Žít a zemřít v L.A.

Rázné. Stejně jako se legendární znělka Wang Chung při úvodních titulcích pomalu noří s vycházejícím sluncem nad L.A., aby pak agresivními beaty udeřila na divákovy smysly, i celý Friedkinův snímek neustále přináší do pomalu plynoucího neo-noir příběhu překvapivé zvraty a návaly estetické brutality, aby nakonec došel do naprosto nihilistického finále. Tedy vše, co mám rád. Žít a zemřít v L. A. znamená ryzí osmdesátky a zároveň pamětihodný thriller se stylem jako žádný jiný. Můj nejoblíbenější Friedkin. A film, který bych si rád někdy dal na velkém plátně s pokud možno nejkvalitnějším zvukem. (08.11.2019)

Pořádný thriller má být napínavý a nepředvídatelný a tento opomíjený klenot obojí dovádí k dokonalosti. Elipticky vyprávěnou kriminálku vystavěnou mimo žánrová klišé a zažité struktury nesou především postavy. Obsesivně umanuté, nihilistické, politováníhodné a prospěchářské charaktery cíleně působí odtažitě, čímž podporují naprostou nevyzpytatelnost syrově realistického filmu, a současně fungují jako výmluvná kritika americké společnosti 80. let. Tuto rovinu podporuje i filmem prezentovaná zkažená podoba titulního města byznysu a rozkoše. (19.08.2008)

Zločin a jeho vyšetřování je hra chyb. Kdo jich udělá míň, vyhraje.. Dvojice nepříliš bystrých agentů na stopě zručného padělatele bankovek s prezidentem Andrew Jacksonem. Postavy škemrající o ambivalenci, střelba, honičky v autech, sex, násilí a genius loci políbený hudební stopou britské kapely Wang Chung. Friedkinův stylový neo-noir mi svou neučesaností, divokostí a dějovou roztříštěností lehce připomněl jistý seriál o kníratém komisaři z německého Duisburgu. Akorát u Schimiho nikoho nestříleli brokovnicí do ksichtu.. (05.09.2019)

Friedkinův nemilosrdný (k divákovi i k postavám), testosteronem a elektropopem nabitý, nahotou ani násilím nešetřící neo-noir (velkoměsto, nevyzpytatelné ženy, cynický detektiv jednající na vlastní pěst) lze chápat jako hořký dovětek k Francouzské spojce. Největší ohrožení pořádku v Americe patřící yuppies nepředstavují drogy, ale padělané peníze; životní styl a metody hodných a zlých jsou srovnatelné a osmdesátkoví poldové mají sice stejně buldočí povahu jako Pepek Doyle, ale padouchy nestíhají primárně kvůli spravedlnosti, ale adrenalinu. Přemíra slastí, jež konzumní společnost nabízí, u nich způsobila otupělost, která je nutí hledat podněty extrémnějšího rázu. Riskantní hry se zločineckými esy jsou pro ně stejným adrenalinovým sportem jako bungee-jumping. Sledováni více dějových linií, preference odosobněných celků a fetišistický zájem o dobově příznačné fenomény (hudba, výtvarné umění, móda) svědčí o snaze nabídnout spíše portrét Zeitgeistu než jednotlivých postav, jejichž hledisko kamera přejímá pouze pro zesílení viscerálního efektu (honička, pohled oběti, na kterou míří zbraň). Kromě toho, že je tenhle dobrý-zlý film žánrově a vypravěčsky nekonvenční, ideové podloží americké společnosti 80. let z něj pochopíte líp než z libovolné učebnice dějepisu. 85% (08.08.2023)

Fajn herci, súčasného kalibru ešte v mladučkom prevedení, kôpka peňazí, pár gramov drog, falošné peniaze a scenár je na svete. Kiežby bol výsledok taký dobrý ako sa z mojej prvej vety zdá. Ale nestačí to všetko len zmiešať, treba vedieť presný recept a nie tam tie ingrediencie len tak bezhlavo hádzať. A nebyť možnosti zrýchleného pretáčania (samozrejme nie cez skvelú autonaháňačku), asi by bol výsledok ešte nižší. 60%. (12.03.2008)