho kraťase dosud nevidše - začínám mít pocit, jako by jeho dosavadní tvorba byla (tématicky) jen přípravnou průzkumnou prací pro něco opravdu velkého. (13.06.2016)

Chaos is merely order waiting to be deciphered. Kdo přistoupí na interpretační hru s významy a symboly, nemůže zůstat Nepřítelem nedotčen...a děsivě ohromen. Dennis Villeneuve po bloudění v bludišti, kde se dějové informace skádaly do jednoho komplexního celku, tentokrát snuje pavučinu alegorických obrazů na pomezí snu a reality a zahrává si s divákovým vědomím - po vzoru úvodního citátu však lze v jeho na první pohled roztříštěném filmu najít návod (v prezizně nasnímaných záběrech, v dialozích) na jeho rozšifrování. Nějakou uspořádanou interpretaci nechám až na druhé zhlédnutí, kdy si se znalostí viděného půjde více všímat různých nepostřehnutelných náznaků, ale i tak mohu říct, že se Villeneuve jeví jako jeden z mála dnešních filmařů, kteří dokáží navodit opravdu stísněnou, až repulzivní atmosféru nedovolující divákovi ani vteřinový oddech. Vše je tak dynamické a hrozivě vypjaté, že bych se ani nedivil, kdyby ta temná ambientní hudba a nekonečné podmanivé záběry Toronta někomu přišly spíše humorné (a že lidé v sále se často v těch nejzávažnějších scénách smáli) a na hraně sebeparodie. Pro mě osobně ale jde o jeden z nejpříjemnějších "depresivních" zážitků posledních let, jehož finální záběr má navíc svou podstatou potenciál posílat diváky na kliniku. P.S. A kdo má samozřejmě nakoukáno, bude se všemi těmi nepřímými aluzemi na Hitchcocka, De Palmu, Cronenberga nebo Kubricka bavit tím víc. (25.03.2014)

Už minimálně 5 let platí jméno Denis Villeneuve za člověka, kterého je třeba sledovat a kterého jsem si velmi oblíbil. Sicario, Zmizení nebo Blade Runner 2 jsou všechno jasné pecky. Nepřítel mě unikal, ale věděl jsem o něm, jen se mě do něho nechtělo. Vůbec jsem nepochopil ty pavouky. Bojím se že bych na film mohl koukat 3x a výsledek by byl stále tentýž. Taky se bojím toho, že ten film už nikdy z hlavy nedostanu a budu na něj muset stále myslet. 65% (18.06.2020)

Od úvodných sekvencií filmu, kde sa so železnou pravidelnosťou opakujú nudné scény z Adamovho života je zrejmé, že príde k zásadnému obratu v jeho živote. Vyložiť si ďalší dej vyžaduje divákovú pozornosť a poskytuje viacero možností. Nie je to film jednoduchý, v každom prípade je zaujímavé sledovať ako sa hlavná postava zaplieta do vlastných pavúčich sietí... Jake Gyllenhaal nezlezie z plátna a nielen kvoli dvojúlohe a vcelku uveriteľným sposobom vytvoril postavu muža s chaosom v duši. (26.04.2014)

Adam vyučuje históriu na vysokej škole. Keď nerátame občasné, nezáväzné stretnutia so sympatickou blondínkou, väčšinu času trávi o samote. Jedného dňa dostane od kolegu v práci tip na film, "Kde je vôľa, Tam je cesta". Snímok zoženie z miestnej požičovne, pričom jeho očakávania sú "nulové". O to väčšie prekvapenie v ňom vzbudí obsadenie jednej z vedľajších postáv. Sú si totiž na vlas podobný. Nakoľko vlastným pátraním natrafí na ďalšie hercove snímky, rozhodne sa ho vyhľadať. Tento krok spustí sled udalostí, ktoré navždy zmenia jeho život. Hm, trošku (trošku viac) som zmätený. Ten úplný záver ma úplne od rovnal. Nechápem. A to som myslel že chápem. Neviem čo si myslieť. Mal som dojem, že mám v tomto popletenom deji jasno, no zrejme mi niečo uniklo. Každopádne, zaujímavý snímok. "Boh vie" čo tým chcel rejžo povedať. akt. 2.5.2014 (myšlienku snímku dokonale vysvetlil užívateľ - Traffic) (25.04.2014)