Žandár v New Yorku

Cruchot jde tentokrát „řádit“ do New Yorku a že to byla zase jízda. Sice o něco slabší než první díl, ale pořád zábavné. Samozřejmě nesmí chybět ani zbytek četnické posádky a rozdivočená Nicole. Ta tentokrát svému přísnému fotříkovi přidá nejednu vrásku na čele (ostatně jako by tomu bylo někdy jinak). Místy ovšem scénář opravdu nudí, protože se tu nezvykle často střídaly povedené scény s nezáživnými pasážemi. Především pak vprostřed filmu. Naštěstí konec vše zachraňuje. (06.11.2012)

Všemi zatracovaný druhý díl se mi líbil o fous víc jak jednička. Četníci se vydávají do New Yorku na sjezd a tajně s nimi cestuji i Cruchotova dcera. Ta způsobí zmatky, když získá slávu jako osiřelá francouzská dívka a zamiluje se do ní italský četník. Příběh ještě řídší než v prvním díle, ale jednotlivé scénky jsou vypilované k dokonalosti. U psychoanalýzy, lekce angličtiny nebo scén s černošským taxikářem jsem řval smíchy, navíc jsem si prvně všiml že taneční scéna je vlastně parodie na West Side Story. A ještě postřeh - málokterý americký film tak krásně ukazuje New York jako tenhle francouzský kousek. (18.08.2013)

Slaboučký odvar z vynikajícího prvního dílu. Snímek dokazuje, že ani Pan herec Louis de Funes nemůže utáhnout celý film, když není chytrý scénář. A to v tomto filmu opravdu není, jedná se spíše o soubor nepovedených gagů na téma četníci v USA, ale nějakou hlubší myšlenku nebyli Francouzi schopni vymyslet. New York je prostě pro četníky ze Saint Tropez moc velké město, které svými vtipy neutáhli. Líbil se mi však dobový pohled na New York i na tehdejší auta či módu, na což se autoři kupodivu dost zaměřili. Ale protože mam pro četníky slabost, tak i přes tu stupiditu celého snímku dávám za 3* (16.01.2008)

Jednička se mi líbí o poznání víc, ale i zde je celá řada úžasně vtipných míst (třeba všechny scény s černošským taxikářem). Přesto na mě toto pokračování působí strašně zbytečným dojmem, přenesení starých známých postav do Ameriky mi prostě moc nesedí. Do absurdna je to dovedeno ve scéně, v níž se Cruchot setkává s jeptiškou z jedničky, která se čistě náhodou zrovna taky nachází v New Yorku (!). A třeba tu bizarní taneční sekvenci, v níž Cruchot zápasí s partou jakýchsi němých tanečníků o flákotu masa, už má hlava nepobírá zcela - v celém filmu působí jak pěst na oko a její smysl mi vážně uniká. Na můj vkus je zde navíc trochu moc uniforem a postav obecně - zvlášť ke konci už všechna ta uniformovaná škrobenost působí hodně únavně. Nepříjemný posun vnímám i v postavě samotného Cruchota - bylo-li ho možno v jedničce vnímat jako rtuťovitého výstředního pošuka, kterému nešlo upřít jisté osobité sympatie, v pokračování jsou umocněny jeho negativní rysy (především pak podlézavost vůči nadřízenému) a upozaděny ty sympatické - v tomto filmu mi je skoro protivný, stejně jako zbytek té jeho četnické partičky. Při sledování jsem se mimochodem nemohl ubránit dojmu, že jsou zde naznačeny určité latentní homoerotické vazby mezi jednotlivými četníky, především ve scénách v hotelu (společné poflakování u postele apod.). Kdybych nevěděl, že se Cruchot v dalším díle ožení, skoro bych si myslel, že je nepřiznaný gay, jehož homosexualita je pro něj zdrojem traumatizující úzkosti, kterou si kompenzuje svou přehnanou pedantností. Obecně bych řekl, že všechno, co na tomto filmu vnímám s nelibostí (nudná část na lodi), nebo mě přímo irituje (sekvence s psychoanalytikem), strčí do kapsy příšerný dabing - zrovna u tohoto filmu nemám problém napsat, že mi jeho český dabing přijde vážně strašný (mj. zabíjí veškerý humor plynoucí z početných konfrontací Francouzů a Američanů), a pozorovaný nesoulad pohybu rtů se slyšeným slovem je zde doslova bolestný. Pokud toto někdo nevidí, musí být vážně slepý - jinak si nedovedu vysvětlit, proč se z Filipovského dabingu udělala taková posvátná kráva. (23.06.2013)

Ja mám problém s filmom, ktorý je o policajtoch, ale nemá kriminálnu zápletku. V Saint Tropez ju mali a pritom to bola stále komédia. Zápletka so zatúlanou dcérou a jej hľadaním nie je natoľko nosná, aby ospravedlnila výlet francúzskych filmárov do New Yorku. A pritom toto mesto ich ponúka toľko. Tento film je tak skôr sledom viac alebo menej zábavných eskapád našich starých známych. K tým vydarenejším patrí tanec s mäsom a la West side story, avšak s dejom filmu nemá vôbec nič spoločné. A tak približne je to s väčšinou sekvencií v Žandárovi. (03.01.2013)