San Andreas

Více uvěřitelnosti do těch filmů prosím, více uvěřitelnosti. To si máme snad myslet, že když si země usere tak, až se starej Richter v závalu pod mramorem šťastně zašklebí, budou ošklivé chlapce opečovávat slečny s natolik nadupaným živůtkem, že by mohly slony kojit? Na mě by zbyl určitě vylitej inkontinentní muž - vesničan. A když by už vyšla i buchta, pak leda stošedesátikilová metrová epileptička z aštarova klanu, takže s kakastrofou smířená. Ještě k tomu v akutním záchvatu. Chvilku bych po ní hopsal jako na trampolíně, abych užil ještě nějakou tu legraci, a příchozí vlnu tsunami následně díky dílem znechucenému, dílem z absurdity světa pobavenému úsměvu užil jako takový definitivní irigátor mezizubních prostorů. Ovšem jinak není co vytknout, přesně takhle by to bylo, kdyby vypukla nakopalypsa! (Ano, Fanan). Strašná, trikově však vyšperkovaná chujovina. Na závěr tedy spolu s Rockem stojím, ruku na hercně, a dojatě si říkám, olizujíc (též jemně prsty laskajíc) americkou standartu - jez, vý ken! Rybyldytyt. Fakof ýrt, vý faking ár! faking jů, faking es, faking ej! Fak! (21.10.2015)

San Andreas selhává ve své narativní nerozhodnosti, první třetina totiž diváka připravuje na úplně jiný film, následujících osmdesát minut je pak nutně zklamáním. Prvních čtyřicet minut slouží k vytvoření několika narativních linií a představení sítě vztahů, čímž budí dojem, že bude pracovat podobně, jako například Skleněné peklo nebo Den nezávislosti. Tedy katastrofické filmy s širokou (a důsledně motivovanou) sítí provázaných vztahů a narativních linií, které se vzájemné rytmizují, stupňují napětí či komplikovaně předávají důležité informace. Oba zmíněné filmy jsou fenomenální narativní systémy, San Andreas však (znatelně menší) síť vztahů nevyužije a začne ji hned po úvodních čtyřiceti minutách redukovat. Zůstávají jen monofunkční (krátkodobé) náznaky a dvě (vzájemně se prakticky ignorující) narativní linky, z nichž jedna vlastně nikam nesměřuje a její funkce jsou značně banální. Konkrétněji zde. (09.02.2017)

// Rád bych řekl, že se teď McQueen s Newmanem obracejí v hrobě ale oni jsou víceméně těmi, kteří tenhle katastrofický kurz nastavili. Oba ty filmy jsou bídné, v obou se ale najdou určité momenty, které se povedly natočit celkem zajímavým způsobem, který většinou zapříčiní, že těch dvou hodin nakonec nelituji. Zde viz. scéna s tsunami nebo kurzem potápění s Alexandrou Daddario, která byla jedním velkým pátráním po nové tapetě na mobil. Zkrátka, ušlo to. Znova bych to ale nedal a v kině bych pravděpodobně usnul nudou. 40% a teď šup s Rockem do nějakého komiksu. (po pár dnech zvedám hodnocení, ten film naneštěstí utkví v hlavě a to se rozhodně nestává často) (29.08.2015)

Prevratný neklišoidný príspevok do žánru snád nikto nečakal ani od Warnerov. A emmerichovský vtip a nadhľad taktiež, tam je kráľom Roland. Postavy fajn, na rozdiel od minuloročného V oku tornáda. A aj lepšie než v Poseidonovi. Takže v pohode, slušné remeslo bez chýb a prekvapení. (27.05.2015)

Průměrný katastrofický blockbuster, který by Emmerich zvládl minimálně o level zábavněji. Ploché postavy a ohranou zápletku s rozpadlou rodinou dávající se na pozadí katastrofy zase dohromady vyvažuje fajn obsazení (The Rock je sympoš, na Gugino, Daddario a reportérku se dobře kouká, k tomu Giamatti, no, nekupte to) a správně nadávkovaná katastrofa. (09.06.2015)